Pivní Obzor

Berounský svéráz

DOMÁCÍVlídný kraj Českého krasu, křivoklátských lesů a okolí Berounky je dnes především klidnou doménou turistů, ale ještě před pár desetiletími byl kraj především důležitým průmyslovým centrem.

V nejrůznějších železárnách, vápenkách, dolech, strojírnách a dalších fabrikách byla velká žízeň a ta byla hlavní příčinou nebývale velkého počtu pivovarů na Berounsku. Malé dožívající řemeslné pivovárky a vedle toho na svou dobu moderně pojaté pivovary. Ještě v první polovině 20.století by se dala žízeň zahnat mimo jiné pivem Suchomastským, Jineckým, Cerhovickým, Křivoklátským, Liteňským, Švabínským a samozřejmě třeba taky Berounským.

Z pivně přepestrého kraje bohužel do dnešní doby nezůstalo nic. Nejdéle fungující pivovar berounský, dovařil pivo v roce 1978 a poté už sloužil jen jako stáčírna a sklad plzeňského piva. V celé dříve pivovarnicky bohaté oblasti je dnes jen jedno místo, kde se pivo znovu vaří a tím je od roku 1998 pivovárek Berounský Medvěd manželů Mayerových, jinak majitelů i přilehlého kovošrotu a i bývalé krušovické sladovny v nedalekých Suchomastech. Malý pivovárek je sice jen slabým odvarem z dřívější bohaté okolní pivní pestrosti, ale díky za něj.

Pokud někdo někdy vyhlásí mezinárodní soutěž o nejbizarněji umístěný pivovar, tak si berounští pojedou zaručeně pro medaile, protože jiné takové svérázné bizarní místo se v evropském měřítku najde jen těžko. Nové malé pivovary vznikají na nejrůznějších místech, ale Beroun se prostě všem standardům vymyká. Starý zdevastovaný cukrovar, dnes kovošrot s všudypřítomným bordelem na dvoře, velkou haldou odpadního dříví na otop na jedné straně a přístřešky se zaparkovanými vozidly bojové pěchoty na straně druhé. Betonový prašný apel plac s normálním provozem těžkých náklaďáků a uprostřed toho všeho světe div se, fungující pivovar.

Jenom při vyslovení myšlenky na zřízení pivovaru v tak neutěšeném místě, by se asi kdejaký analytik jen zoufale chytil za hlavu, ale věci někdy fungují tak nějak mimo zaběhlá pravidla a několikaleté úspěšné fungování malého pivovaru v tomto ostrůvku nefalšovaného balkánu v jinak pěkném městě, je toho jasným příkladem.

Spousta citlivějších osob v sobě asi nikdy nepřekoná psychologickou bariéru a návštěvu tohoto navenek nehostinného místa si rozmyslí už daleko před branou, ale je to škoda, protože v malé budově, dříve snad kotelně nebo strojovně, se ukrývá překvapivě pěkná pivovarská hospoda, kterou by mohl berounským závidět kdejaký zavedenější větší pivovar.

Opravdu povedený, snad jen díky absenci větších oken trochu ponurý interiér restaurace zdobený pivovarskými lahvemi a starými smaltovanými cedulemi s celkovou patinou, díky níž to vypadá jako by zde byla hospoda odjakživa a ne jen několik málo let. Hlavní místnost s výčepem, šalanda v patře a bohužel hodně nuzně vypadající venkovní terasa a venkovní pódium na hudební akce.

Asi by to nebyl správný majitel kovošrotu, kdyby do svého vznikajícího pivovárku kupoval novou mědí obloženou varnu. Vše je samozřejmě děláno podomácku z toho co kovošrot dal a výsledkem je fungující varna na přímý otop dřevem v samostatné místnosti vedle hospody.

Práci kolem vaření piva i ruční stáčení do kegů a plastových lahví hravě zvládne jeden mladý šikovný sládek a že opravdu pivo vařit umí, jsem se už několikrát na místě osobně přesvědčil.

I tentokrát nezklamal jak světlý nefiltrovaný pitelný 11% světlý ležák, tak ani tmavý 13% ležák s příjemnou lehkou hořkostí. Vaří se i další speciály, ale ty nejsou na čepu pravidelně. Zakoupit je možné kromě 1,5 litrových PET lahví i nějaký ten suvenýr, jako třeba hezký půlitr v retro stylu s logem piva Medvěd, převzatého ze starého berounského pivovaru, dárkovou patentní originální lahev, nebo sem tam nějakou lahev piva od konkurence, naposledy třeba Skalní ležák Chodovar v patentní lahvi.

Výborné pivo doplňuje i velmi dobré jídlo za standardní ceny, které průvan v peněžence nezpůsobí a celkový příznivý dojem završuje i ochotná obsluha v podobě sympatické slečny odněkud ze severní Moravy. Původní plán stavit se jeden nedávný nedělní podvečer při cestě přes Beroun jen pro lahve, se díky venkovní bouřce a náhlému výpadku proudu nakonec změnil v příjemné posezení při svíčkách a točeném .

Asi většina těch poučenějších pivařů  už berounský pivní svéráz objevila. Těm, kteří ještě neměli tu čest, nezbývá než toto místo jen doporučit a nenechat se odradit prvním drsným dojmem u vstupu do ponurého areálu u vlakového nádraží.

To že odvážlivců a příznivců dobrého piva přibývá, dokazuje nedávná nutnost rozšíření kapacity pivovárku, která už zvyšujícímu se zájmu přestávala stačit.

http://www.berounskymedved.com