Pivní Obzor

Putování s Poutníkem

DOMÁCÍDo Pelhřimova, dle místních Pejru, příjemného to menšího města na Vysočině, jsem nemířil do legendárního fiktivního krematoria abych se podíval co mne čeká a nemine, ale do příjemnějšího reálného podniku a to místního pivovaru.

Pelhřimovský pivovar není mezi širší pivní veřejností na rozdíl od sousedního všeobecně známého humpoleckého Bernarda moc známý, značná část pivařů asi ani nemá o nějakém pivu Poutník potuchy, ale všichni poučení modří pivaři už vědí a místního Poutníka mají zapsaného na svých předních příčkách českého pivního žebříčku.

I když se sortiment piv bohužel omezuje pouze na obligátní světlou 10% a 12%, případně na vánoční a velikonoční svátky ještě speciální 14%, tak místní ležák za pozornost rozhodně stojí a patří ve své kategorii v rámci českých ležáků k tomu nejlepšímu. Současní majitelé - výrobní družstvo DUP (jinak poměrně prosperující výrobce manikůr, kufrů, nůžek a podobných propiet) to s pivovarem myslí vážně a pivovar znovu upevňuje pozice v okolí, i když to vzhledem ke konkurenci jak velkopivovarů tak i okolních středně velkých regionálních pivovarů není vůbec jednoduché. Pivovar je ale chytře partnerem mnoha místních akcí a to je rozhodně ta dobrá cesta k utužování komínového patriotismu. Se svým ročním výstavem kolem cca 30000hl. piva, je zhruba na polovině svých rekordů z počátku 90tých let a zároveň je i nejmenším ze čtyřky průmyslových pivovarů na Vysočině.

Na Vysočině přežilo do dneška oproti jiným českým a moravským regionům hned několik pivovarů, ale nemuselo tomu tak vůbec být, kdyby někdy na přelomu 70. a 80. let došlo k naplnění záměrů komunistických plánovačů a byl postaven plánovaný moderní velkopivovar na Jihlavské periferii-Pávově.

Menší, tehdy podinvestované a zanedbané pivovary v Jihlavě, Havlíčkově Brodě, Humpolci, Hlinsku a i Pelhřimově by byly s jistotou zrušeny a nahrazeny moderním velkopodnikem, tak jako se to stalo na Severní Moravě po vzniku pivovaru v Nošovicích, kde to byl i konec okolních menších pivovarů (v Loučce, Hukvaldech, Jindřichově, Vítkově.....). Naštěstí neměli komunisté na takový velký podnik dostatečné finanční prostředky a jednotlivé regionální značky, tak namísto nějaké jedné celoregionální, zůstaly bohudík zachovány.

Dnešní podoba pelhřimovského pivovaru pochází z roku 1899, kdy bylo započato vaření piva ve zcela moderním pivovaru na okraji historického centra, který nahradil nevyhovující starý měšťanský pivovar. Ryze účelová a praktická podoba pivovaru zůstala přes pozdější modernizace stejná do dneška. Pivovarskou sladovnu už dávno nahradila stáčírna lahví, chladící štok nahradila vířivá káď a dubové dřevo ve sklepích ocel, ale jinak je v pivovaru stále zachována vedle prvorepublikové varny klasická spilka i ležácký sklep a pivovar navenek působí prakticky stejným dojmem jako v době svého vzniku. Právovareční měštané, kteří po celou dobu až do násilného komunistického znárodnění pivovar provozovali, respektive jejich potomci, se o pivovar po revoluci přihlásili, ale ani po mnohaletých soudních sporech nebyli úspěšní a restituční nárok nebyl uznán. Pivovar byl tedy nakonec prodán místní zmíněné firmě DUP.

Mnozí pochybovači si při spojení takové, pivovarnictví nahony vzdálené firmě a pivovaru asi poklepali na čelo, ale po několika letech nutno uznat, že spojení funguje a pivovaru se relativně daří.

Točeného Poutníka lze ochutnat prakticky pouze ve městě a v nejbližším okolí a díky tomu, že sousední humpolecký Bernard je spíš než regionální, celorepublikovou záležitostí, nejsou tak sobě konkurencí, ale fungují v zájemném respektu a co víc i spolupracují.

Pelhřimovské ležácké sklepní rezervy tak v minulých letech mnohokrát posloužily k dozrávání Bernarda, kdy se vzhledem k prudkému rozmachu pivní značky někdy nedostávaly v Humpolci kapacity.

Jediným mínusem tak v Pelhřimově zůstává absence nějaké regulérní pivovarské hospody ideálně i s letní zahradou. To co by mělo být dnes už standardem, tady citelně chybí a tradiční restaurace Střepina sousedící s pivovarem, kde je však pivo Poutník pouze na soutoči s Plzní, tak klasickou pivovarskou restauraci nenahradí.

Pro různé příležitosti bývá a i při dni otevřených dveří bylo k dostání kromě běžného sortimentu i kvasnicové pivo, které obohatilo jinak chudší pivní nabídku. Rozšíření stálé nabídky o nějaký ten další druh piva by tak vůbec nebylo na škodu.

Pelhřimovský Poutník (jinak název je odkazem na potulného mnicha Pelegrína, který stál dle legendy za vznikem Pelhřimova), zatím trochu nezaslouženě nemá u většiny pivařů a i mnohých místních ten správný zvuk, ale snad se to časem změní a Poutník bude pojem, jako bylo svého času místní pivo Felix, jehož prvorepublikové etikety jsou dnes ozdobou sbírky každého správného sběratele pivních suvenýrů.

Když už jsem navštívil Pelhřimov, nemohl jsem se nestavit i do tehdy plánovaného pivovárku Pablo´s Tacos. Na malé město lehce exotický podnik s jinak velmi příjemným sklepním prostorem-restaurací s varnou a neméně příjemnou zahrádkou působil trochu jako zjevení a budil logicky očekávání. Nakonec z nějakých neznámých příčin ani nezačal s vařením piva a majitel, domestikovaný američan Paul Holborn si údajně snad hledá pro svůj záměr jinou lokalitu.

Trochu škoda tohoto neuskutečněného plánu, kde vaření pro nás exotických piv s kombinací jinde těžko dostupných belgických lahvových speciálů, by bylo skvělým zpestřením českého pivního trhu, ale obávám se že zrovna v Pelhřimově nebo kterémkoliv jiném podobném menším městě, by asi neměl podobný experiment dlouhého trvání.

Proč ale dodnes není podobný podnik třeba v Praze, kde by si širokou řadu příznivců a zákazníků našel, nebo proč nikdo neimportuje a neprodává nepředražené zmíněné belgické lahvové speciály, je na zkoumání nějakého záhadologa.