Pivní Obzor

Valašské zastavení

DOMÁCÍV kraji na slovenském pomezí se vždycky dařilo a i dnes daří především ostřejším nápojům, těm z přezrálých švestek především. Ať už z nejznámější vizovické Jelínkovské produkce či z bezpočtu malých domácích pálenic. Pivo, ale ani tady v kraji kořalek nikdy nepřicházelo zkrátka.

Pro dva místní regionální pivovary s dlouhou historií byl však konec 20.století i posledním obdobím činnosti. Oba pivovary v Brumově i ve Vsetíně přežili socialistické pivovarské temno, paradoxně však zanikly v době otevřených možností.

Zastavil jsem se v tomto hezkém kraji při jednom návratu ze Slovenska, připomenout si a zdokumentovat místní bohužel už zaniklé pivovarnictví. První zastávkou byl Brumov-Bylnice. Souměstí v sevření okolních kopců je tak trochu ztracenou vartou kam cíleně zavítá málokdo a které vlastně ani nemá moc co nabídnout. Jednou z mála zajímavostí kterou se dříve městečko mohlo pyšnit, býval místní pivovar, ale ten však bohužel již osiřel .

Samotný pivovar pod kopcem s hradní zříceninou měl dlouhou tradici, byl svého času majetkem známého rakousko-uherského pivovarníka Drehera a za doby soc. realismu pobočkou velkého pivovaru v Jarošově. Kde je i tomu konec.

Právě jistá odlehlost od ostatních pivovarů a zároveň blízkost Slovenska s tehdejším permanentním nedostatkem pivovarských kapacit, byla důvodem, že i malý brumovský pivovar přežil socialistické plánování, kde pro podobné malé provozy nebylo místa nazbyt.

Koncem 80tých let pivovar vaří piva pod značkou brumovský Rychtář a Hradní ležák. Začátkem 90tých let je pivovar oddělen od státních jihomoravských pivovarů a je provozován místním JZD Javorník Štítná nad Vláří. Samotná 90 léta díky zrušení rajonizace a otevření trhu pro okolní dravou konkurenci kapitálově silných velkých pivovarů a později i zavedením nekompromisních slovenských kvót na dovoz piva, jsou ve znamení klesajícího výstavu a vyklízení pozic. Změny majitelů celkové situaci nepřidají a ani vaření poměrně širokého sortimentu piva se zavedením nové značky Gerhard nejspíš po vzoru Bernard, neobrací celkovou ekonomickou situaci k lepšímu.

Poslední majitelé opět s novou značkou Valach už využívají jen zlomek kapacity pivovaru a listopad roku 2001 je koncem pivovaru. Neznám detailně tehdejší ekonomickou situaci krachujícího pivovaru, ale je mi jasné, že udržet roční výstavy na úrovni desítek tisíc hektolitrů už nebylo reálné a ekonomicky udržitelné. Po zhlédnutí opuštěného, chátrajícího, ale pořád celkem malebného areálu zavřeného pivovaru se nemůžu zbavit dojmu, že by se dnes v Brumově po zrušení slovenských dovozních kvót, malý pivovar s výstavem např.do nějakých 5000 hl.ročně, či spíše restaurační pivovárek s pensionem a zaměřením na turistický ruch uživil. Objeví nějaký podnikatel a zároveň pivní nadšenec nevyužitý potenciál místa?

O něco severněji ve městě před lety proslaveném hokejisty a v poslední době i bývalým svérázným starostou se ještě před lety vařilo ve větším než malém množství.

Ani to asi místním pivařům nepřijde jak ten čas letí, že letošního ledna už uběhlo dlouhých 10 let od uzavření místního pivovaru u řeky Bečvy.

Tak jako v Brumově tak i tady ve Vsetíně fungoval pivovar s dlouhou tradicí. Dlouholetý závod socialistických severomoravských pivovarů byl už za éry porevolučních moravskoslezských pivovarů v roce 1995 prodán soukromé firmě, protože jako relativně malý pivovar jaksi nezapadal do stategie skupiny větších ostatních pivovarů.

Stejně jako v případě Brumova, tak i tady se na konci pivovaru podepsala zostřená konkurence na pivním trhu, především velkopivovarníků z Nošovic (Hyundai city) a jejich finančnímu podbízení se hospodským. Vsetínský pivovar takovým praktikám samozřejmě nedokázal čelit, kvalita piva byla v posledních letech podle tehdejších zpráv bohužel všelijaká, místní patriotismus se jaksi nekonal a tak v roce 1998, kdy už je ve Vsetíně místní pivo na čepu v pouhých pěti hospodách, nastává neodvratný konec.

Ani pozdější snahy majitelů pivovaru v Brumově o přesunutí výroby piva Valach do Vsetína a zvouobnovení vaření piva se nenaplňují.

Jak z Brumova, tak ani z pivovaru ze Vsetína jsem pivo už nestačil ochutnat a značky Vsacan a Portáš znám jen z etiket, které mi jakožto mladému zapálenému tehdejšímu sběrateli pivních etiket někdy začátkem 90. let ochotně vsetínští zaslali .

Dnes se chátrající areál bývalého pivovaru pomalu začíná ztrácet ve vzrůstající náletové zeleni a nedostavěná nová varna vedle té zachovalé původní je důkazem a i jednou z příčin konce pivovaru. Ani ve Vsetíně bohužel neodolali v 90. letech hurá velkolepým investicím a nákládná stavba varny za x milionů úvěrů, celkové ekonomické situaci pivovaru dozajista nepřidala.

Ve Vsetíně však naštěstí pivovarnictví i přes konec původního pivovaru nezmizelo a novým následovníkem původního pivovaru je pivovárek Valášek (http://www.minipivovar.com) sídlící od roku 2002 v moderní budobě u silniční výpadovky na Rožnov, na adrese Dolní Jasenka 190, který je ve vlastnictví někdejšího zaměstnance a i ředitele původního pivovaru. V lednu 2003 mu symbolicky uděluje právo várečné tehdejší starosta města Jiří Čunek a pivní tradice je znovunavázaná.

Budova spíše než pivovárek připomíná solidní motorest a ani interiér nepatří k něčemu nad čím by moje srdce pivaře tradicionalisty zaplesalo. Podobné restaurace poplatné nijakému neslaně nemastnému stylu porevolučních let, připomínající spíše kombinaci solidní cukrárny- kavárny či pizzerie, jsou nějakým novým trendem, který má ale k tradiční původní české hospodě dost daleko. Osobně mám raději na tradici více odkazující a útulnější místa. Měděná varna je však v restauraci přítomná, tak to pivovárek přece jen připomíná. Posedět se dá v létě i na stinné terase.  Hlavní je samozřejmě jídlo, které bylo velmi dobré a především nefiltrované nebezpečně pitelné pivo, které zůstává pro mě po ochutnání všemožných piv z českomoravských luhů a hájů tím jedním z nejlepších. Jak světlému tak i tmavému ležáku se nedalo opravdu nic vytknout a chlebnatost vybízející k dalšímu a dalšímu napití, kterou už často u jiných českých piv postrádám, tady byla silně přítomná. Pivovar dnes nabízí i speciální ochucená višňová, mandlová či kávová piva, ale na ty jsem při své návštěvě štěstí neměl.

Nakonec tedy zavládla i díky sympatické usměvavé obsluze v podobě dvou mladých slovenských servírek spokojenost a nebýt závislý na odjezdu vlaku, poseděl bych i déle.