Pivní Obzor

Pivovar v Protivíně

DOMÁCÍVaření piva v Protivíně má dlouhou tradici sahající na konec 16.století. Historie dnešního pivovaru se datuje do začátku 18.století, kdy místní panství i s pivovarem kupuje knížecí rodina Schwarzenbergů.

Původně malý pivovar byl  postavením nového racionálně řešeného moderního pivovaru po polovině 19. století změněn ve velkopivovar. Na přelomu 19.-20. století už vystavuje na tehdejší dobu závratných 100000 hektolitrů, vlastní distribuční sklady po celém území Rakouska-Uherska a exportuje mimo jiné i do USA.

Ve spojení se sousední samostatnou exportní sladovnou (komunisty nedůstojně přetvořenou na vajíčkárnu-drůbežárnu) je exportní protivínský pivovar hlavním podnikem Schwarzenbergského pivovarského impéria.

Hlubočští Schwarzenbergové patřili ještě v období 1.republiky k bezkonkurenčně největším soukromým pivovarníkům na území tehdejšího Československa. Ostatní soukromé subjekty či knížecí rody vlastnící pivovary jako např. Lobkovicové, Kinští, Auersperkové, Šternberkové a další se jim ani zdaleka nemohli rozsahem majetku rovnat. O rozsáhlosti majetku a pivovarů zejména, svědčí vlastnictví tehdejších velkopivovarů právě v Protivíně, Třeboni, Lounech a dalších pivovarů větší či střední velikosti jako dodnes činného pivovaru v Českém Krumlově či už zaniklých pivovarů v Lovosicích, Postoloprtech, Vimperku, Černé v Pošumaví, Chýnově či Petrově Dvoře.....

Po 2.světové válce v roce 1947 ještě před komunistickým pučem, ale už ve více méně komunisty kontrolované zemi, musel být na vyvlastnění jejich rozsáhlých majetků bez náhrady, čili ukradení, sepsán speciální velmi sporný zákon Lex Schwarzenberg .

Proto se také po roce 1989 na rozdíl od Orlické větve zastoupené Karlem Schwarzenbergem, na Hlubockou schwarzenbergskou větev nevztahovaly restituce a nejen pivovary byly rozprodány jednotlivě.

Upřímně rečeno, dnes by byl Schwarzenberg jako čirý pragmatik a průmyslník asi prvním, kdo by opouštěl tradice a zaváděl CK tanky a další moderní postupy. Už za jeho éry se v Protivíně pokusně zkoušely Nathanovy tanky, předchůdci dnešních CK tanků, ale tehdy se na ně vzhledem k nestálé kvalitě piva nakonec trvale nepřešlo. Pivovar za jeho vlastnictví by tak asi nebyl v hájení ochránců regionálních značek, jako je dnes, ale byl by dozajista tím, mezi malými pivovarníky nenáviděným velkopivovarem, tak jak byl v době své největší slávy. Pivovar dlouhá léta za éry komunistického hospodaření spíše chátral , o někdejších exportech se už ani nemohlo zdát a i když komunistům slušně vydělával, jejich priority byly jiné a na potřebné investice se pivovaru vracelo žalostně málo.

Kdyby viděl komunisty vyžilý stav pivovaru koncem 80tých let jeho někdejší vlastník, tak by nad stavem svého kdysi vzorového pivovaru zaplakal či spíše by vzal spravedlnost do svých rukou.

I přes nepříznivou dobu, výstav vzhledem k přebírání odbytišť malých zavřených pivovarů stoupal a v roce 1993 vystavuje už rekordních bezmála 400000 hl. Začátkem 90 tých let je tedy celý pivovar konečně rekonstruován a pivo si opět hledá odbyt i za našimi hranicemi. Největší rána pro pivovar má však teprve přijít a to v podobě privatizace Jihočeských pivovarů do rukou p. Chvalovského. Jeho krátké působení bylo vyloženě likvidační a rozhodnutí o předání celého oddělení prodeje do rukou konkurečních Plzeňských pivovarů má k logice hodně daleko. Mimořádně hloupé rozhodnutí nad kterým odborník žasne a laický selský rozum se diví. Ryzím charakterem vybaveni zástupci plzeňských pivovarů logicky upřednostňují svůj produkt, šíří fámy o konci Jihočeských pivovarů a i jinak o prodej Platanu "pečují", což má za následek, že pivo se neprodané vrací pivovaru zpět. Tristní situace pivovaru s razantním propadem výstavu se blíží krachu a ve složité kritické hodině dvanácté, pivovar zachraňuje koupí město Protivín.

Dnes po majetkovém přesunu do rukou soukromého českého kapitálu je situace snad stabilizovaná a pivovar znovu atakuje svůj výrobní rekord ze začátku 90 let. Bohužel je tu velké Ale, protože samotného piva pod značkou Platan se vystaví cca jen něco přes 100000 hl. a zbytek připadá na levná piva pro obchodní řetězce a především na piva Klasik a Primus pro Plzeňský Prazdroj.

Že by špatné svědomí Plzeňských a kompenzace za nedávnou skorolikvidaci? Nakolik je to pro protivínské výhodné musí posoudit oni sami. Obyčejný pivař je rád, že vše mělo nakonec šťastnou dohru a ze značky a pivovaru Platan se nestal tak jako na jiných místech pouhý pivní pomníček v podobě vzpomínek a opuštěného areálu.

Dnes si tedy se svým sortimentem piv v podobě světlého výčepního, světlého a tmavého ležáku, ležáku Premium, nealka piva, speciální 14% Prácheňské Perly, či Knížecí 21% pro ty nejotrlejší, znovu hledá ztracená odbytiště v regionu .

Samotný areál pivovaru je po rekonstrukci prakticky všech provozů dobře vybaven, výstavní reprezentativní varnou pamatující knížecí éru počínaje a CK tanky taktně ukryté v plechové hale konče. Vše v racionální chytré podobě v jaké už byl pivovar postaven, kdy s varnou na návrší postupně po jednotlivých provozech klesáme přes nížeji položené spilky a sklepy až do nejníže položených stáčíren.

Co hlavně místní pivaře potěší, je místní pivovarská letní zahrada Belveder s místem pro konání různých akcí, obklopená parkem a stíněná letitými Platany, které daly vzniknout názvu piva. Podobná, na investice ne moc náročná zařízení u pivovarů, jsou např.v Bavorsku naprosto běžná, ale v čechách přeci jen ještě trochu nepochopitelně nejsou úplným standardem.

Přitom pár letních kulturních akcí na pozemku pivovaru a zahrady, utuží okolní pivní patriotismus víc než nějaké zbytečně drahé reklamní kampaně v médiích.

Přejme tedy do budoucna protivínským osvícené majitele typů Schwarzenbergů a nikdy už pochybné šíbry typu Chvalovských.