Pivní Obzor

No nedalo mi to tuto zajímavou pivní kulturu blíž neprozkoumat.

Výše uvedená Hornofalcká městečka jsou kromě vzdálenějšího Eslarnu (i když ten je české hranici nejblíž), který si nechávám na někdy příště, opravdu kousek od sebe a tak se jednu letní sobotu vydávám na kole vybaven mapou a aktuálním rozpisem Zoigl výčepů na průzkum.

Z Čech je to coby kamenem dohodil a zbytek dojel na kole a tak vyrážím z chebského nádraží přes Podhrad kolem starého pivovárku, cyklostezkou kopírující bývalou železnici dříve spojující Cheb a bavorský Waldsassen k hranici.

Městečkem Waldsassen taktéž s malým pivovarem projíždím a první zastávkou je další městečko Mitterteich. Upravené poklidné náměstí provoněné pivovarskou vůní z pivovaru Hösl (http://hoeslbier.de) stojícího na rohu. Pivovar vaří ročně cca 50000hl. piva a poměrně široký sortiment je v okolí dost zastoupen.

Na hlavní ulici pod náměstím nacházím opravený komunální pivovar přičemž dnešní den je výčep Zoiglu v režii rodiny Oppl.

Běžný dům v horním rohu náměstí, vrata jsou otevřená a zaplněné lavice na dvoře jsou důkazem, že jsem na správné adrese. Usedám pod přístřešek s jedním pivem za sympatickou cenu kolem 1,50 eura.

Pozitivní ohlasy na internetu nelhali. Opravdu povedené spodně kvašené nefiltrované pivo lehce domácího charakteru, 4,5-5% alkoholu, chmelené, příjemně hořké, chlebnaté a hlavně velmi velmi pitelné.

Příjemně domácká atmosféra, ale mám před sebou ještě další zastávky a tak vyrážím do cca 10 km vzdáleného Falkenberku. Hezké ospalé městečko, či spíše větší vesnice s pivovárkem přímo pod hradem, tyčícím se odvážně na skále. Zoigl výčep je v místní hospodě na náměstíčku, ale smůla, výčepní den Zoiglu skončil předešlý den. No co se dá dělat. Alespoň důvod toto pěkné místo ještě někdy navštívit. Zbývá tedy cca 10km vzdálený cíl dnešní výpravy a to souměstí Windischeschenbach-Neuhaus. Cyklostezka vede skalnatým údolím řeky, ale já obtěžkán cyklobrašnou plnou lahvových vzorků, volím neterénní variantu po silnici.

Dvě původně asi samostatná a dnes spojená městečka odděluje říčka a hlavní železniční trať, tudíž je to tady dobrě dostupné i pro vlakofily a i já mám na zpáteční cestu v plánu vlakový přesun.

Neexistence velkých zemědělských družstev na okrajích obcí a naopak existence malosedláků s chlévy přímo u svých domů je příčinou, proč je cesta k místnímu hrádku s muzeem prosycená výrazným odérem a lemována hromadou hnoje.

U hrádku je pěkná zrenovovaná usedlost občas sloužící také jako Zoigl výčep, ale dnes je Zoigl den přímo na malém náměstí v domě rodiny Kack označeném nepřehlédnutelnou ve větru se houpající hvězdou. Opět zaplněný dvorek a 1 malá místnost s výčepním zařízením. Pivo obdobně dobré chuti i ceny jako v Mitterteichu.

Dávám 2 piva a po nafocení archaického pivovárku nad náměstím, na první pohled připomínajícím spíše obyčejnou stodolu, se přesouvám necelý kilometr do cíle etapy Windischeschenbachu.

Malé město s dlouhou hlavní ulicí místo náměstí, soukromý pivovar Würth (http://www.brauerei-wuerth.de) v nádražní ulici od kterého mám zakoupený lahvový Zoigl , další malý soukromý Zoigl pivovárek Wolframstubn (http://www.zoiglbrauerei.de) a v sousední boční uličce fungující starý komunální pivovárek dosti archaického vzezření. Na tak malé městečko opravdu solidní pivovarské skóre. O 100 metrů dál v domě s názvem Zum Posterer (http://www.zum-posterer.de) probíhá Zoigl výčepní den. Nenápadný zevnějšek hospodu ničím nepřipomínající s vchodem jak do rodinného domu. Na chvilku zaváhám abych nevešel někomu do předsíně, ale hvězda na domě visí což je neklamným znamením, že jsem tady správně. No a uvnitř mě překvapí úžasná malá plná hučící hospůdka. Sympatický interiér plný různých artefaktů odněkud snesených ze starých půd.

Evidentně rodinná záležitost kdy otec čepuje, dcera obíhá stoly a máma připravuje studenou kuchyni. Různě obložené talíře a namazané chleby za venkovsky nízké ceny a pivo dnes do třetice na výbornou. Opět dva neuvěřitelně pitelné kousky u jediného volného místa na minidvorku.

Čas se bohužel pro dnešek naplnil a tak s vědomím, že se zase do tohoto pohostinného kraje musím někdy vrátit, zbývá jen přesun na místní nádraží a zpáteční cesta pohodlným vlakem směr Eger. Být tak chebákem, karlovarákem nebo jiným západočechem, byl bych tady rozhodně častějším hostem. Vše v dosahu regionální česko-německé vlakové celodenní jízdenky Egronet za pouhopouhých 200,- Kč.

Co mě překvapilo? Oproti za slunečného letního počasí ospale působícím nebo zavřeným běžným hospodám, zaplněné Zoigl výčepy, evidentně se těšící značné oblibě místních i přespolních.

Tato velmi sympatická pivní tradice a kultura z pivní mapy určitě jen tak nezmizí.