Pivní Obzor

Západočeský pivovar Chodovar

DOMÁCÍPivovar v Chodové Plané je poslední fungující původní pivovar mimo Plzeňský kolos na území západních čech, nepočítáme li nově vzniklé restaurační pivovárky a obnovený pivovar v Koutě na Šumavě .

Byl jako jediný z tehdejších poboček západočeských pivovarů privatizován odděleně a díky tomu přežil likvidační strategii Plzeňského podniku. Jak dopadly srovnatelně velké pivovary v Domažlicích, Chebu, či Karlových Varech, se může každý zajet podívat. I v Chodové Plané mohlo být dnes nějaké skladiště či chátrající opuštěný areál. Plzeňští by nás jistě svojí demagogií dokázaly přesvědčit, že to bylo nutné a jediné řešení neperspektivního podniku. Naštěstí se pivovar dostal do rukou ne nějakých spekulantů, ale nadmíru osvícených majitelů, kteří dokazují, že pravda je jinde než v PR zprávách pivovarského giganta. Kdyby i v ostatních zmíněných pivovarech nepodlehli falešné představě prosperity pod křídly pivního obra a vydali se hned začátkem 90 tých let vlastní cestou, mohli bychom i dnes zajít na točený Starovar, Radního či Karla.

 V Chodovaru zároveň už dávno pochopili na rozdíl od jiných, že současná a budoucí cesta podobně velkých pivovarů, je být nejen čistě výrobním podnikem, ale více méně regionálním společensko-kulturním centrem s rozličnými doplňkovými aktivitami, které nejsou jen pouhým rozmarem, ale generují vedle samotného prodeje piva i další nezanedbatelné příjmy. V Chodové Plané tak jiným ukazují, že provozování originálních restaurací, hotelu či pivních lázní přináší nejen zisk, ale i tolik potřebnou reklamu a publicitu u širší nejen pivní veřejnosti. Z Plzeňského pohledu neperspektivní pivovar tak poměrně zdárně funguje.

Pivovar samotný patří mezi ty s dlouhou historií a založením v roce 1573 Barborou Schilkovou patří mezi nejdéle fungující u nás. Po původních českých majitelích se přes pobělohorské konfiskace dostal do rukou bavorského vévody Theodorovi z Heimhausenu. Hraběcímu rodu Berchem-Haimhausenů patří i během 19.století kdy po velkém požáru v roce 1861 je prakticky od základů nově postaven a po další radikální rekonstrukci v roce 1900 dostává pivovarský areál, tehdy moderní novoromantickou podobu jakou známe i dnes. Po další rekonstrukci v roce 1925 pivovar vystavuje rekordní množství piva 61783 hl. Tento rekord byl překonán až v roce 1960. Za 1.republiky nebyl pivovar žádným drobečkem, ale patřil v rámci Československa mezi ty větší pivovary. Ročně kolem 13000 hl. mířilo do Německa, pivovar měl sklady v Chebu, Mar.Lázních, Novém Sedlišti či Mnichově na Karlovarsku a vlastnil 47 hostinců a dalších 600 hostinských měl dlouhodobě smluvně vázaných.

Za hospodářské krize výstav tak jako u většiny pivovarů klesá a pohybuje se pod 40000 hl. Po poválečném odsunu německých majitelů i prakticky všech zaměstnanců se pivovar dostává pod národní správu a poté pod státní pivovary se sídlem v Buštěhradě. Výstav v té době dosahuje pouhých cca 14000hl a vzhledem k poválečnému zanedbanému stavu je určen k likvidaci. Po roce 1948 se pivovar dostává pod národní podnik Chebsko-Karlovarské a později Západočeské pivovary. Výstav vzhledem k uzavírání okolních malých pivovarů stoupá až na 100000 hl. v roce 1965.

Dlouhá léta se však do pivovaru neinvestuje a udržuje se jen původní zařízení z éry německých majitelů. Až na přelomu 60 a 70 let se staví nová lahvovna, chladící štoky jsou nahrazeny vířivou kádí a poslední dřevěné ležácké sudy jsou nahrazeny ležáckými tanky.

V roce 1970 se stává ředitelem pan Jiří Plevka, který je činný v pivovaru dodnes. V polovině 70tých let je výstav už na hranicích 150000hl. K výročí 400 let od založení pivovaru se vaří Jubilejní 13% pivo, které záhy získává zlatý pohár na výstavě EX Plzeň.

Ve druhé polovině 80tých let jako snad jediný pivovar plní kvasnicové pivo do lahví a dodává ho i do Prahy. Kromě toho se vaří 10% výčepní a 11% a 12% světlý a 12% tmavý Chodovar. Výstav se dostává až na více než 168 000hl a 1240 tun vlastního sladu.

Po roce 1989 dochází k privatizaci a změnu firmy na spol. s r.o, probíhají další nutné rekonstrukce a končí rajonizace odbytišť a tím začíná i ostrý konkurenční pivní boj, který stojí za propadem výstavu a který se v současnosti pohybuje na cca 80000hl. t.j. cca polovině nejvyšších výstavů. Dnešní pivovar funguje s klasickou technologií čtyřnádobové původní varny , spilkou sklepem a zajímavé je i stáčení některých piv do originálních patentních lahví.

Současná poměrně široká produkce od světlé i tmavé desítky, světlého 11% a 12% ležáku Preminum, po 13% Skalní ležák, Zámecký silnější speciál či kvasnicový polotmavý ležák ověnčený přestižní pivní medailí-evropskou pivní hvězdou. Mimo to se už dlouhá léta produkuje minerální voda IL-sáno a nově dokonce pivní kosmetika či koupelnové pivo. Mimo permanentně plnou originální restauraci s malým muzeem Ve Skále, se chystá už druhá větší restaurace v pivovaru a to v místě staré sladovny. V Chodové Plané se tedy nežije pouze z minulosti, na vavřínech jako mnohde jinde se rozhodně nespí a majitelé dokážou každoročně přijít s něčím novým a neotřelým, po čem i malopivovarníci z blízského bavorského příhraničí závistivě pokukují.

Chodovar tedy na odpis rozhodně není.