Pivní Obzor

Humpolecký bernardýn

Značka Bernard, která je známá i u nepivařské veřejnosti především díky mediálně provařené, charismatické osobnosti pana ředitele a snad i budoucího politika, čertovsky se usmívajícího z etiket vlastního nealka piva, neotřelým i kontroverzním reklamním kampaním a především svým obdivuhodným úspěchem vydobytým prakticky z ničeho.

Pivo, které má ten správný brand i u té většiny pivařů, u kterých pivní rozhled začíná u 12% Prazdroje a končí u 10% Staropramenu.

Novodobá historie pivovaru po roce 1989, respektive po zprivatizování panem Bernardem a Vávrou představuje malý český americký sen v praxi, kdy se z upadajícího neznámého piva 11% Orlík a 12% Zálesák, stala celorepublikově známá značka Bernard, vystrkující růžky z regálů většiny českých supermarketů a čepující se i v těch nejzapadlejších místech naší domoviny.

Pivovar menší velikosti s celorepublikovou působností, která je spíš vlastní pivovarským gigantům je vyjímkou, která je výhodou pro okolní pivovary v regionu s kterými si tak Bernard moc nekonkuruje a je naopak kamarád. Tu a tam si v Pelhřimově u Poutníka či Jihlavě u Ježka i poležel, když Humpolecké kapacity nestačily a i dnes si vycházejí vstříct.

Výborná piva, která pozbírala tolik cen, že by se jimi už dalo pomalu dláždit Humpolecké náměstí.

Svými svátečními ležáky s přídavkem kvasinek, používáním patentních v čechách jinde v takové míře nepoužívaných lahví a dalšími jinakostmi a novinkami se snaží být stále na čele peletonu progresivnosti v kterém mu na záda dýchají i globálním kapitálem krmení pivovarští giganti.

Vytknout se dá jen nepochopitelné neprovozování žádné pivovarské hospody, či pivní zahrady v domovském městě a neochota k rozšíření svého sortimentu piv i o nějaký ten speciál bratrského belgického Duvelu, který by si dnes už určitě svého zákazníka ve větších městech našel.

Samotný pivovar je dnes kompletně moderně vybaven. Repasovanou měděnou varnou bývalého Innsbruckého pivovaru počínaje, novými ležáckými tanky, novou nadzemní ležáckotankovou halou a druhou halou zatím se dvěma CK tanky s rezervním místem na další konče. Ony CK tanky jsou určitou předzvěstí vývoje, protože prodej úspěšného piva rok od roku stoupá a pivovarský areál sevřený městem, kdysi stavěný na desetinovou kapacitu je čím dál těsnější. Pokud někdy v budoucnu nedojde k přesunu pivovaru někam na zelenou louku, budou asi urychlovací, kapacitu zvyšující CK tanky nutností .

A jaký vůbec byl pivovar v Humpolci v minulosti ještě před známou současností ?

Samotné vaření piva v Humpolci má dávnou historii s první zmínkou o vaření piva z roku 1371.

V 16.století už jsou ve městě 3 pivovárky místních právovarečanů a Humpolec je jedním z mála tehdejších poddanských měst, kde se vrchnost zřekla práva vařit pivo a měšťané mohli pivo prodávat i do okolních obcí. Obrat přichází v roce 1597, kdy nový majitel panství pan Kryštof z Roupova přinutil měšťany vzdát se svých várečných práv a výnosného vaření piva neadekvátní výměnou v podobě osvobození od povinosti přisluhování při honech či chováním psů pro vrchnost.

V témže roce zastavuje svůj panský pivovar v Bransoudově a mobilní zařízení pivovaru přesouvá do Humpolce. Na městském trhu tak původní měšťanské pivo nahrazuje pivo vrchnostenské a tento rok je zároveň rokem založení dnešního pivovaru. V polovině 18.století vzniká zásluhou nového majitele panství, barona Jakuba Neffzerna z Herálce nový pivovar na místě, kde je pivovar dodnes. V roce 1794 pak vaří 1183,5 hl.

V následujících desetiletích se na panství mění často majitelé, pivovar pomalu chátrá a změna nastává v roce 1885, kdy celé panství Herálec i s pivovarem kupuje za 850000 zlatých dr.Gustav Robert Gross a rukodělný zaostalý pivovárek přebudovává na moderní kapitalistický podnik.

Kompletní nový pivovar s novou varnou, sladovnou, spilkou, sklepy... dostává podobu, kterou už známe z prvotních Bernardových etiket a dnešních reklamních obrázků. O kvalitě piva tehdejší doby svědčí i obdržení dvou zlatých medailí, které zdobí i dnešní etikety na lahvích. První v roce 1890 na hospodářské výstavě v Jihlavě a druhé z roku 1894 na krajské výstavě v Humpolci, kde pivovar obdržel i čestný diplom s právem ražení zlaté medaile, podepsaný zemským protektorem Dr.Schwarzenbergem.

V letech 1927-34 probíhá další podstatná rekonstrukce už za nových majitelů, německých manželů Fugnerových. Pivovar má v té době mimo jiné i vlastní železniční vozy s reklamou. V roce 1945 je pivovar jako německý podnik konfiskován a stává se majetkem města.

V roce 1949 se stává komunálním podnikem a roku 1951 závodem Horáckých pivovarů n.p. Jihlava. Po územní změně krajů v roce 1961, se stává na dlouhou dobu závodem n.p. Jihočeských pivovarů.

Postupem doby dochází k částečným rekonstrukcím stáčírny, spilky, zatankováním sklepů a v roce 1986 nahrazení chladícího štoku vířivou kádí.

Výstav se postupně zvětšuje z 8.269 hl. v roce 1945, 37.678 hl. v roce 1965 na 55.000 hl. v roce 1987. V roce 1991 výstav klesá na 26000 hl. a obrat nastává až po privatizaci s příchodem nových vlastníků, kdy během roku vyšplhá už pod značkou Bernard až na 100000hl hlavně díky obratné reklamě a kvalitě nového piva .

Ostatně celou dobu existence pivovar vynikal kvalitou piva. Už za starého Rakouska dodával pivo do celé vojenské invalidovny v pražském Karlíně a později bylo pivo dodáváno i na další místa v Praze, Liberci, Vlašimi či jinam. I v 80.letech, době známé vařením spíše nekvalitních piv, získává v letech 1980, 1982 a 1985 první místa v tehdejších pivovarských soutěžích o standartu podnikového ředitele národního podniku.

Za zmínku stojí i odchovanci pivovaru. Sládci kteří uspěli v pivovarech v Brazílii nebo sládek František Chloupek, který se stal tvůrcem slávy největšího rakouského pivovaru ve Schwechatu u Vídně.

Fotogalerie:

#1 - pivovar	#2 - pivovar	#3 - pivovar
#4 - varna	#5 - varna	#6 - pivovar
#7 - brána	#8 - varna	#9 - varna
#10 - varna	#11 - varna	#12 - nová ležácká hala
#13 - sklep	#14 - CK tank	#15 - dvůr
#16 - varování ministra zdravotnictví