Pivní Obzor

Havlíčkobrodské rebélie

DOMÁCÍPivovarnictví má v Havlíčkově dříve Německém Brodě sáhodlouhou tradici sahající až do roku 1333, kdy bylo městu uděleno varné právo Janem Lucemburským.

Právovarečnické vaření piva probíhalo ve dvou malých řemeslných pivovárcích a důležitým momentem je rok 1834, kdy městský pivovar u radnice vyhořel a vesnický Rozkošský musel být pro neprosperování zrušen. V nastalé otázce jak dál, nakonec právovarečníci za společné peníze kupují bývalý rytířský dům Bukovských (dnes správní budova) s malým ručním pivovarem. Roku 1880 probíhá velká rekonstrukce a přestavba na moderní částečně parostrojní podnik a začíná tak novodobá éra pivovaru. Roztoucímu výstavu, ale pivovar pořád nestačil, v letech 1897-1901 je výrazně rozšířen ať už stavbou nového hvozdu, spilky a hlavně rozšířením varny na 100hl. a dostává se na tehdejší nejmodernější úroveň.

Nedlouho potom přichází 1.světová válka a nedostatek pracovníků či surovin se projevuje v omezení výroby. Vaří se z kukuřice, sušené řepy či bramborové moučky. Vaří se jen 10% piva, později jen 7% a 6%. Omezují se dodávky piva pro venkov, což má za násladek domácí vaření piva a neodevzdáváním ječmene k výkupu i jeho nedostatek. Měděné zařízení je demontováno a nahrazeno železným. Po skončení války se kvůli vysoké ceně ječmene používá rýžová krupice, která se velmi osvědčuje. Pivovar znovu začíná prosperovat a výstav se postupně opět zvyšuje a stoupá až na 30600 hl v roce 1931 kdy byla vybudována i nová stáčírna lahví, rozšířena varna na var 120hl a rozšířen i sklep o dvě oddělení s 24 ocelovými tanky.

Prosperitu utíná 2. světová válka a opakuje se anabáze s nedostatkem lidí z důvodů totálního nasazení v říši a i s nedostatkem surovin. Po válce se právovarečníci vracejí jen na chvíli. V roce 1948 je pivovar komunisty znárodněn, čili ukraden a nastává putování po ruzných národních podnicích. V roce 1953 se stáva základním závodem národního podniku Havlíčkobrodské pivovary s pobočnými pivovary v Pelhřimově, Humpolci, Pacově a Dolních Kralovicích, aby po pouhých dvou letech byl začleněn pod Horácké pivovary se sídlem v Jihlavě.

Nejtěžší chvíle přichází v roce 1956. Dochází k velkému požáru, vyhoření celé sladovny a k značnému poškození varny. V nastalé situaci se vážně uvažuje o zrušení pivovaru, ale nakonce díky nesmírnému nasazení a vůli obětavých zaměstnanců, kdy se nějaký čas vařilo doslova pod otevřeným nebem ve varně bez střechy, se pivovar dává znovu dohromady. Buduje se nová sladovna se železobetonovými sily a znovu stoupá i výstav, i když postupně na úkor kvality a tak je v šedesátých letech přistoupeno k další rekonstrukci, kdy jsou vyměněny staré dřevěné sudy za tanky, postavena nová stáčírna a spilka. V roce 1960 po reorganizaci krajů a okresů je pivovar se svými pobočkami v Hlinsku a Golčově Jeníkově začleněn do Východočeských pivovarů, kde zůstává až do začátku 90tých let. Výstav stoupá až do roku 1964 kdy je uzavřen hygienickou kontrolou.

Přichází tedy další rekonstrukce. V roce 1973 dostává 12% ležák název Rebel a v roce 1977 začíná stáčení do nových eurolahví. V roce 1980 už jako provozovna pardubického pivovaru dosahuje rekordního výstavu 84000hl a slaví 100 let od založení. Roku 1982 odchází dlouholetý sládek Josef Bouda do pivovaru v Jihlavě a přichází Jaroslav Svoboda. V roce 1986 po dalších dílčích rekonstrukcích začíná vaření 11% tmavého piva Rarach. Skok ročního výstavu z 87400hl v roce 1987 na 115400hl v roce 1988 byl způsoben uzavřením pivovaru Golčův Jeníkov a pivovar tak přebírá v rámci rajonizace jeho odbytiště. Od roku 1989 do roku 1995 je pivovar samostatným podnikem a poté po vyřešení soudních sporů je navrácen potomkům původních právovarečníků. Sládkuje Oldřich Záruba, staví se nová spádová varna a CK tanky. Výstav stoupá až na cca 150000hl v roce 1999.

Jsme v současnosti kdy se výstav pohybuje pod 90000hl , sládkuje pivovarský matador Václav Korda a poměrně úspěšně se exportuje mimo jiné i do USA. I přes citelný pokles výstavu v posledních letech, je pivovar v okolí komína stále silně zastoupen. Vzniká hezká pivovarská restaurace se zahrádkou přímo v pivovaru a vaří se kromě stěžejního 12% ležáku, tmavá 12%, exportní 11% , 10% výčepní a ne moc chuťově výrazný Haškův C.K. s přiznanou výrobou v cylindrokonických tancích.

Zajímavá je výrazná změna chuti 12% ležáku v posledních letech. Dlouhá léta výrazné charakteristické sladčí pivo, které bylo zaměnitelné v moři hořčích piv snad jen s podobně sladčím Kutnohorským Dačickým, podstatně zhořklo a přiblížilo se chuťově blízkému Bernardovi a Jihlavskému Ježkovi.

Nezbývá než pivovaru (http://www.hbrebel.cz) popřát opětovné zvyšování výstavu a úspěšný boj jak s globální tak i okolní regionální kvalitní konkurenci.