Pivní Obzor

Východočeské divadlo Dětenice

DOMÁCÍHradecké Klicperovo divadlo si opravdu neotevřelo a neprovozuje novou venkovskou pobočku. To už jen pár let poměrně úspěšně funguje v Dětěnicích vedle zámku také pivovárek se středověkou krčmou, která čistě komerčním divadlem každopádně je.

Nutno přiznat, že majitelům Dětenického zámku, manželům Ondráčkovým se podařilo něco, na co by si před lety asi vsadil málokdo.

Komunisty zdevastovaný zámek, který za jejich vlády sloužil naposledy jako zvláštní škola, dokázali odvážně a příkladně zrenovovat, otevřít veřejnosti a přivést tak nový život do dříve neznámé vesnice. Vedle zámku se nacházející bývalý pivovar, zavřený po socialistickém znárodnění v roce 1955, byl následně zrekonstruován také a otevřen v roce 2003 právě jako středověká hospoda s malým pivovárkem a muzeem.

Sázka na všeobecně oblíbený středověk majitelům vyšla a permanentně plná hospoda je toho důkazem. Je to však jen komerční divadlo, které nemá narozdíl od středověké krčmy v nějakém autentickém gotickém hradě, tady v Dětenicích vedle snad barokního zámku a v objektu pivovaru z 19. století, žádnou historickou logiku. Krčma se středověkým programem se snaží poměrně věrně zachytit dobovou atmosféru, ať už temným jen loučemi osvětleným prostorem, nebo neurvalou mluvou personálu. Kdo na to s cílem pobavit se, oprostěn od nějakých historických souvislostí přistoupí, tak rozhodně neodejde zklamán. Jistý půvab to určitě má, i když samotný středověk je i tady samozřejmě vocamsaď pocamsaď, respektive dokud nedojde k placení.

Mladík v hábitu, který přiběhne s nejmodernější digitální ruční kasírkou, tak spolehlivě každého vrátí do současnosti. Krčma prosperuje, laická veřejnost se baví a skalnímu příznivci historie se minimálně otevírá rybička v kapse. Je ale asi určitě lepší komerční středověk, než postjezedácky zchátralý a opuštěný objekt .

Nejsem úplný fanda podobných přestylizovaných podniků, ale uznávám  že mají své místo na trhu a úspěch Dětenic to jen dokládá.

Bohužel samotné místní pivo, které by mělo být jedním z hlavních lákadel, tady moc nereprezentuje. Nefiltrovaná světlá dvanáctka má svojí nakyslostí k nějakému současnému malopivovarskému standardu daleko a všudypřítomné reklamní rozprávky o zázračném pivu lásky dle středověké receptury to rozhodně nezachrání. Tmavé pivo je kupodivu o něco  trochu více pitelnější, i když i v něm je ona kyselost přítomná. Cena 35 Kč za pivo, mi v malém pivovaru rozhodně nevadí, ale chuť piva by měla vyšší ceně odpovídat.

Vzhledem k plné hospodě se těžko dá nakyslost piva přičíst nízké výtoči a úvahy, že by se místní sládek snažil do českého ležáku roubovat klasickou kyselou chuť belgického lambiku asi také nejsou na místě.

Dost žalostná prezentace chuti českého piva a hlavně medvědí služba dalším malým pivovarům, zvlášť když se tady s nefiltrovaným pivem z malého pivovaru, řada pivně nepoučených návštěvníků krčmy evidentně setkává poprvé a na podobný typ piva si teprve tvoří názor. Nemluvě o řadě ruských a jiných zahraničních zájezdových návštěvníků, kteří se tady často s českým pivem setkají vůbec poprvé .

Netuším jaký mají majitelé pivovaru a zámku pivní rozhled, ale vzhledem k tomu, že v jimi vlastněné místní, jinak pěkné rustikální pizzerii čepují fádní Staropramen, to asi žádná sláva nebude a zjevná neprofesionalita sládka tak zústává bez odezvy.

Přitom krátce po otevření, někdy v létě tuším roku 2003, bylo pivo vařené tehdejším zkušeným sládkem (panem Ladislavem Veselým, který dětenický pivovar rozjížděl a dnes působí v pražském pivovárku U Medvídků) vynikající.

Co by to bylo za návštěvu pivovaru bez prohlídky. I tady je možnost za bratru 80 Kč, každou celou hodinu podniknou prohlídku se slečnou průvodkyní. I tady však musím nostalgicky vzpomenout na tehdejší prohlídku se zkušeným zmíněným pivovarníkem, zakončenou tehdy samozřejmou ochutnávkou alespoň malého piva v příjemné návštěvnické hospůdce v patře. Dnes už se podle slov průvodkyně ochutnávky nedělají, protože byly údajně pro pivovar ztrátové (i při zaplacení 80 Kč ???).

Jak se krčma snaží o více méně dobovou atmosféru, tak místní pivovarské muzeum je už vyloženým kočkopsem, kde se vystavilo-uvařilo dohromady to co se zrovna někde naskytlo a tak vedle bednářské dílny, mučidla, rádoby středověkých figurýn, stojí Škoda Oktavia alá šedesátá léta a starci na chmelu, či místnost odkazující na Postřižiny.

Po vyslechnutí báchorky o dřívějším vaření piva lásky jakousi neposkvrněnou pannou, které se musí pousmát i školou povinné dítko, očumění (středověký výraz průvodkyně) expozice, následuje prohlídka pivovaru, respektive varny s dvojí varní soupravou .

Původní otevřená historizující varní káď, kde sládek musel celou várku ručně míchat a zárověň odhánět do vařícího se piva padající mouchy, byla z kapacitních důvodů a zřejmě i z důvodu ušetření fyzické námahy sládka, nahrazena či doplněna standardní dvojitou varní garniturou s měděným opláštěním a s přímým otopem dřevem. Kaly se ostraňují a mladé pivo se chladí v otevřené vaně-štoku a následně putuje do dřevěných kádí spilky a dál do sudů ležáckého sklepa, které nahradily původní nerezové tanky (nebo jsou někde schované před zraky návštěvníků ??). Komu by místní pivo přece jen zachutnalo, tomu ochotná a naoko neurvalá obsluha u výčepu natočí pivo i do trochu nestředověké PET lahve, nebo do (v sousedním zámeckém obchodě zakoupené) skleněné patentní lahve.

Dětenická krčma se středověkým divadlem si rozhodně na nezájem publika stěžovat nemůže, i když samotné pivo, tedy jeho chuť, je tady pro publikum zřejmě jen asi pouhým trpěným doplňkem.

Pivař hledající nová a dobrá piva, se ale musí porozhlédnout jinde.