Pivní Obzor

Pivovary Československa před 70 lety

Na úvod je nutno poznamenat, že tato doba celosvětové hospodářské krize nebyla pro pivovarnictví dobou nejšťastnější.

Tou byla zejména doba přelomu 19. a 20. století, potažmo období před
1. světovou válkou. Doba nějvětšího počtu pivovarů, největších výstavu, relativního klidu a díky otevřené evropě a světu i doba největších exportů. Následný válečný konflikt v podobě 1. světové války, byl tvrdou ranou pro celé pivovarnictví, ať už nedostatkem surovin a hledáním alternativních náhražek, tak i rekvírováním vybavení pivovarů z barevných kovů pro válečné účely a v neposlední řadě i ztrátou zahraničních i domácích odbytišť.

Mnoho pivovarů zastavilo a už neobnovilo činnost, prodeje padají na minimum a celkový obrat a opětovný rozmach nastává až ve 20.letech po vzniku Československa. Na předválečnou dobu, se už ale při nejlepší snaze nepodaří navázat. Ztráta zahraničních odbytišť velkých pivovarů výrazně přiostřuje situaci na domácím trhu. Nevzniká už proto v celém období 1.republiky žádný nový pivovar a ty malé řemeslné v nastalé situaci nedokáží čelit konkurenci kapitálově silných velkopivarů, často se silnými bankami za zády. Z mnoha malých převzatých pivovarů proto následně vznikají jen lokální sklady piva těch velkých. Přes to všechno, měřeno optikou dnešní doby, můžeme tehdejším pivařům závidět. Několik stovek tehdejších pivovarů bylo zárukou pivní rozmanitosti. Pivovary přítomné stále ještě ve většině měst a městeček a i když i tenkrát tak jako dnes dominovalo vaření výčepních piv a ležáků, nouze nebyla ani o speciální piva pododné skladby jako u našich západních sousedů. Silná piva jako Kozel (bock), či jarní Březňák (märzen) nebo tmavá piva po mnichovském způsobu ( dunkel) byla běžně dostupná.

Nutno říct, že celkové výstavy pivovarů byly nižší než dnes, nemluvě o statistické roční spotřebě na osobu, kde celkový průměr výrazně snižovaly slovenské pivem často vůbec nepoznamenané kraje o Podkarpatské Rusi nemluvě.

I měřítka ročních výstavů byla výrazně jiná než dnes. U těch největších pivovarů se neoperovalo s miliony hektolitrů, ale jen se statisíci a drtivá většina pivovarů byla těch malých s ročními výstavy cca do 15000 hl. nebo středních s výstavy cca do 35000 hl.

Časy se mění a tak z tehdejších velkých dravců, kteří byli těmi proti kterým ti menší právem bojovali (z těch dodnes činných např. pivovary ve Vratislavicích, Pardubicích, Trutnově, Benešově, Klášteře Hradišti) jsou dnes právě ty malé pivovary hodné ochrany. Čím kdo zachází tím také schází, platí naplno například u pivovaru v Chebu, tehdejším akciovém, jedním z největších, známým nekompromisním uzavíráním malých převzatých pivovarů, jenž na tuto politiku mnohem později už jako pobočný závod Plzeňských pivovarů sám doplatil.

Jsme tedy v roce 1936 v době hospodářské krize, neutěšené hospodářské a politické situaci v předvečer 2. světové války, kdy celkový počet pivovarů byl na cca polovině stavu z konce 19. století a kdy i výstavy některých pivovarů byly mnohde na zlomcích rekordů právě přelomu 19. a 20.století. Vzhledem k velké nezaměstnanosti a nízké kupní síle už na rozdíl od dob starého Rakouska a hospodářského rozmachu 20. let, převažovalo vaření výčepních piv. Suchá statistická data ukazují i které oblasti Československa hráli v pivovarnictví hlavní housle. Českých 320, moravských a slezských 67, slovenských pouhopouhých 15 a úsměvný 1 pivovar na Podkarpatské Rusi, mluví za vše.

Pivovary se zanedbatelnými výstavy z konce přiložené tabulky jsou ty, které v té době končily činnost a uvedené výstavy už nejsou často za celé roční období.

Pouhým nahlédnutím do statistických tabulek můžeme porovnat pivní rozmanitost tehdejší doby a dneška.

Přítomnost pivovaru prakticky v kterémkoliv městě bylo tehdy něco tak samozřejmého, že se nad tím asi nikdo moc nepozastavoval a klasická pivní turistika známá z dneška nejspíš neexistovala. Pokud ano, tak pivní putování po českých krajích muselo být putování rájem.

tabulka 1 , tabulka 2 , tabulka 3 , tabulka 4 , tabulka 5 , tabulka 6 , tabulka 7