Pivní Obzor

S Primátorem v Kostelci

DOMÁCÍTo krásné město Kostelec, tedy vlastně Náchod. Na polské hranici, Kladském pomezí v údolí pod dominujícím zámkem a s pitoreskním kostelíkem a hotelem Beránek na náměstí.

Místu, kterému se po dlouhých letech socialistické zašedlosti, ušmudlanosti a jako všude jinde i panelákového běsnění vrací pomalu, ale jistě původní krása a v něm pivovar, který není třeba nějak zvlášť představovat.

Každému průměrně informovanému pivaři jsou asi známé jeho dobře dostupné silnější speciály 16%, tmavá rytířská 21% nebo pro ty nejotrlejší dublovaná 24%, ale hlavně zatím jediná česká stabilně vařená a široce dostupná pšeničná piva či Pale Ale. O kvalitním 12% ležáku a výborné polotmavé 13% nemluvě.

Pozitivní je, že z českého pohledu speciální nová piva, která nemají v čechách tradici a náchodští s nimi donkichotsky zkoušejí co konzervativní český pivní trh a pivař akceptuje, se chytla a povedla. Jak pšeničné pivo, které může hrdě konkurovat bavorské produkci, tak i Pale Ale o kterém se ve vztahu k britské produkci dá říct totéž.

Byl to koneckonců sázkou na speciály mimořádně chytrý a prozíravý tah. Zatím se co do podílu na celkovém ročním výstavu jedná o zanedbatelné prodeje v úrovních jednotek tisíců hektolitrů, ale vše má svůj čas a čím víc se budou uvolňovat ledy české pivní konzervativnosti, tím víc bude štěstí přát připraveným.

Ještě lepším tahem je zalistování pivních speciálů ve velkém počtu českých supermarketů, kam by se asi se standardním sortimentem v takové míře nedostali.

V jinak šedivé české supermarketové neměnící se nabídce pak logicky díky speciálům Primátor (http://www.primator.cz) vyčnívá, budí zájem a pomalu se dostává do povědomí i u pivařské apatické většiny, která jinak zůstává věrná svým běžným levným pivům z reklamních akcí. U průměrného konzumenta tak dobře zapsaná značka pak otevře cestu do lednice i standardním ležákům, které dělají hlavní výstav.

Historie současného pivovaru začíná v roce 1872 v době kdy končí éra řemeslných měšťanských pivovárků a začínají se na mnoha místech budovat společné moderně a účelově koncipované podniky. Nejinak je tomu v Náchodě a tak vzniká v dnešní Dobrošovské ulici na tehdejším okraji města, na úpatí okolních prudce se zdvíhajících kopců nový pivovar v tehdejší typizované průmyslové podobě. V období 1.republiky je vystavěná nová varna a poměrně pozdě, teprve na jejím sklonku se začíná stáčet pivo do lahví. Pivovar zažívá prima sezony rozvoje hlavně na přelomu století a úpadky v období obou světových válek kdy na konci té druhé supluje i zajatecký tábor. V dobách centrálně plánovaného hospodářství pak jako ten v regionu vyvolený, vyroste (tak jako i jiní jemu podobní v jiných regionech) na statisícové výstavy na úkor systematicky likvidovaných malých okolních pivovarů.

Jsme v současnosti a stojíme před dobře vedeným středně velkým v minulých letech kompletně zmodernizovaným pivovarem. Nová nerezová varna, tradiční výrobní cyklus spilka-sklep, nové stáčírny i další technologie a v neposlední řadě i něco pro časté exkurze. Starý sympatický železniční vagon úmístněný na dvoře pivovaru dostal nový úkol sloužit k posezení návštěvníků a pro ně a k ochutnávání místních specialit bylo zřízeno i bohužel trochu studeně působící návštěvnické centrum .

Z náletových křovisek, ve kterých je skoro celý pivovar zarostlý, dává o sobě vědět jen bránou pohlcující, souvislý tok návštěvníků pivních slavností .

Davy lidí svědčí o široké lokální podpoře což není u všech českých pivovarů tak úplným pravidlem. Potěšující a překvapující je i vysoký počet velmi mladých dívek a i zralých dam. Je vidět, že ženy tady mají primátory rády. Program slavností se line v klasickém duchu. Lokální kapely různé úrovně s nějakým tím umělcem z Prahy na závěr, závody v ničení si jater na čas a podobné kratochvíle, celodenní sezení na slunci uprostřed totálně zaplněného neprostupného dvora, zpestřené vrstvením kelímků za kouře z připálených klobás.

Přiznám se, že mě podobné radovánky baví čím dál míň a přitahují už jen možností prohlídky pivovaru a ochutnáním nějakého toho většinou kvasnicového speciálu.

Po prohlídce pivovaru, posezením nad točeným kvasnicovým Primátorem a nějaké té útraty v pivovarském obchůdku už přeci jen lákájí klidnější místa a tak sedláme se spoluharcovníkem bajky a vydáváme se podél řeky přímo do pekla.

Aby tedy bylo jasno, tak do hezké, nedaleké prvorepublikové výletní restaurace Peklo od architekta Dušana Jurkoviče v údolí Metuje, bůhvíproč se Starobrnem na čepu.

Danny už je z města taky dávno pryč a z Port Arthuru už se už taky saxofon dlouhou dobu neozývá, pivovarská sladová vůně se ale line a bude linout městem dál.

V Kostelci tedy vlastně Náchodě na pivu zase někdy přístě naviděnou.