Pivní Obzor

Na pivo do lesa

ZAHRANIČNÍNěkdo jezdí do lesa na houby. Někdo jen tak na procházku, ale do lesa se dá zajet i na pivo. Tedy ne do lesa ledajakého, ale do bavorského lesa, hezkého to kraje u českých hranic.

Právě to jsem udělal já jedno slunečné sobotní odpoledne na kole, protože hezká kopcovitá krajina, která ale ještě postrádá vražedná šumavská stoupání, k tomu přímo svádí a upřímně řečeno do malých vesnic s pivovary, se ani jinak většinou bez auta dostat nedá.

Byla by to ostatně škoda tento přívětivý kraj autem rychle prosvištět a nenasát něco s příjemné venkovské atmosféry.

Pro kombinaci projížďky pěknou krajinou a pivní degustace, je tudíž kolo ideálním prostředkem a v tomto kraji různými pivními cyklostezkami i variantou oficiálně podporovanou.

Vyrážím tedy z nádraží v Chamu do první plánované zastávky a to pár kilometrů vzdálené vesnice Runding. Větší vesnice na mírném kopci s klidnou sobotní pohodou, kterou přerušuje jen řev travních sekaček a pojíždění traktorů na okolních polích.

Zámek tady žádný nevidím, jen malou hradní zříceninu, ale růžolící se budova pivovarské hospody zámeckého pivovaru se uprostřed vesnice nedá přehlédnout. Obyčejná venkovská hospoda a malý pivovárek ve dvoře. Zřejmě vyloženě rodinná záležitost, kde hlava rodiny a asi i sládek v jedné osobě na dvoře něco kutá. Máma něco zrovna kupuje v pojízdné prodejně ovoce a já mezitím vcházím do prázdné hospody. Hosté žádní což ani nepřekvapí . Vysedávat v brzkou odpolední hodinu v hospodě, místo práce kolem domu nebo na poli, nepatří k dobrým venkovským mravům u nás a tady v Bavorsku už vůbec ne. Turisté sem mimo sezónu zavítají těžko a tak stojím u výčepu sám a jediný kdo je schopen náhodného hosta obsloužit je malý, snad 10 letý kluk, který ještě před chvílí sekal sekačkou trávník před hospodou . Žádat od něj točené pivo by mi přišlo nepatřičné a ani se mi v prázdné hospodě za pěkného počasí sedět nechce a tak kupuji 2 eurolahve místního Spezialu a přispívám tak dle pivního průvodce k cca 1500 hl. ročnímu výstavu. Výborné filtrované, ale přesto plné vyrovnané pivo s osobitým charakterem, které hravě strčí do kapsy kdejaké známé značky.

K osudu místního dožívajícího starého pivovaru a jemu podobných jsem ale trochu skeptický. Tady mimo turistické trasy se každé euro počítá a podobné venkovské pivovárky i tady přes jistý patriotismus čelí silné konkurenci bohatých větších pivovarů.

Kolik podobných malých pivovárků tady bude fungovat za dalších třeba 10 let je otázkou, zvlášť když knižní pivní průvodce Oberpfälzer Bierführer s rokem vydání ani ne před 10 lety, popisuje už dnes řadu zaniklých pivovarů. Zatím je ale ještě pořád stále co objevovat a tak konec úvah a vzhůru do dalšího pivovaru.

Jen cca asi 5 km vzdálená vesnice Chammünster u města Chamu se stále fungujícím malým pivovárkem Hintereder vedle kostela je další zastávkou.

Opět odpolední prázdno , otevřená obyčejná pěkná a také prázdná pivovarská hospoda, ale tady chybí už i ta obsluha.

Haló je tu někdo? Prázdný výčep, vyrovnané volně stojící plné přepravky piva v chodbě suplující pivní obchod a obsluha nikde. 5,10 minut a nic. 15 minut, už to chci vzdát, když objevím zvonek. Na asi třetí zazvonění se konečně ve výčepním okénku objeví starý a zjevně nedoslýchavý děda a já tedy konečně zakupuji místní lahvový Helles a Märzen za ani ne 2 eura celkem. Jak dlouho by vydržel fungovat a odolávat návštěvám různých nenechavců a nájezdům různých taky sběratelů, tenhle místně obvyklý systém prodeje na zazvonění v Čechách, si radši ani nezačínám představovat.

Pivovar s cca 3000hl. ročním výstavem vaří tak jako v Rundingu pouhé 2 druhy piva, ale tady, kde na 1 okres připádá cca 5-10 pivovarů namísto max. jednoho u nás, to až tak nevadí. Zvlášt, když místní pitelný plný helles i štavnatý lehce polotmavý märzen patří do regálu pivního lahůdkářství.

S rozšířenou zásobou piva na domácí degustaci tak mířím opět do pouhých pár kilometrů vzdálené vesnice Loifling, kde se nachází pivovar Hofmark. Ne do vesnice Traitsching jak uvádí bůhvíproč průvodce, ne Loibling západně u Chamu, kde jsem se po pivovaru už dříve jednou marně pídil, ale správně Loifling jižně od Chamu. Hezký vodní zámeček spojený se starým bývalým pivovarem, který byl přetvořen v krásnou pivovarskou restauraci se zahrádkou a nový moderní, na místní poměry už trochu větší pivovar na kraji vesnice . Zdálky vyditelné CK tanky (alespoň si myslím, že to byly CK tanky) zbystří mysl pivaře tradicionalisty, ale tady jsou CK tanky v řadě pivovarů samozřejmostí a pokud se nezneužívají k rychlo výrobě v kombinaci HGB ředění a používá se kvalitních surovin bez nějakých náhražek tak koneckonců proč ne. Pokrok už ani ten největší pivař tradicionalista nezastaví a dnešní běžný ocelový ležácký tank byl taky před desetiletími úhlavním nepřítelem zastánců tradičních dubových sudů.

Vaří se už širší sortiment včetně pilsu, světlého a tmavého pšeničného. Krásná útulná restaurace se tady orientuje zjevně i na turisty v podobě návštěvníků sousedního velkého, jakéhosi zábavního parku pro děti. Děti se zabaví a táta může popíjet třeba točené tmavé krásně ovocně osvěžující pšeničné pivo za necelé 2 eura nebo zakoupit na cestu velmi dobrý sladový lehce chmelený helles či pitelné, ale nijak vyjímečné světlé pšeničné v patentních lahvích, tak jako jsem to udělal já. Opravdu příjemné a hezké místo s velmi přátelským chlapíkem za výčepem se kterým by se dalo povídat, vládnout tak víc než jen chabou pasivní němčinou. Dostal jsem tedy na cestu alespoň pár letáků se strategickým úkolem propagace místního pivovaru v čechách.

Byla to poslední úspěšná pivní zastávka, i když to jsem ještě netušil.

Ne vždy vše vyjde jak si člověk naplánuje a tak v dalším městě Rodingu jsem narazil na snad jedinou pivovarskou hospodu místního malého pivovárku Brantl na náměstí s odpolední zavírací dobou. Supermarket Edeka, který jinak patří s výběrem piva k těm nejlepším, tady v nabídce místní pivo také něměl a po druhém místním pivovaru nezůstal kámen na kameni a na adrese kde dříve fungoval, tak roste jakási novostavba. Pivo značky Greiner je však v prodeji dál, je však ale vařeno na zakázku jinde.

Poslední cílovou stanicí a místem nalodění se na vlak byla vesnice Pössing s pivovarem Drexler.

Opět malý pivovárek s volně přístupným, nijak neuzavřeným dvorem. Trochu zastrčený i s pivovarskou hospůdkou v uličce za jinou hospodou s konkurenčním pivem, která stojí na hlavní ulici. Pivo v přepravkách lákalo k zakoupení, ale jaksi nebylo od koho. Pěkná hospůdka do které jsem nakoukl přes okno, s klíčem zastrčeným v zámku dveří vypadala, že by se měla už už otevřít, ale dlouhou chvíli čekání se nikdo neobjevil a času do odjezdu vlaku nezbývalo, tak snad ochutnám místní Waldquell někdy příště. Jiných dalších mnou neprozkoumaných pivních míst je v okolí ještě dost.