Pivní Obzor

Bavorská pivní Šumava

ZAHRANIČNÍPři přemítání kam podniknout po dlouhém zimním pivně poznávacím půstu první jarní přeshraniční pivní cyklo expedici, padá volba na bavorskou část šumavy, jižneji od Železné Rudy. Spojení krásné krajiny a pivní pestrosti láká velmi a tak není proč váhat.

Následuje tedy mírně zrychlený přesun z matičky stověžaté, přes Plzeň s pořád stejně neuvěřitelným olezlým špinavým nádražím na jihozápad.

Dvě hodinky cesty západočeskou pivní pustinou, kompletně zamořenou plzeňským zázrakem utečou jak voda a už nás vítají hradby tajemných a krásných šumavských hvozdů.

Chvilka temna pod Špičákem a už se před námi otevírá staré známé železnorudské údolní panoráma. Na Špičáku končí většina výletníků , které samotná Železná Ruda s tržnicemi a night kluby logicky neláká, která však ale oplývá širokou nabídkou dostupného ubytování.

Alžbětín! Konečná!

Hraniční nádraží s dnes už opět opravenou výpravní budovou jejímž středem probíhá hranice. K vidění je i poučná výstavka starých fotografií z let kdy tady za vlády našich soudruhů spoluobčanů končil svět a pouhé přiblížení se těmto místům se rovnalo nedobrovolnému několikaletému neplacenému volnu v tom lepším případě, nebo roztrhání vlčákem v tom horším.

Ostnaté dráty a bdělé pohraničníky už dávno zavál prach dějin, ale pomyslná hranice dvou světů stále trvá. Nejenom přestup z ušmudlaného vlaku českých drah do nadstrandardní lokálky bavorských drah lesních, ale i přestup z kraje zoufalé pivní šedi do kraje o poznání pivně barevnějšího.

Jsme konečně v cíli a zároveň na startu cyklo tour de bier Bayerischer Wald v sympatickém městečku Regen na stejnojmené průzračné říčce.

První kroky vedou do místního běžného supermarketu, kam by se mohli čeští nákupčí jezdit školit jak by mohla - měla vypadat alespoň průměrně pestrá nabídka piva. S vědomím všelijaké a o víkendech bídné otevírací doby různých obchodů, kupujeme pár speciálů z místních okolních pivovárků. Dobrovolná zátěž hned na začátku cesty se nakonec ukáže jako prozíravý tah.

Místní rodinný pivovar Falter ( www.privatbrauerei-jb-falter.de) s výstavem cca 50000 hl. hned u řeky nás láká zrovna otevírající se pivovarskou hospodou, ale odoláváme. Jsme teprve na začátku, pár desítek kilometrů před námi a nohy nesmějí ztěžknout. Místní a jak se později ukáže, výborný lahvový weizenbier máme zakoupen a tak hurá na cestu do dalšího městečka. Nájezd na jakousi spojovací cyklostezku bohužel nenacházíme a tak po krajnici poměrně frekventované hlavní silnice supíme nahoru dolů, nahoru dolů krásnou šumavskou krajinou. Pár kochacích zastávek, výživných 20 kilometrů a jsme v celku fádním městečku Vietach. Pivovar ( http://gb-brauerei.de) vařící cca 30000hl. piva ročně nacházíme pod náměstím a už si prohlížíme za výlohou poměrně široký sortiment místních piv. Čas jde bohužel proti nám .

Je 12.30 a pivovarská prodejna zavírala ve 12 hod. Pivovarská hospoda nikde, místní nápojový obchod končil taky ve 12 hodin a jediný otevřený discont market místním pivem nečekaně zásobený není.

Co naplat, vyrážíme dál. Chuť místního piva nám tedy zůstane protentokrát utajena. Za krátký ostrý výjezd jsme odměněni dlouhým sjezdem a brzdíme až ve vesnici Teisnach. U malého nádraží nacházíme opět malý fungující pivovar, který by měl vařit cca 8000 hektolitrů ročně (http://www.brauerei-ettl.de). Opět si prohlížíme místní sortiment piva vystavený v jakési vytríně a opět jde proti nám bohužel nekompromisní otevírací doba.

Pivovarská restaurace v sousedství také momentálně nejeví známky provozu a tak bereme za vděk aspoň jediným zástupcem místního piva v jediném obchodě a to jen klasickým světlým. Znovu tedy pivně neuspokojeni míříme do třetí dnešní pivovarské zastávky, tentokrát už mimo silnici po nové cyklostezce. Slabých 6 kilometrů a jsme v další vesnici s pivovarem.

Pivovar Eck (http://www.brauerei-eck.de) je na samotě kousek od vesnice Böbrach a už na první pohled zajímavé místo, je ukázkou bavorské idylky v praxi. Usedlost s malým pivovarem vařícím cca 3000 hl. ročně, pensionem, restaurací a muzeem výroby tradičních šumavských bylinných kořalek.

Usedáme tedy konečně za stůl na malé pivní zahrádce s kapličkou a úmrlčími prkny za zády a schváceni kilometry v nohách bez nahlédnutí do nápojového lístku objednáváme weizenbier, který osvěží nejlíp. Už se nám to nese, ale co to! V lahvích?

A mnichovský Augustiner k tomu! Trochu překvapeni, že místní pivovar tedy nejspíš jako jeden z mála weizenbier nevaří.

Nu což. Augustiner patří k tomu lepšímu a na místní pivo také dojde. Bilanci tedy následně dorovnává místní ucházející pils a tmavé speciální pivo Pytláka kupujeme v lahvích na cestu.

Opravdu idylické místo, ale čeká nás ještě kus cesty a tak ač neradi musíme dál.

Dalších pár kilometrů jako na houpačce z kopce do kopce a jsme ve vesnici Drachselried. Vzhledem k přítomnosti několika pensionů se tady v sezóně nějaký život asi odehrává, ale nyní začátkem května je vesnice pustá jak po jaderném výbuchu .

Až podezřele ticho je i před místními pivovary. Ano pivovary! V malé vesnici jsou totiž hned dva a to hned vedle sebe a dokonce sdílejí i společný dvůr! Tak tomu tedy říkám pivovarská symbióza. Větší zámecký pivovar (http://www.schlossbraeu.de) s ročním výstavem cca 30000hl. je evidentně v lepší kondici i podle častých vývěsních štítu na hospodách, které jsme míjeli. Pivovarská restaurace je zavřená a je nejspíš jen sezónní záležitostí a pivovarskou prodejnu v tak ospalé vesnici bychom upřímně ani nečekali. Místní piva-pils, dunkel i weizen však máme takticky už zakoupené z Regenu .

Sousední na bavorské poměry celkem sešlý objekt malého pivovaru Falter, který vystavuje cca 5000hl. piva ročně, na první pohled nevykazuje známky činnosti, ale zaplněné přepravky na dvoře svědčí o tom, že i tady se ještě vaří. Už druhý dnešní pivovar jména Falter (motýl) je snad nějak majetkově propojen se svým jmenovcem z Regenu, ale na jeho piva jsme ještě v obchodech po cestě bohužel nenarazili a ani tady zjevně nebudeme úspěšní. Pivovarská hospoda otevírá navečer, což je pro nás co tu nebudeme nocovat bezpředmětné a tak pokračujeme do cíle dnešní etapy městečka Bodenmais.

Jak bylo v předešlých vesnicích pusto prázdno, tak tady ve sklářském městečku a letovisku pod šumavskými nejvyššími vrcholky to žije. Hotel vedle hotelu, zájezdové autobusy, motorkáři, turisti a pár nadšenců včetně nás na kolech. V obchodě ještě doplňujeme lahvovou sbírku z místních okolních pivovárků a po chvilce hledání nacházíme místní pivovar.

Hotel Adam v klasickém horském stylu a co je hlavní, s restauračním pivovarem ( http://www.adam-braeu.de) s výstavem cca 1000hl. Usedáme k posledním volným místům na jinak zaplněné terase a už před námi přistává místní helles. Dobré i když vcelku průměrné světlé pivo by normálně moc nenadchlo, ale po bezmála 60 kilometrech náročnějším šumavským terénem přijde vhod. Místní weizen bier už je o poznání zajímavější. Pivovar nabízí i sezónní speciály včetně podzimního silného bocku, ale pro dnešek už jsme místní nabídku vyčerpali. Motorák plánovaný na zpáteční cestu do Rudy nečeká a zakoupených lahvových speciálků máme k degustování ještě v zásobě dost. Rekapitulujeme uběhlý den a musíme uznat, že jsme čekali o něco víc. Na vině tomu byla především nekompromisní víkendová omezená otevírací doba pivovarských obchodů a i hospod v mimosezóně.

Večer ještě v Rudě v hospodě s vývěsním štítem Budvaru: Máte něco k jídlu? Není sezóna, nevaříme! Tak 2 piva! Pivo netočíme, není sezóna, máme jen plechovky. No tak plechovkový! Ochotný číšník s výrazem "nabízím Vám to nejlepší co tady mám"" otevírá plechovky 10% Gambrinusu.

Neprotestujeme. Dobře nám tak.

Co jsme tady taky jiného mohli čekat. Když jsme si na poslední zastávce v Bodenmaisu nad místním světlým pivem říkali, že na bavorské poměry tedy nic moc, tak tady nad vodovým prefabrikovaným produktem původem z Plzně vzdáleně připomínajícím české pivo, si říkáme: nebylo to jejich pivo vůbec tak špatné! Vždycky může být totiž ještě hůř.