Pivní Obzor

Mnichovské pivovárky

ZAHRANIČNÍV Mnichově, pivu zaslíbeném městě, hraje sice hlavní prim hlavně 5 místních velkých pivovarů, ale i malé restaurační pivovárky mají své místo.

Tentokrát bude řeč o třech, které se nacházejí v širším centru města.

Nejstarším restauračním pivovárkem je Paulaner brauhaus na náměstí Kapuciner platz 5. Je majetkem stejnojmenného mnichovského velkopivovaru a zároveň patří do skupiny 13 pivovarů pivního koncernu Brau holding international ve které má 49,9% podíl gigant Heineken.

V Německu má poloviční podíl kromě velkopivovarů i v několika středně velkých pivovarech a právě i dvou mnichovských pivovárcích. K jednomu z hlavních firemních marketingových zaklínadel patří i důležitost regionálních značek a jejich neměnnost na trhu. Na silně patriotistickém trhu by asi ani jiná strategie nefungovala a tak by německý model mohl fungovat u pivovarů spadajících nově pod globální koncern i v čechách a nemusel by nutně nastat model slovenský likvidační.

Zpět ale do pivovárku Paulaner. Vznikl v roce 1989 v budově původního pivovaru Thomasbräu, který sám měl zajímavou historii. Byl založen v roce 1889 a v roce 1895 byl uvařen historicky první pilsener na území Mnichova sládky vyučenými v Plzni.

Ostatní pivovary vařící v té době hlavně široce rozšířené tmavé pivo, proti tomu zpočátku protestovali, ale po zjištění , že si nové pivo získává na oblibě, začali s vařením pilsu také a nový český styl piva se tak zařadil mezi tradiční mnichovské .

Pivovar po první světové válce díky neutěšené hospodářské situaci ztrácel dech a tak došlo v roce 1928 ke spojení právě s pivovarem Paulaner. Vařilo se ještě do druhé světové války, kdy byl pivovar tězce poškozen bombardováním. Po válce fungovala už jen restaurace pivovaru Paulaner a v roce 1989 byl v začínajícím trendu restauračních pivovarů otevřen Paulaner bräuhaus.

Majestátní historická budova dominující náměstí v sobě ukrývá několik sálů, přízemní velkou restauraci s měděnou varnou a letní zahrádku ve vnitrobloku. Ceny 2,60 euro za 0,3l pivo a 3,20-3,40euro za 0,5l patří k městskému průměru a samotná restaurace je vzhledem k lokalitě a figurování v různých průvodcích spíše turistické místo, které má ale díky historií dýchajícímu starobylému prostoru svoje kouzlo a za třeba jen krátkou návštěvu stojí. Vaří se opravdu výborné pšeničné pivo, které je krásným příkladem svého druhu, stejně výborný silný weissenbock a bohužel ne špatný, ale jen průměrný nevýrazný nefiltrovaný 12,5% helles. Dále samozřejmě i sezónní speciály jako podzimní oktoberfest nebo zřeba zimní bock. Nabídku doplňují i piva Paulaner z mateřského velkopivovaru.

V době mé návštěvy, kdy jsem seděl u stolků u výčepu mne trochu zarazilo čepování světlého hellesu. Zatímco pšeničné pivo bylo čepováno klasicky, tak helles byl nejprve načepován do jakési snad dvoulitrové karafy a poté teprve přeléván do půllitrů. Něco podobného jsem zatím nikde neviděl a tak můžu jen hádat jestli do bylo u výčepních jen trochu zvrhlé zjednodušení si práce při plné hospodě, nebo to má nějaký jiný mne dosud utajený význam. Že by se nechávalo pivo záměrně trochu odstávat aby se zmírnila nasycenost a pivo tak bylo podobné méně oxidem uhličitým nasyceným keller bierům ? Nevím.

Druhý místní restaurační pivovar je Unions bräu na Einsteiner strasse 42 přímo u výstupu z metra ve čtvrti Haidhausen .

I v tomto případě se jednalo původně o velký pivovar, který např. v roce 1901 vařil tehdy uctyhodných 160000hl. Konec nastal v roce 1922 po sloučení s dodnes fungujícím pivovarem Lowenbräu. Z pivovaru se zachovala právě historická budova restaurace, která je dnes domovem malého pivovárku. Opět rozlehlý komplex sestávající z přízemní pěkné restaurace tradičního stylu, několika společenských sálů a salónků, letní zahrádky ve vnitrobloku a konečně varny netypicky umístněné ve sklepní sympatické pivnici. Ceny piva 3,30 euro za 0,5l opět kopírují místní průměr. Zajímavé místo, které dává prostor různým hudebním produkcím a díky lokalitě, která je přeci jen stranou úplného centra, je doménou spíše mnichováků, než turistických zájezdů, které si podávají dveře v mnohých hospodách starého města.

V nabídce je jen nefiltrovaný světlý helles a tmavý dunkel. Pivo se čepuje alespoň tedy v restauraci (sklepní pivnice s varnou byla v době mé návštěvy zavřená-otevírá každý den až od 16 hodin) do originálních sklenic na stopce. Pivovar se pyšní nedávno udělenou prestižní německou cenou DLG za kvalitu, ale mne místní helles moc neoslovil. Sladové, jen lehce chmelené pivo s lehkou vanilkovou příchutí nebylo špatné, ale ve městě je možné ochutnat lepší piva. Pšeničné pivo se kupodivu nevaří, ale v nabídce je Frantiskaner weissbier z pivovaru Spaten za předražených 3,70euro.

Třetím malým pivovarem je Hacker - Pschorr bräuhaus (v některých pivních adresářích a přehledech uváděn pod názvem Bavaria bräu), který je vznikem v roce 2005 zároveň nejmladším přírůstkem mnichovských pivovárků. Nachází se v ulici Theresienhöhe 7 na okraji Theresininy louky-velké pláně s monumentálním pomníkem Bavaria, místa známého především každoročním konáním Oktoberfestu. I tady se jedná o místo které bylo původně místem velkého pivovaru, i když z původních objektů pivovaru nezbylo nic a pivovárek je situován do velkého moderního objektu s hotelem, který nahradil původní zbouraný pivovar. Jediné co zbylo z původního areálu je pivní zahrada stíněná staletými stromy, která je součástí i nového restauračního pivovaru. Původní pivovar Hacker-Pschorr již tedy neexistuje a celkem široký sortiment piv této značky je vařen v pivovaru Paulaner, do jehož majetku spadá i tento nový pivovárek, který je tudíž stejně jako výše zmíněný pivovárek Paulaner v polovičním vlastnictví Heinekenu. Opět velký komplex s obrovským sálem bavorské restaurace s varnou, další restaurace s evropsko- asijskou kuchyní a třetí restaurací- pizzerií , doplněný onou letní pivní zahradou. Kapacita komplexu činí cca 800 míst uvnitř a asi 600 na zahradě. Bohužel i přes jistou fortelnost v podobě historické asi 70 let staré varny a asi 100 let starého sladového mlýna, zařízení získané z nějakého starého zavřeného pivovaru, které tady dostalo nové uplatnění a návštěvnicky vděčný suterén, kde cestou na WC je možné nahlédnout do spilky a ležáckého sklepa za sklem, minout exponáty zařízení ze starého pivovaru a podívat se na obrazovku, na které se může laický návštěvník seznámit s postupem vaření piva, přes všechnu tuto snahu je pivovárek bohužel díky umístnění v obrovské hale konkurující velikosti modernímu nádraží, místem naprosto bez atmosféry. Spíše turistické místo kam si podle všeho zatím běžný mnichovský pivař nenašel cestu.

V nabídce je stabilně jen nefiltrovaný poměrně chutný světlý helles a velmi dobré, osvěžující i když ne nějak vyjímečné pšeničné pivo. Sezónně jsou k mání i speciály jako obvyklý silný májový bock, zimní bock nebo speciální oktoberfest bier v době konání festivalu. Ceny 3,65 euro za půllitr a 7,30euro za litrový máz už převyšují místní průměr a odpovídají spíše turistickému charakteru místa. Čepuje se i Schnitt-malé pivo zhruba 0,3l za 2,80euro nebo je možné objednat degustační Probier trio-3 druhy piva po 0,1 l (stejná věc je nabízena i v pivovárku Paulaner) na ochutnání, za ne moc výhodných 3,60 euro.

Pokud člověk přijede jen na víkend a chce poznat to nejlepší, může s klidným svědomím toto místo vynechat a zamířit o pár ulic dál například do opravdu skvělé hospody a pivnice v pivovaru Augustiner, kde jsou ceny piva jedny z nejnižších ve městě a atmosféra by se dala krájet.

Zmíněné pivovárky tedy za krátkou návštěvu stojí, ale jak už bylo řečeno, pokud člověk přijede na krátkou návštěvu města, jsou lepší pivní místa k návštěvě a takový výlet S- bahnem na periferii do některého z parádních pivovárků i s lepším pivem se v Mnichově rozhodně vyplatí.

O pěkných pivovárcích na periferiích bude řeč příště.

http://www.braeuhaus-an-der-bavaria.de

http://www.unionsbraeu.de

http://www.paulanerbraeuhaus.de