Pivní Obzor

Český Regent

DOMÁCÍTřeboňský pivovar dnes neodmyslitelně a pevně strostlý s třeboňským centrem má dlouhou historii a rokem založení 1379, patří vůbec k nejstarším dosud činným pivovarům nejen v naší v republice.

Původně u zámku se nacházející, malý rožmberský pivovar už časem kapacitou nestačil pokrýt zájem o místní pivo a tak byl začátkem 18.století italskými staviteli postaven nový pivovar v objektu bývalé rožmberské zbrojnice u hradeb, novohradské brány a cesty směřující k rybníku Svět, kde se nalézá dodnes.

Po převzetí panství Schwarzenbergy se po polovině 19.století realizuje velkorysá přestavba, kdy pivovar dostává oku lahodící romantizující podobu jakou známe i dnes. Tak jako u většiny schwarzenberských staveb, je tady uplatněn klasický styl schwarzenbergské stavební dílny, kdy kombinace omítek a červených režných cihel dotváří zdařilé architektonické dílo. Pivovar se zároveň po výstavbě daleko větších výrobních kapacit, stává velkopivovarem své doby, kdy už v roce 1887 vystavuje na tehdejší dobu uctihodných 50000hl a o rok později dostává na výstavě v Bruselu přímo od belgického krále diplom za kvalitní pivo.

V roce 1914 už produkce piva přesahuje 100000hl a pivovar se řadí mezi největší pivovary tehdejšího rakouska-uherska a spolu s protivínským a lounským pivovarem patří ke trojce schwarzenbergských exportních velkopivovarů.

Po 1.světové válce a vzniku Československa, kdy většina exportních pivovarů včetně třeboňského přichází o odbytiště na území starého rakouska-uherska, se výrazně přiostřuje situace na domácím trhu a třeboňský pivovar se stává svým přebíráním odbytišť malých uzavíraných pivovárků nejen v regionu, ale třeba až v Brně, kde koncem 30tých let přebírá například odběratele zavřeného pivovaru bratří Tůmů, velmi kritizovaným a malými pivovarníky či příznivci regionálních značek nenáviděným pivním gigantem.

Věčný boj malých a velkých byl tenkrát snad ještě ostřejší než dnes, s tím rozdílem, že dnes je třeboňský pivovar na druhé straně barikády a sám bojuje se současnými pivovarskými giganty. Bojuje proti tomu na čem se kdysi sám aktivně podílel.

Během socialismu patří pivovar k těm větším a má rajonizací pokryté a zajištěné odbytiště na velké části jižních čech. Po revoluci přichází nutná rekonstrukce léta socialisticky zanedbávaného podniku. V Třeboni mají však možná až příliž velké oči a nutnou rekonstrukci pojímají až příliš velkoryse. Nová varna, trochu zbytečná baterie CK tanků a zvýšení kapacity až na 400000hl. Ano pivovar měl v době velkých prodejů piva začátkem 90tých let dobře nakročeno a pozice se zdály býti jisté.

Investice za desítky až stovky milionů a následné neštěstí v podobě prodeje Jihočeských pivovarů do rukou p. Chvalovského, roztáčí neřízenou ruskou ruletu. Vítězstvím pomyslné soutěže o nejhloupější manažerský počin desetiletí, se stává předání celého prodeje Jihočeských pivovarů do rukou Plzeňského pivovaru. Prodeje budějovického měšťanského, protivínského i třeboňského pivovarů padají (ne)činností plzeňských střemhlavě dolů, složitě budovaná odbytiště mizí v nenávratnu a k pádu do propasti krachu chybí opravdu jen krok. Ve složité situaci následuje rozdělení Jihočeských pivovarů a jejich jednotlivý prodej. Třeboňského se ujímá rodina Stasků, podnikatelů z blízkého Suchdola nad Lužnicí a po několika letech je nyní vidět, že to snad s pivovarem myslejí vážně.

Na rekordy výstavů v 300 tisícových hranicích z počátku 90tých let se už asi nikdy při nejlepší snaze nepodaří navázat. Pivovar s dnešní roční produkcí pohybující se kolem 80000hl. nedosahuje ani svých výstavů z éry rakouské monarchie, ale paradoxně je to tak asi lepší.

Méně je někdy více a v dnešní době to na pivním trhu platí dvojnásob. Velké pivovary a nadnárodní korporace budou stále větší a větší a ze samostatných pivovarů s několikasettisícovým ročním výstavem bude stále ohroženější druh. Prostor na trhu je tedy spíše pro menší, ve svém regionu pevně ukotvené pivovary, kterým právě třeboňský po své velkopivovarské historii dnes je. Otázkou tak jen zůstává, nakolik je ekonomické vaření piva v pivovaru na cca pětinu své kapacity. Nějakému zvýšení výstavu by mohlo snad pomoci nedávné zajímavé navázání užší spolupráce s pivovarem J.W.Lees z britského Manchesteru . Britský pivovar zaměřený především na tradiční pivo Ale, kterému v portfoliu chyběl na britském trhu stále oblíbenější ležák českého typu, by tak mohl využít tradice a potenciál, který piva se značkou Bohemia Regent mají. Současný sortiment jako 10% či 11% světlá, 12% světlý a tmavý ležák ,sudová 13% či 14% speciál President stojí za pozornost a značka Bohemia Regent, vzniklá před mnoha lety jako odkaz na správce někdejšího rožmberského majetku a významného stavitele okolních rybníků Jakuba Krčína z Jelčan, velký potenciál rozhodně má.

Pivovar jako pevná součást v sezóně velmi navštěvovaného města a jako zajímavý záchytný bod v jednom z nejnavštěvovanějších českých regionů, už nyní sází na turistický ruch a toto spojení by se mělo jen a jen dál prohlubovat. Nejenom tedy příjemné hospody v pivovaru, nějaké to ubytování, letní terasa či zahrada, prodejna, ale i po vzoru někdejšího vlastníka Adolfa Schwarzenberga, budování sítě vlastních či následně pronajímaných hospod v okolním regionu, které upevní odbyt piva a především neustálé utužování komínového regionálního patriotismu.