Pivní Obzor

Restaurace a pivovárek U Medvídků

DOMÁCÍDost dlouho jsem kolem této známé a navštěvované restaurace chodil, aniž bych zavítal dovnitř, jako bych dopředu tušil, že se ocitnu v předražené turistické pasti a vlastně až vznik pivovárku před několika málo lety mě přiměl k návštěvě.

Od té doby k medvídkům občas zavítám a názor jsem si poupravil.

Restaurace a dnes už opět i pivovárek turistickým místem samozřejmě vzhledem ke své strategické poloze v centru Prahy a jisté vyjímečnosti jistě je, ale bylo by nespravedlivé toto místo jen kvůli tomu ignorovat.

Oproti nedalekému dalšímu a tradičnímu pivnímu středobodu dění-pivovaru U Fleků, je U Medvídků přeci jen ještě pro čechy cenově relativně únosno a i nějací věrní štamgasti se najdou.

Restaurace, dříve i vyhlášený šantán a do roku 1898 i pivovar, je na tomto místě v ústí ulice Na Perštýně do Národní třídy od nepaměti a patří vůbec k nejstarším místům s výčepem piva. Původně dům U černého medvěda byl jedním z mnoha staropražských pivovarů, kterých se ještě koncem 19.století uprostřed staré Prahy počítalo na desítky. Posledním majitelem fungujícího pivovaru byl jistý pan Karel Vendulák a podle výborné knížky Pražské pivovary a pivovárky od Milana Poláka, vystavoval pivovar ročně až do svého konce v roce 1898 na tehdejší dobu nezanedbatelných 4300 hektolitrů žaludečního piva. Nazývat takto v dnešní době pivo, by asi z marketingového hlediska nebylo nejšťastnější, ale toho času podobná přízviska běžně fungovala a to, že se uvedené množství piva vypilo prakticky jen v samotném pivovaru mluví za vše.

Samotný pivovar se už nedočkal 20.století a přelom století znamenal i jistý přelom v pivovarnictví a v tom pražském zejména. Končila pomalu éra starých historických pivovárků, kterých bylo ještě koncem století nepočítaně, ale nového století se jich dočkala už jen hrstka. Malé pivovárky ustupovali silným, novým velkým průmyslovým pivovarům a i zmíněný majitel pivovaru U Medvídků se podílel na zrodu velkého pivovaru v Holešovicích, tehdejší průmyslové zóně za městem. Od té doby tedy fungovala už jen restaurace s vyhlášeným šantánem s prvním českým hudebním "Tingl tanglem"".

Pivnice prošla během desetiletí několika rekonstrukcemi a i po té poslední v režii Budvaru se naštěstí respektoval jednoduchý klasický všeobjímající styl české hospody. Být to tak například v režii smíchovského světáka, asi by se medvídci vystěhovali do Troje a do domu na Perštýně by se nastěhovaly husy, zvláště ty potrefené a na místo české klasiky by vzniklo další líbivé vydesignované místo, které má všechno, jenom ne něco klasicky tradičně českého.

Ve století jedenadvacátém vznikl dokonce i pivovarék, i když stěžejním pivem na čepu zůstává Budvar a místní piva jsou jen pouhým doplňkem a třešničkou na pivním dortu.

Dnes už se prodejem patentních lahví přímo u vchodu nebo letáků na stolech, pro osvětu místních pivních speciálů dělá dost, narozdíl od doby v začátcích, kdy o existenci pivovárku nevěděl pomalu ani personál.

V rámci přestavby celého objektu na dům piva vznikl novodobý kabaret nezvykle pod střechou, pěkný pivní obchod doplněný o různé propiety ze starých pivovarů, který by byl skvělý, kdyby měl trochu širší sortiment a byl v přízemí na očích a ne ukrytý v suterénu kam zabloudí málokdo. V onom suteréním labyrintu vznikl i pivovárek v řemeslném sympatickém starém stylu s chladícím štokem nebo dřevěnými ležáckými sudy. Posezení u varny s pěknou expozicí fotografií zaniklých várečných staropražských míst trpí na zastrčenost a tak jako v případě obchodu i sem si najde cestu bohužel mizivé procento návštěvníků restaurace a i obsluha funguje převážně jen pro objednané skupiny.

Celý komplex, celkem výstižně nazvaný domem piva v sobě skrývá restauraci, pivní bar, kabaret, pivní obchůdek, pivovárek, malou letní zahrádku a pension. Má tedy co nabídnout i když to tak na první pohled z ulice nevypadá.

V režii zkušeného sládka pana Veselého tady vzniká 13% polotmavý ležák Old Gott, chutné osobité nefiltrované pivo a hlavně nejsilnější české a údajně i světové pivo X-beer s obsahem alkoholu přes 11%, tedy asi třicítka.

Upozornění "nikdy nepij sám", které je na lahvi, je více než výstižné a i když je alkohol v pivu velmi dobře schován a nepřebíjí plnou pivní chuť, tak je spíše pivním likérem na doma než pivem k popíjení v restauraci, pokud se tedy člověk hodlá vrátit domů v nějaké společensky přijatelné přeživší formě a vlastní silou. Naproti tomu 13% ležák by si točenou podobu v restauraci zasloužil, ale v nabídce je také bohužel pouze z 0,33 lahve .

Ceny cca 50 Kč za 0,33 Old Gott a přes 100 Kč za X-beer se mohou někomu zdát vysoké, ale odpovídají jisté řemeslné exkluzivitě vzniku.

Celkový velmi dobrý dojem z piva kazí jen jeho vyumělkovaně cize znějící názvy, které ostře kontrastují s poetickým názvem restaurace. V restauraci je na čepu jak vynikající černý ležák Budvar, který se opravdu podařil, tak i běžný 12% světlý ležák. Kroužkovaný Budvar je k dostání trochu nepochopitelně mimo hlavní restauraci, jen kdesi v zadním traktu.

Co není v podobných turistických místech úplně obvyklé je tady fungující pohodová, hbitá a hlavně neselektující a solidní obsluha.

Restauraci s pivovárkem U Medvídků tak nelze než doporučit, i když přeci jen spíše ve všední dny mimo hlavní turistickou sezonu, kdy najít v davech turistů volné místo může být nemalým oříškem.