Pivní Obzor

Bavorská pivní cesta

ZAHRANIČNÍUběhl nějaký čas a opět nastává nutkání a chuť na nějakou příhraniční pivní expedici. Když do nedalekého příhraničí, tak kam jinam než na pivní jistotu a to do Hornofalckého kraje.

Nebylo by samozřejmě nic jednoduššího než zaparkovat před prvním supermarketem a nakoupit nějakou tu lahvovou zásobu z celkem bohaté nabídky, ale mně láká opět příjemné putování od pivovaru k pivovaru a spíše než jednorázový nákup, poznávání místní kultury a pivního svérázu. Navíc piva z opravdu malých pivovárků nejsou ani tady v poměrně dobře pivně zásobených marketech úplným pravidlem.

Vyrážím tedy osvědčeným cyklo způsobem z příhraničního Furt im Waldu směr Weiden, kde mám naplánován cíl etapy.

Po zkušenostech s ne moc příznivou víkendovou otevírací dobou hospod a obchodů, volím tentokrát český státní svátek. V Německu naopak všední den, jako záruku otevřených pivních obchůdků.

Projíždím kolem pivovaru ve vesnici Arnschwang, ale je teprve ráno, na pivo ještě čas a místního jinak výborného polotmavého pšeničného medvěda jsem již měl možnost ochutnat. Jsem se zase někdy podívám a tak tedy vzhůru stoupáním do vísky Herzogau. Vybaven osvědčeným pivním knižním průvodcem, který sice od doby vydání cca před 10 lety už pozbyl aktuálnosti, ale je pořád asi jediným vydaným pivním průvodcem tímto krajem a užitečným zdrojem informací. Často postarší konzervativní majitelé malých pivovárků ještě ne vždy objevili možnosti internetu a tak ne o každém pivovaru je možné nalézt čerstvé informace z webových stránek.

Nedělám si iluze, že ve vísce na kopci o pár číslech, kde končí silnice a člověk nepotká ve všední den živou duši, bude ještě stále fungovat pivovar. Očekávání se potvrzuje, pivovárek je už zřejmě delší dobu zavřen a tak místo místního piva je slabou náplastí snad jen pěkný výhled do kraje. Po příjemném sjezdu se ocitám v další vísce pod kopcem.

V průvodci uvedený klášterní pivovar měl vařit několik druhů piva, ale vyrabovaná varna podivné krabicoidní budovy už bývalého pivovaru strašícím na okraji vesnice, je jasným signálem, že ani tady se moje úchylka nesetká s pochopením. Místo pivovaru je pouhý pivní sklad, i když vývěsní štít na bývalé pivovarské hospodě stále oznamuje místní klášterní pivo.

Asi 3 kilometry vzdálená vesnice Rhan už je ale jistota. Místní malý, ale poměrně moderní pivovar Rhaner (http://www.rhaner.de) funguje naopak velmi dobře a se svými pivy je přítomen ve většině okolních nápojových obchodů a supermarketů. Velmi dobré světlé i tmavé pšeničné už jsem ochutnal a tak kupuji světlý nefiltrovaný keller bier v euro lahvi v marketu Edeka. Pivovar svoji prodejnu v jinak malé vesnici nemá.

Opět stačí ujet pouhých pár kilometrů a stojím před pivovárkem Genossenschafts na rušné hlavní silnici v městečku Rötz. Sešlá budova pivovaru ve vnitrobloku je příkladem malého dožívajícího podniku s trochu nejistou budoucností. Zatím se ale pivo stále vaří, i když tedy pouhý jeden druh a prodejní nabídku dále doplňují piva z jiných pivovarů. Místní kvasnicový výborný Vollbier (plné pivo) plněný do patentní lahve za cenu 70 centů i se zálohou na lahev, však za ochutnání rozhodně stojí. Jsem překvapen nečekaně nízkou cenu, zvlášť za patentní lahev, ale kde jinde než v pivovaru by mělo být pivo levnější. Ostatně to co by bylo v čechách považováno za speciální pivo v originální lahvi, je tady bráno jako všednodenní běžné levné pivo.

Na nějaké vrátnice s nevrlou ochrankou, se díky absenci různých nenechavců v tomto kraji moc nehraje a tak jdu přímo k otevřeným dveřím rachotící stáčírny lahví. Probíhá nakládka piva na auta a prodej piva probíhá na zazvonění prakticky přímo od stáčecí linky. Ochotný chlapík na mou žádost o pivo přináší hned celou přepravku. Ne, ne, jen 1 pivo prosím. Trochu schovívavý úsměv, ale poznal, že jsem na kole a tak jsem snad nebyl za úplného zoufalce. Přímo v pivovaru hospoda není, ale pivovar je přítomný v několika hospodách v městečku. Já snažíc se držet zásady nepít pivo před polednem, tak mířím do městečka Winklarn s pivovárkem Betz.

Fungující pivovárek nacházím na okraji městečka. Opět žádná uzavřená brána a tak jdu přes malý dvůr rovnou k otevřenému skladu. Nikde nikdo, ale na zazvonění přichází starší pán a prodává mi lahvový export a helles pod značkou Frauenstein. I tady je vedle místního piva k dostání i jiné pivo z konkurenčních pivovarů. Po pozdější degustaci, ale musím místní piva označit za nejslabší celého dne. Ne vyloženě špatná či s nějakou nežádoucí pachutí, ale jen prostě chuťově slabá a průměrná mezi ostatními velmi dobrými.

Kilometry příjemnou zvlněnou krajinou ubíhají, část cyklotrasy vede i po zrušené železnici a já zanedlouho stojím opět před dalším pivovarem. Tentokrát před zámeckým pivovarem ve vísce Fuchsberg (http://www.fuchsberger-bier.de).

Pivovarskou restauraci v malé vesnici žádnou nenacházím a zaměstnanec pivovaru opravující něco před vchodem, mě po dotazu na prodej piva odkazuje někam dál do nitra budovy. Vitríny s výstavkou piva mi připomínají pivní obchod a tak podle místního zvyku zvoním na zvonek, ale ouha. Místo do obchodu vcházím do kanceláře a protože vlezlost nepatří zrovna mezi mé typické vlastnosti, je mi na okamžik trapně. Místní šéf ale není kupodivu uříceným cizincem žádajícím lámanou němčinou o pivo, nějak zvlášť překvapen a už mě odvádí do protějšího skladu. Peněženku mám v ruce, ale chlapík bere automaticky z bedny 2 hellesy a dává mi je gratis jako pozornost. Překvapený jeho pohostinností už ani nežádám o koupi dalších druhů piva z nabídky a s díky se loučím. Místní světlý helles svojí trochu zvláštní, zajímavou jakoby máslovou, ale velmi dobrou chutí potěšil.

Kilometry na cyklocomputeru nabíhají a tak rezignuji na cestu severněji , další pivovary nechávám na někdy příště a stáčím západněji směr Weiden. Po lehce kopcovitém terénu už tedy následuje závěrečný úsek údolím řeky do vesnice Pirk u Weidenu.

Malý pivovárek Pirker Brauhaus funguje, je vcelku agilní, na zavření rozhodně nevypadá a pivem zásobuje řadu nápojových obchodů. Má asi nejširší záběr co do pestrosti sortimentu z pivovarů v okolí. Vedle klasiky jako Pils, lager, helles či weissen bier, plněné do eurolahví tak vaří a prodává v patentních lahvích nefiltrovaná hutná piva jako Kellerbier, světlý a tmavý Zoigl, nebo silný Doppelbock Zoigl a další sezónní speciály. Tady už je regulérní pivní obchod s celým sortimentem, suvenýry, nealkem a pivem i z dalších pivovarů.

Opět sympatické ceny piv lehce přes 1 euro včetně zálohy za patentní lahev a tak mi několik místních nefiltrovaných piv už míří do brašny. Jedná se o velmi dobrá nefiltrovaná piva, ale i tady jsou jako i v jiných malých pivovárcích várky piva různé a tak mi místní Zoigl při dřívějším ochutnání, chutnal o trochu víc.

Pro tentokrát tedy vše. Točené se tedy nakonec nekonalo, i když zahrádka u malebného areálu pivovaru v Pirku lákala k posezení, ale času už moc nezbývalo.

Horní Falc je přeci jen o něco chudší kraj, než západnější Franky, kde o rozlehlé stinné pivní zahrady a starobylé pěkné hospody není nouze. Tady v pohraničním zemědělském, ne moc turisticky navštěvovaném koutě Bavorska, jsou malé venkovské hospody otevírané většinou až na večer po práci a tak pivnímu poutníkovi přes den nezbývá než se spokojit většinou jen s lahvovým .

Chudší tedy o pár euro a bohatší o pár lahví piv a zážitků mířím k domovině a za dalšími zatím neprozkoumanými pivovárky se vydám zase někdy příště.