Pivní Obzor

Český pivní festival

DOMÁCÍAmbiciozní a masivně propagovaný pivní festival s neskrývanou inspirací v bavorském Oktoberfestu, konající se na pražském výstavišti pomalu končí . Ani já neodolal reklamě, očekávání a v první zahajovací den se na holešovickou bruselskou cestu vypravil.

Slibně vypadající akce alespoň podle všudypřítomné reklamy měla být pokusem o zmíněný Oktoberfest po česku.

Bylo by samozřejmě trochu nefér srovnávat pulsující atmosféru světově proslulé akce s dlouhou tradicí a první ročník českého festivalu. Stejně jako mnichovská akce nepatří co do výběru či pestrosti pivních značek k akcím nejzajímavějším a jedná se hlavně o společenskou událost s velkolepou atmosférou, tak ani český pivní festival nemůže a ani se nesnaží konkurovat jiným, co do pivní rozmanitosti zajímavějším akcím.

Mnozí pivaři už vzhledem k avizovanému vstupnému a relativně vysoké ceně piva akci dopředu odpískali a tak areál působil spíše komorním poklidným dojmem. Alespoň tedy první den.

Už tabule u vchodu s několikajazyčnou propozicí festivalu byla důkazem, že se naplno počítá i se zahraničním turistou pro kterého je cca 1,60 euro za pivo, narozdíl od našince pořád ještě skvělou cenou.

Vstupné za 120,-Kč asi mohlo být nižší (v ceně vstupenky je ale i volný lístek do pražského multikina, který jinak sám o sobě stojí kolem 150-160Kč), ale plně chápu snahu pořadatelů odfiltrovat předem početné skupinky nepřizpůsobivých, krabicovým vínem, Novicem a Braníkem permanentně unavených spoluobčanů a bezdomovců, které by při volném vstupu své každodenní stanoviště u metra Anděl a Národní Třída vyměnily na týden za kemping v Holešovicích.

Po vstupu do areálu zbývá tedy už jen vyměnit finance u hezké slečny v kroji, za žetony (1 za 39,-Kč) na festivalovou útratu .

Žetonový systém fungující na mnoha velkých akcích je celkem běžný a skvělý, především tedy pro pořadatele.

Odpadá samozřejmě problém s případným nepoctivým personálem, s různými malými domů a hlavně skýtá větší možnosti tržeb. I za jinak levnější věci typu brambůrek, 1 piva či nealka, tak nezbývá než vydat minimálně 1 žeton a o jídlech za 3-4 žetony nemluvě.

Pochvala pořadatelům naopak patří za celkově propracovaný styl v podobě sympatického, početného a ochotného personálu ve střídmých jednoduchých pěkných krojích, čepování piva do poctivého půllitru zakoupeného nebo zálohovaného za příznivých 39,-Kč (namísto topení se v záplavě odhozených kelímků), který už zdobí mojí skromnou sbírku a konečně i pěkných ražených zlacených žetonů namísto obvyklých plastových.

I samotná obsluha roznášející pivo má něco do sebe, i když je na druhou stranu nevýhodou nemožnost ovlivnit správnou značku načepovaného piva a nezbývá tak jen, než spoléhat na přesnost obsluhy.

Hlavní třída je lemována pivními stany pivovarů SAB po jedné a stánky s pochutinami po druhé straně a s podiem pro hudební produkci na konci. Mezi stromy po levé straně se pak nacházejí další pivní stany Konráda, Gambrinusu, Staropramenu, spojený velký stan pivovarů Rohozec, Jihlava, Černá Hora, Uherský Brod, Protivín , Svijany a konečně stan Budvaru na konci cesty vedle pódia.

Míjím poloprázdné stany velkých, jinde všudypřítomných provařených značek, kde obsluhující personál je skoro v převaze nad hosty, trochu škodolibě se usmívám nad velkým stanem Gambrinusu čítajícím asi 4 hosty, odolávám lanaření početného personálu dalšího prázdného stanu Staropramenu, na údajně speciálně uvařené černé pivo a končím u stanů nově vzniklé pivovarské skupiny K-brewery. Tady se nachází asi nejvíc lidí, i když k úplné zaplněnosti má stan a krytá terasa daleko. Návštěvníci se ale pomalu trousí a areál se pomalu naplňuje.

Asi nejzajímavější místo areálu s nejpestřejším výběrem piva, bohužel s asi největším mínusem celé akce a to nepochopitelnou absencí jakéhokoliv rozpisu druhů piva z přítomných pivovarů. Pouhá loga piv na jídelním a nápojovém lístku to rozhodně nezachrání.

Hbitý a početný personál je ale připraven a z taháků na účtenkách je tak možné si nějaké to pivo konečně objednat.

Volím jako první 12% světlý Rohozec, jako osvědčenou sázku na jistotu. Výborné lahodné charakteristické pivo chutná velmi a jak se ukáže, tak z dnešní volby piva je tím nejlepším. Následující černohorský Kvasar mne díky zvláštní slabé kovové pachuti tentokrát narozdíl od dřívějších degustací moc nenadchnul, stejně jako průměrně chutnající 12% světlý uherskobrodský Janáček a nasládlý taktéž vcelku průměrný tmavý vratislavický Konrád.

Každý den tedy není posvícení v podobě pivních pamlsků, ani u mnou preferovaných menších pivovarů a tak se po 4 pivech a krátkém posezení vydávám k domovu.

Páteční podvečer a zároveň první den 10 denní akce měl tedy pomalý rozjezd. Nevím jak další dny, snad byla účast návštěvníků hojnější, aby tak lépe naplnila očekávání pořadatelů a pivovarů. Snaha a odvaha něco podobného pořádat se ale cení a tak nezbývá než si přát aby si letošní návštěvník, pokud mu ještě ledviny a játra dovolí, za 20, 30 let na zaplněném výstavišti u příležitosti kultovní každoroční akce, za účasti desítek pivovarů  mohl zavzpomínat na první trochu rozpačitý ročník.

Kdo tedy přistoupil předem na vyšší ceny a má rád spíše poklidnou komornější atmosféru, odcházel určitě spokojen. Kdo čekal pivní stany praskající ve švech se strhující atmosférou, odcházel nejspíš zklamán a bude tak muset rozbít prasátko a vyrazit za silnějším zážitkem koncem září směr Mnichov.