Pivní Obzor

Postřižinský expres

DOMÁCÍZ velkého počtu každoročních pivních veselic padá tentokrát volba na polabský Nymburk. Poklidné ajzlboňácké Hrabalovo městečko, kde se zastavil čas.

Jednou ze zajímavých možností jak se na slavnosti vypravit je speciální vlak jehož parní supící lokomotiva zastaví a vláček návštěvníky vyplivne až přímo před pivovarskou varnou, ale já volím pro tyto účely raději osvědčený bajk a nejsem jediný.

Pivovarská vrátnice obsypaná koly protentokrát připomíná spíše holandské nádraží, ale pouťový kravál značí správnou adresu.

Jěště před samotnou návštěvou pivovaru jsem bloumal po náměstí ve snaze najít nějakou příjemnou hospůdku s místním pivem, ale bohužel i tady ve městě s pivovarem se projevuje český nepatriotismus, zabedněnost a ovlivněnost reklamou či spíše nastavenost rukou a kapes hospodských pozornostem od velkopivovarů. Místní restauratéři tak nabízejí místo místního oceňovaného pivka obligátní průměrnosti v podobě Gambinusu a Krušovic. Nakonec se přeci jen poštěstí a oázu s místním Francinovým ležákem nacházím v překvapivě pěkné mexické restauraci v jinak dost hrozném baráku na rohu náměstí. Je velká škoda a ostuda, že prosperující pivovar sám neprovozuje nebo nenajímá v centru domovského města nějakou svou reprezentativní pivovarskou restauraci.

Nenajít v Nymburku na náměstí klasickou hospodu s nymburským pivem, to by se za časů správce Francina opravdu stát nemohlo.

Nymburský pivovar jinak má moje sympatie. Bez většího humbuku zdárně prosperuje ve stínu nadnárodních gigantů a jako jeden z mála stejně velkých jede na plnou kapacitu. Cca 160000 hl. ročního výstavu, úspěšný export do řady států a hlavně výborná piva.

Ponechme stranou slabá levná výčepní piva pro obchodní řetězce, která obecně nestojí za řeč. Marně se snažím pochopit jak mohou být pro pivovar zisková. Zmiňme proto hlavně 12% Francinův ležák jakožto výtěze mnoha pivních soutěží, 11% Zlatovar nebo 13% Bogana. Za pozornost stojí i pro našice exotická košer piva na export do Izraele nebo chutově hodně zvláštní, trochu podivná karamelová do Francie.

Pivovarnictví v Nymburce má několikasetletou tradici, přičemž současný původně měšťanský pivovar vznikl v roce 1897 jako čistě účelová průmyslová stavba za městem v pokrokovém moderním duchu tehdejší doby. Jako jeden z posledních stále udržuje vlastní sladovnu i když za souseda má největší sladovnický podnik v republice. Zmodernizovaná varna a tradiční systém spilka, sklep v tomto případě netradičně nad zemí, ale z čistě praktických důvodů s ohledem na bezprostřední blízkost nevyzpytatelného Labe.

Samozřejmě Nymburský pivovar rovná se Bohumil Hrabal, který jako nevlastní syn správce pivovaru zde strávil dětství a mládí, pivovar proslavil ve svých postřižinách a na oplátku pivovar dnes díky zpodobnění na etiketách zajišťuje mezi statisíci pivaři mistrovu nesmrtelnost.

O mistrově spisovatelském talentu svědší už jen to, jak z reálií čistě průmyslového podniku své doby dokázal vykřesat nezaměnitelnou poetiku Postřižin.

Stojíc před varnou a po absolvování prohlídky pivovaru se na chvíli zasním a snažím se nad půlitrem výborného kvasnicového ležáku vrátit v čase o desítky let zpět a představit si tady řvoucího pepina a další rázovité postavičky .

Dost ale bylo snění a zpět do reality. Dnes tady neřve pepin, ale na playback obskurní 80tkový pop Michala Davida a Heidi Janků. Na pivní slavnosti asi ne to pravé ořechové podle mého gusta, ale chápu snahu majitelů nalakát na podobný program návštěvníky, kteří by za jiných okolností do pivovaru nepřišli.

Místních pábitelů se protentokrát sešlo poměrně dost, pivo vyvrátilo zažitou letitou falešnou představu, že to od pivovarů sousedících s Labem za moc nestojí a i Hrabal jestli se na to z výšky díval může být spokojen. I ti čůrající psi mu u pamětní desky vzdávají hold, tak jak si přál. Opouštím tuto pivem a popcornem provoněnou veselici a mířím podél líného Labe do nedalekého klidného Kerska s restaurací, legendární Hájenkou, která přes vábničky velkých zůstavá věrná Postřižinskému.