Pivní Obzor

Bavorská pivní Šumava II

ZAHRANIČNÍAzurové nebe nad Železnou Rudou slibuje hezký i druhý den pivního putování a tak i s vědomím, že je neděle a možnosti různých nejen pivních nákupů budou u našich západních sousedů ještě omezenější než v sobotu, vyrážím na druhou cyklo etapu.

Narozdíl tedy od kamaráda spoluputovníka, kterého volají povinnosti zpět domů.

No mě se ještě domů nechce a tak davám k dobru ještě den. Trochu ho tedy podezírám, že spíše vzdal souboj s šumavskými kopci, ale dnešek alespoň podle mapy by měl být vyloženě pohodovou záležitostí, kterou by zvládla i holandská důchodkyně .

Až tedy na ten začátek.

Pomalu, ale jistě stoupám se zátěží v podobě brašny plné včerejších pivních úlovků do sedla Brennes. Když mě míjí parta šedesátníků na silničkách a mizí v dáli přede mnou, trochu se zastydím, ale vezu přece vzácný křehký náklad, tak co! No ani to nakonec moc nebolelo. Kochám se pohledem na nejvyšší šumavskou horu Velký Javor a po několikakilometrovém sjezdu za odměnu, zastavuji zmrzlý na kost ve vesnici Lohberg. Zima  tady pod vrcholem Ostrým, ještě i začátkem května drze vystrkuje růžky. Rozmrzám před místním pivovarem Späth (http://www.osser-bier.de) a přemítám jestli má pivovar něco společného s pivovarem stejného jména, který pár kilometrů přes kopec fungoval do konce 2.světové války v české Hojsově Stráži.

Tak nějak podle očekávání má obchod zavřeno a i na pivovarskou hospodu je vzhledem k brzké hodině ještě čas. No ono by se stejně hodilo spíše něco na zahřátí.

Pivovar je na místní poměry trochu větší a tak snad ještě po cestě nějaké to místní pivo seženu. Že mají majitelé pivovaru neotřelý smysl pro humor, dokazuje kašna před varnou s jakousi skulpturou z dřevěných pivních sudů, ze kterých v pravidelných intervalech vyjíždějí půllitry a stříkají na nicnetušící osoby proud vody. Promrzlý a ještě pokropený vodou si říkám, kdo tohle proboha vymyslel !

Benzínky se svými shopy jsou v těchto končinách v neděli jako jediné otevřené a tak u jedné s překvapivě dobře zásobeným nápojovým obchodem zakupuji místní Lohbergské Osser(ostré) pivo. Název piva by v čechách chtě nechtě vyvolával nežádoucí asociace, ale o kvalitě hlavně pšeničného, není třeba pochybovat.

Příjemná cesta dlouhým širokým údolím podél dravě průzračného Regenu ubíhá a už jsem v městečku Kötzting. Ve městě kořalečníků, tedy malých výrobců tradičních místních šnapsů.

Klid, jak se na něděli v malém městě sluší, jen pár kluků si asi z místního zvyku jen tak na prostranství práská bičem. Siesta je i v místním pivovárku Lindner vařícím cca 3000hl. piva ročně (www.lindner-bier.de).

Po včerejší idylce v Böbrachu další půvabné idylické místo.

Malý pivovárek s pěknou hospodou a ještě pěknější, stromy stíněnou pivní zahrádkou u mlýnského náhonu. Je prázdno, teprve se otevírá a tak jen jedno světlé hodně dobré za 1,80 euro na žízeň a jakýsi speciální Turmquell bier v patentní lahvi jako suvenýr. Brašna na nosiči plná, pomalu už nemám kam ty lahvová piva dávat, ale těžko se odolává.

Bylo mi divné , že cestou i za krásného počasí nikoho nepotkávám a už to chápu. Všichni jsou tady. Vodáci splouvají Regen a i cyklostezka podél řeky přetéká cyklisty. Servus! Hallo! Servus!

Míjím pár hezkých výletních pivních zahrádek a na vývěsních štítech skoro všude vidím pivovar z poměrně vzdáleného kláštera  Aldersbach od Pasova. Klášterní pivovarnící se tedy docela činí a poměrně konkurují i lokálním místním pivovarům.

Na předměstí města Chamu ve vesnici Chammünster stavím u dalšího pivovárku. Odpočívám pod stromem na návsi s kostelem a malým pivovarem Hintereder vařícím cca 3000hl.piva ročně. Bohužel tušení se vyplnilo a díky nedělnímu klidu tady dnes s nějakou pivní sondou neuspěju. Stáčím tedy na sever a v mírném protivětru mířím zpět k české hranici. Trasa už kopíruje železniční trať, ale dávám si za cíl dojet až do hraničního Furth im Waldu. Města se známou každoroční velkou slavností skolení draka, skolit tak nějaké to místní pivo. Po cestě ve vesnici Arnschwang sídlí docela moderní, ale jinak tradiční malý pivovar Mühlbauer (http://www.brauerei-muehlbauer.de) s výstavem cca 12000hl. piva ročně.

Pivovar nemá vlastní prodejnu, ale je přítomný ve všech místních hospodách. Vaří různými cenami ověnčená piva, včetně sortimentu speciálních Dračích piv ze zrušeného pivovaru ve Furthu. Místní zakouřený country salon k posezení zrovna neláka a tak zaplňuji opravdu poslední místo v brašně místním lahvovým pšeničným Medvědem.

Jak byl všude po cestě poměrně klid, tak tady v příhraničním Furth im Waldu se všichni zbláznili. Provoz jak v pátek v Praze na magistrále .

Prokličkovávám městečkem a pod hezkým náměstím usedám na terasu hotelu a malého pivovaru Höfer (http://www.hotel-hofer.de) s ročním výstavem asi 10000hl.piva.

Příjemná obyčejná hospoda se staršími štamgasty, které evidentně vytrhne z apatie a zaujme spocený cizinec pídící se po místním pivu. Z širšího sortimentu dávám jen světlý helles na žízeň. Po cca 80km na kole s plnou polní bych vypil s chutí i Gambrinus a na nějaké další degustování už není čas, euro rozpočet je vyčerpán a lahvové už opravdu, ale opravdu nemám kam dát. Ve městě je ještě jeden rodinný původně komunální pivovar Dimpfl (http://www.dimpfl-bier.de) mající roční výstav cca 12000hl. a vařící docela pestrou paletu piv, ale to bych tady musel být jindy než v neděli. Kupuji od něj na pumpě u nádraží už jen opět světlý helles a jen tak tak stíhám vlak směr Domažlice.

Určitě se sem do tohoto pivně pestrého a zaslíbeného kraje zase vypravím, ale rozhodně ne v neděli. Zajímavých piv a pivovarů je tady víc než dost.