Pivní Obzor

1.zimní pivní slavnost

DOMÁCÍO tom, že i přes pochybnosti našeho pana presidenta na všude probíraných změnách klimatu asi skutečně něco bude, jsem se přesvědčil během letošního února.

Nepočítám kolik jsem už za předchozí roky navštívil všemožných pivních letních slavností, ale díky počasí které v polovině února připomíná spíš pokročilé jaro, jsem byl letos poprvé v životě účastníkem zimních venkovních pivních slavností.
Zprávu o zabíjačce spojené s pivní slavností v pivovaru Zlatopramen v Krásném Březně jsem zachytil krátce předtím na internetu a přestože vepřové zrovna nepatří mezi mé oblíbené pochutiny a podobná akce by mě normálně asi nechala chladným, rozhodl jsem se k výletu.
Pivovar v Krásném Březně jsem dosud nenavštívil, do nějaké skutečné letní slavnosti je dlouhá doba a ani areál zdejšího pivovaru zrovna nějaké časté pivní akce nehostí, takže hurá na sever a na první zimní pivní slavnosti. Pokud bude do budoucna podobné zimní-jarní počasí ne jednorázovým výkyvem, ale standardem, budou asi i podobné výlety častější.
Samotné zabíjačky jsou, pokud se pašíkovi nepřihodí nějaký vážný úraz, samozřejmě záležitostí chladných zimních měsíců, pra(o)since především, ale místo lidí v rukavicích a ušankách zahřívajících se za třeskutého mrazu něčím ostřejším ze sousedního lihovaru-KB likéru, je protentokrát nádvoří pivovaru zaplněné stánky, venkovní lavice plné popíjejících a probíhá regulérní skoro letní slavnost.

Míjím těsnou celu smrti nebohého vepře, který spokojeně přežvykuje netušíc, že v dnešním okolním mumraji je tím hlavním aktérem, jeho hodiny krátkého neradostného života jsou sečteny a do veřejné popravy zbývá pár desítek minut.
Tváří v tvář jeho osudu je mi ho upřímně trochu líto, ale nebýt jeho exekuce nebylo by ani dnešní veselice a davy natěšené na nezdravé jitrnicovo-tlačenkovo ovarové produkty mají na celou věc jiný názor.
Mířím tedy na prohlídku pivovaru a upřímně řečeno jsem celkovou omšelostí pivovaru docela překvapen.
U prosperujícího pivovaru, který se v různých tiskových zprávách zaslouženě a oprávněně chlubí každým exportním úspěchem a operuje takřka po celém území republiky, bych čekal trochu reprezentativnější a důstojnější vzezření.
Podobně na první pohled šedivý a sešlý pivovarský objekt je v součastnosti k vidění už snad jen tady a v Klášteře Hradišti.
U pivovaru na hranici krachu bych pochopil jiné investiční priority a nutnosti, ale u prosperujícího exportního pivovaru je nezájem majitelů o trochu lepší vzezření mateřského pivovaru přinejmenším podivující. Nebýt nafukovací reklamy houpající se ve větru, spíše by to připomínalo stav reálného socialismu roku 1988 a ne pivovar snad už vyspělého státu evropské unie roku 2008.
Napadá mě srovnání s nějakým ukrajinsko-rumunským pivovarem, ale v dnešní době bych i tamním pivovarníkům trochu křivdil. Pokud si na lovu tuzemských pivovarů zdejší pivovar procházel nějaký zástupce Heinekenu a chmurné vize fůze se naplní, tak už si umím představit jakému pivovaru budou pivaři psát první pomyslné parte. V opačném případě si budou muset asi globální pivovarníci pořádně pustit žilou.

Celkový, očím ne moc lahodící první dojem, se nelepší ani ve varně kde začíná exkurze. Prostor, který je srdcem a i vizitkou pivovaru a už jenom při dni otevření veřejnosti bývá ve většině pivovarů naleštěn a naklizen, zde moc nereprezentuje. Asi nezbyl čas ani setřít letitý prach a trochu poklidit. Vidět to svého času někdejší jistě pintlich německá správní rada, tak by si museli vařiči a sládek nejspíš hledat nové uplatnění.

Samotná čtyřnádobová varna postavená v roce 1931 a i následná spilka od ROSTOCKA - tehdejšího renomovaného výrobce pivovarských zařízení z éry německých majitelů pivovaru, slouží dobře i po bezmála 80 letech, což o tehdejší kvalitě technologie a prací leccos vypovídá.
Potěšující je, že tady ctí klasickou výrobu za pomoci vody z krušnohorských Flájí, tradici spilky a delšího poležení piva v ležáckých sklepech, než ekonomičtější rychlovýrobu v CK tancích. Samotná exkurze končí stáčírnou sudů. Do lahví se v pivovaře nestáčí a pivo se v cisternách vozí ke stáčení do blízského spojeného pivovaru ve Velkém Březně.
Slavnosti jsou v plném proudu, zaplněný je pivovarský dvůr, únorově-letně zaplněné lavice a za zájmu širokého publika řezníci konající svojí povinnost.
Následuje tedy posezení u piva za 2 kupony, které jsou součástí 30 korunové vstupenky. Bohužel jen do kelímku. Sklenice se tady bohužel v nabídce všeho možného zakoupit nedají.
V obchodech dobře dostupný místní 11% světlý ležák Zlatopramen svoji vysokou kvalitu rozhodně má soudě i podle oblíbenosti v sousedním ležákovo-pilsnerově vysoce konkurenčním Sasku, kde je spolu s bratrem a sousedem Březňákem v nabídce celé řady obchodů.
Velmi dobrý standard si drží i nepřeslazené a příjemně hořké 11% tmavé pivo. Sortiment ještě doplňuje 10% světlé výčepní pivo a 12% světlý ležák.
Nic, co by tak nějak vybočovalo z obvyklé současné české pivovarské produkce.

Trochu nuda oproti stavu doby před cca 100 lety, kdy v éře Rakouska-Uherska vařil zdejší pivovar na dnešní poměry neuvěřitelných 16-18 druhů piva, kromě obvyklých výčepních piv a ležáků i takové záležitosti jako 22% tmavého Ústeckého Portera, 14% Regenerátora, sezonní Bocky i Doppelbocky a další speciály.
Pivovar jako takový vznikl v roce 1867 jako čistě průmyslový měšťanský velkopivovar své doby, toho času v bohatém německém městě a v tehdejší okrajové průmyslové zóně, vedle lihovaru a dalších továren. S roční produkcí bezmála 100000 hl.se zařadil mezi největší pivovary své doby a s výhodou hlavní železniční trati a tehdy velmi důležité labské vodní cesty, úspěšně exportoval do široké řady států a v té době i do vzdálených a těžko dostupných teritorií.

Pivo se z místního přístavu vydávalo na dalekou cestu, putovalo lodí do Hamburku a z tamního přístavu k odběratelům v USA, Jižní Americe, na Kanárských ostrovech, či dokonce v Africe. Velmi prestižním odběratelem byla i britská sněmovna lordů.
Úspěšné období skončilo s dějinnými zvraty 20. století ať už v podobě obou světových válek a ztrátou zahraničních odbytišť, celosvětovou hospodářskou krizí 30.let a konečně i dobou socialismu , kdy se sice v 60. letech dostal výstav díky uzavírkám okolních pivovarů nad úroveň rakousko uherských rekordů, ale o nějakém exportu a nutných investicích nemohla být moc řeč.

V posledních několika málo letech se díky úspěšnému marketingu pod křídly nápojářské skupiny Drinks Union podařilo navázat na někdejší slavnou a úspěšnou exportní éru a pivovar znovu patří mezi důležité české exportní hráče s odbytišti především v sousedním Německu, ale i Skandinávii a znovu i v Africe, exotickém středoafrickém Beninu. Licenčně se vyrábí i v Rusku.
Pivovar vsadil se svým pivem na celonárodní distribuci a díky masivní reklamě našel se svým především světlým 11% Zlatopramenem na českém pivním trhu mezeru mezi rozšířenějšími 10% a 12% pivy. Značka vzniklá ještě za hlubokého socialismu je tak dnes široce a lehce dostupná.
Pivovar jako i celá skupina Drinks Union tedy poměrně zdárně prosperuje a pokud nedojde k nějakým turbulencím v rámci tolik zmiňovaného spojení s Heinekenem tak snad i prosperovat nadále bude. Snad jen by si samotný pivovar jak už bylo řečeno zasloužil rekonstrukci a celkové zvelebení, aby trochu připomínal exportní pivovar vyspělé Evropy 21.století a ne dožívající socialistický podnik.
Na druhou stranu svojí oprýskaností a šedivostí celkem zapadá do okolí válkou a komunismem silně poznamenaného Ústí nad Labem a části Březno, ke kterému by se hodilo mnoho různých nelichotivých přízvisek, jenom ne určitě to Krásné .