Pivní Obzor

Fenomén letních zahrad

ZAJÍMAVOSTILéto přímo vybízí k posezení u piva na nějaké té pivní zahrádce na čerstvém vzduchu mimo prostory hospod, kde by se někdy dal kouřový opar krájet. Městem, kde jsou pivní zahrady pevnou součástí pivní kultury je Mnichov.

Mnichov, rovná se automaticky pivní megafestival Oktoberfest. Co není jen několikadenní záležitostí, ale skutečným pivním a společenským fenoménem, jsou po celou letní sezónu pivní zahrady. Navštívit Mnichov a neposedět v nějaké stinné pivní zahradě je jako navštívit poprvé Prahu a minout Staré město nebo Pražský hrad.

Po celém Mnichově je rozeseto tolik pivních zahrad a zahrádek (jen těch s kapacitou nad 1000 míst k sezení je asi 15), že jejich průzkum by vyšel na hodně dlouhý pobyt ve městě. Při krátké víkendové návštěve člověk logicky zamíří nejprve do těch nejznámějších míst, které už jsou dnes součástí kteréhokoliv turistického průvodce.

Tentokrát se tedy podíváme na tři největší a nejznámější, které spojuje tramvaj č. 17.

Pravá pivní bavorská, potažmo mnichovská pivní zahrada, ale není jen nějakých pár stolů a slunečníků postavených na terase u restaurace. Ta opravdová pivní zahrada je svébytným prostorem stíněným mnohdy více než sto let starými kaštany, které dodají v létě nejen nezbytný stín, ale i půvabnou atmosféru.

Samotná historie pivních zahrad sahá někam do 15. století, kdy mnohdy dřevěné pivovárky situované uvnitř středověkých měst byli přes léto z důvodů velkého rizika požárů mimo činnost a vaření piva v nich bylo od konce dubna do konce září tehdejšími panovníky výslovně zakázané. Vznikali proto mimo centra měst samostatné pivní sklepy s dostatečnou zásobou předem navařeného piva odkud se během celé letní sezóny po dozrání i pivo expedovalo (odtud pochází i silnější pivo märzen-březňák, který se právě v březnu vařil do zásoby na celé letní období). Postupně vznikaly u sklepů i výčepy pro přímý prodej piva a místo nad sklepy bylo osázené kaštany jejichž velké listy zaručovaly v letním horku dostatečný stín. Postupem doby, nejpozději však v průběhu 19.století, kdy malé řemeslné pivovárky v centrech měst nahrazovaly už čistě průmyslové moderní pivovary, pivní sklepy sitované mimo pivovary strácely smysl a byli často přeměněny na letní restaurace-pivní zahrady.

Konkrétně v Mnichově král Ludvík I, když povolil výčep piva ze sklepů, tak zároveň zakázal sládkům prodej jídla. Tato tradice v pozměněné formě trvá dodnes a tak i když dnes už samozřejmě pivní zahrady jídlo nabízejí, je zároveň v některých umožněno a tolerováno vnášení jídel návštěvníky a tak se pivní zahrady mění často v piknik z vlastních zásob.

Jedním ze symbolů města a asi nejznámější zahradní restaurace je Chinesischer turm (Čínská věž-pagoda), která je situována uprostřed rozsáhlého městského parku Anglické zahrady, táhnoucí se podél řeky Isaru. Čínská věž byla postavena v roce 1790 v období vzniku různých parků, letohrádků a romantizujících staveb. Byla inspirována podobnou stavbou nacházející se k královské zahradě v jižním Londýně. V roce 1944 za 2.světové války byla zničena bombou a dnešní věž, která zdobí pivní zahradu je kopií postavenou v letech 1951-1952. Postupem doby vznikla kolem věže letní zahradní pivnice, která je dnes se svojí kapacitou cca 7500 míst k sezení (pro srovnání asi největší pražská letní zahradní restaurace Letenský zámeček má cca 700 míst k sezení) zároveň druhou největší ve městě.

Místo je dnes mixem návštěvníků-turistů z nejrůznějších koutů světa, místních, cyklistů, rodinek z dětmi i pivařů z bavorského venkova, kteří si oblečeni v národním obleku- kožených rajtkách rádi u piva hlasitě zaspívají nějakou tu bavorskou lidovou. Nějaké bavorské lidové ostatně hraje návštěvníkům i kapela z ochozu v 1.patře čínské věže. Až na malou část vyhrazenou jakémusi nóbl podniku je celý prostor samoobslužný, jídla jsou podávána na tácy a pivo je čepované do skla na zálohu. Klasický světlý helles z místního pivovaru Höfbrauhaus je čepován z dřevěných sudů do litrových tupláků (čepuje se ale na 1 výčepu i do klasických půllitrů) a pšeničné pivo do klasických 0,5 sklenic. Sladový lehce pitelný helles bier z Höfbrauhaus je typickou ukázkou mnichovského stylu a i když se dnes vaří v moderním pivovaru na okraji města, tak v chuti se nějaké úsporné plzeňské metody neprojevují. Místní pšeničné pivo je sice dobré, ale rozhodně ne nějak chutově výrazné. Natrefit se dá i na nějaký ten sezónní silnější speciál jako třeba Oktoberfest bier v době konání festivalu nebo na Maibock na jaře.

Ceny jsou zhruba na úrovni, jaká je obvyklá i jinde ve městě a to cca 3,50 euro za 0,5 l a cca 6,50 euro za litrový máz.

Otevírací doba je každý den od 10.00 (od začátku května do začátku října).  Nejlepší spojení je tramvají č.17 z centra na zastávku u říčky Isaru, odkud už je to jen cca 250 metrů chůze do nitra parku. Místo má i přes svojí turističnost svojí atmosféru a za návštěvu rozhodně stojí.

Druhou velkou letní pivní zahradou, která je svojí kapacitou kolem 8000 míst k sezení, zároveň největší svého druhu v Bavorsku a údajně i na světě je Hirschgarten (Jelení obora).

Místo které má také dlouhou historii se nachází na okraji městského asi 40 hektarového parku, který vznikl v roce 1950 z původní obory místní šlechty, která byla založena v roce 1780. Poblíž se nachází i rozsáhlý park letní královské rezidence, zámku Nymphenburg.

Klasická tradiční restaurace s vyhrazeným sektorem s obsluhou a opět zbylá rozlehlá část restaurace se samoobslužným provozem. Obyčejné dřevěné lavice a stoly pod korunami letitých stromů, které dávají místu své kouzlo. V době kdy jsem tam zavítal já, se schylovalo k dešti a vyprázdněná zahrada působila trochu smutným dojmem, ale za vlahých večerů nebude určitě o příjemnou atmosféru nouze.

Čepuje se samozřejmě do skla na zálohu pivo z místního pivovaru Augustiner a pivo König Ludwig z pivovaru Kaltenberg u Mnichova. Ceny opět kopírují městský průměr, otevírá se přes léto denně v 11.30 a  místo je vzhledem k větší vzdálenosti od centra spíše doménou mnichováků a za návštěvu určitě stojí. Nejlepší spojení je tramvají č.17 od hlavního nádraží ve směru Nymphenburg.

Jedna z nejhezčích a mezi mnichovany asi nejoblíbenějších pivních zahrad je Augustiner Keller na rohu ulic Arnulf a Zirk-Krone u hlavního nádraží. Za rohem je velký pivovar Spaten, ale tady se, jak už název napovídá, čepuje výhradně pivo z nedalekého pivovaru Augustiner. Zahrada s kapacitou 5000 míst pod majestátními, cca 150 let starými mohutnými kaštany překvapí přes svojí rozlehlost jistou útulností a atmosférou. Krásné starobylé místo má svoji historii, která začíná rokem 1812, kdy na místě staré usedlosti vznikl hostinec. Dnešní podoba historického společenského sálu, výčepů, sklepů a samotné zahrady, vychází z poslední zásadní přestavby v roce 1895. Zajímavostí je, že v dřívějších dobách sloužil k expedici sudů piva ze sklepů výtah na žentour, který byl poháněný volem a fungoval do roku 1891, než byl nahrazen mechanickým zařízením. Čepuje se světlý výborný klasický helles do litrových mázů nebo 0,5 půllitrů na zálohu, přímo z dřevěných sudů samospádem a dále pak velmi dobré pšeničné pivo plus nějaký ten sezónní speciál. Až na malý sektor s obsluhou je celá zahrada samoobslužná. Otevírací doba je od 9-24 hodin a ceny, tak jako ve dvou dalších výše zmíněných zahradách se drží na místním průměru.

Komu se tedy podaří někdy město navštívit, neměl by si návštěvu nějaké té velké pivní zahrady nechat ujít, protože atmosféra živých letních večerů za to stojí.

http://www.augustinerkeller.de/

http://www.hirschgarten.de/