Pivní Obzor

Pivní vandr po Českém středohoří

DOMÁCÍK objevování a focení starých pivovarů mne před lety inspirovali pěkné a stále vycházející články, jako například Vandry po zaniklých pivovarech pana Pivovarského z Pivního Kurýra alias Pavla Jákla.

Také třeba zajímavé a poutavé články z cest po pivovarech v 70 a 80 letech pana Michala Janského, sem tam vycházející ve sběratelském Světě Piva a i jeho katalog pivovarů, nebo i katalogy pivovarů pana arch. Miloše Kabáta, které někdy před asi 16 lety prakticky nastartovaly můj zájem o historii českého pivovarnictví vůbec.

I já se tedy už pár let čas od času vydávám na průzkumné vandry po starých zaniklých pivovarech.

Tentokrát jsem zamířil do magické krajiny západní části Českého středohoří. Magického kraje strmých osamocených kopců, který má své tajemství v podobě zmizelých odsunutých původních německých obyvatel.

Tak jako i v jiných částech českých sudet, převyšuje i tady zchátralost až zdevastovanost mnoha budov ve vesnicích a městečkách výrazně český průměr. Nějakých pěkných pivních záchytných bodů při putování krajem, je jako šafránu. Staré, dávno zavřené hospody s ještě prosvítajícími německými původními nápisy - Gasthaus, jsou naopak přítomné prakticky v každé vesnici. Vykořeněný kraj, který pro sebe neobjevili jen čeští chalupáři a turisté, ale oblíbili si i turisté z Německa, Holandska a třeba i mladí britští squateři, kteří obývají vybydlené budovy a jejichž přítomnost dokládá velký počet starých anglických autobusů.

O malé pivovárky také kdysi nebyla nouze, ale všechny podlehly už začátkem 20. století konkurenci velkopivovarů z Mostu, Loun, Března a dalších.

Jeden z mnoha vrcholků si dávám za cíl zdolat hned na začátku putování a tak mířím opárenským údolím u Lovosic vstříct cca 400 metrovému převýšení na kopec Lovoš. Ve vlhkém 4 kilometrovém údolí potkávám hned 3 místa v výčepem piva a to chatu Jordán s Gambrinusem, hospodu v Oparnu s Budvarem a hlavně bizarní hospodu ve starém mlýně, která hostila výletníky už za 1.republiky. Zvláštní místo napůl zdevastovaného mlýna a letní zahrádky, překvapivě s vývěsním štítem nymburského postřižinského piva otevírá bohužel až ve 12 hodin a tak toto zajímavé místo, které střeží 2 vlčáci ve vytlučených oknech, poznám snad někdy příště.

O pár desítek minut později už mohu s úlevou zvolat, že vrchol je dobyt. Dobytý jsem osobně také a tak čepované pivo přijde vhod. Turistická chata s vyhlídkovou terasou, postavená pod patronací knížete Schwarzenberga v roce 1924 na místě už dříve vzniklé dřevěné chatrče, nabízela v době vzniku dozajista pivo knížecí Lovosické. Lovosický pivovar je už bezmála 60 let záležitostí jen pro historiky a dnes je na čepu opět trochu překvapivě pivo nymburské. Kelímkový 11% Zlatovar po náročném výšlapu zachutná velmi a i letecké výhledy po kraji rozhodně stojí za trochu námahy.

Hospůdka v Režném Újezdě pod kopcem nabízí kromě Gambrinusu i Březňáka a je jednou z mála fungujících hospod v okolí. Následující vesnice Milešov pod nejvyšší královnou okolních kopců je prvním místem na cestě, kde fungoval pivovar. Nacházel se pod místním zámkem v areálu dnes opuštěného a chátrajícího hospodářského dvora a vařil svých ročních cca 2000 hl. piva do roku 1902. Otrlí a silní jedinci se mohou občerstvit v protější pajzlovité hospodě Zlatopramenem. Pro ostatní je alternativou druhá místní, už trochu lepší hospoda U Mušketýra, s venkovním posezením a taktéž se Zlatopramenem na čepu.

Dalším nedalekým místem s pivovárkem bývala obec Vlastislav, respektive hospodářský dvůr, dnes zchátralého zámečku Skalka. Z pivovaru hraběte Schönbrona, který pivo dovařil v roce 1903 zbyl zarostlý sklep a zbytky zdí u vedlejšího kravína. Místní malý zámeček už neslouží tajnému archivu STB jako za minulého režimu, ale je galerií středohoří a v zámeckém obchůdku se nabízí i lahvový Zlatopramen, což je vlastně jediným pivním občerstvením v obci. Fungující hospodu jsem nezaznamenal žádnou, jen dávno zavřený německý gasthaus, jak na chátrající budově prozrazuje zachovalý nápis. Po výletní hospůdce u kaple a vodního pramene v údolí potoka Modly nezbylo vůbec nic. Jen reprodukce starých pohlednic v knihách (např. pěkná knížka Kraj českého granátu na starých pohlednicích) prozrazují malebnost a četnost hospod začátku 20.století.

Narozdíl od té doby není žádným zázrakem ani současná nabídka hospod v blízkém městečku Třebenice. Pár čtyřkových hospod se Staropramenem a Gambrinusem nestojí za zmínku, snad jen novotou svítící vcelku pěkná hospůdka se zahrádkou U Havlů s čepovaným Budvarem. Jedna čtyřka prozměnu s Lounským pivem, je i podnik Sokolovna, který funguje v areálu místního starého městského pivovaru, zrušeného v roce 1916 a poté sloužícímu právě cvičencům.

Posledním starým pivovarem dnešního dne je Libčeves. Malý pivovar knížete Lobkowitze vařil ročně cca do 5000 hl. piva, odolával z okolních malých pivovárků konkurenci velkých pivovarů asi nejdéle a pivo dovařil až za období hospodářské krize v roce 1936. Objekt pivovaru pod zříceninou zámečku ve kterém se ještě do roku 1945 normálně bydlelo a který je zářným příkladem komunistické památkové péče, je sice opuštěný, ale celkově zachovalý a s vedlejším znovu napuštěným a rybáři obleženým rybníkem vytváří malebný celek. Kdyby se našel pivní nadšenec s miliony na kontě, mohlo by to být zajímavé živé, třeba i znovu pivovarské místo s atmosférou a Libčeves by byla známá i jinak než aférami z poslední doby, aneb nelegálními úložišti německého odpadu.

V nově opravené hospodě na návsi a s Lounským pivem na čepu, dnešní putování středohořím končí. Ještě si tedy nakonec fotím jedno místo, které sice do seznamu starých pivovarů nezapadá, i když se o bývalý pivovar jedná. Oním místem je Sedlec u Mostu, kde u kopce Zlatník, podle kterého se jmenovalo i místní pivo, soudruzi udělali trochu chybu a postavili pivovar jako náhradu brutálně odstřeleného starého velkého a slavného mosteckého pivovaru.

Socialistická pivní fabrika z roku 1975, vzniklá jako chabá náplast za původní pivovar, navíc na špatném místě. Podnik bez vlastní sladovny a hlavně s nedostatkem dostatečného množství vody nebyl dobrým nápadem. Konec pivovaru v roce 1998 byl jen logickým osudem tohoto nešťastného podniku. Na panelovém sídlišti Most, které soudruzi bůhvíproč považovali za plnohodnotnou náhradu starého zničeného města, dnes čile operují agenti z pražského Smíchova, protože štíty naředěného pivního produktu s názvem Staropramen, zdobí velkou část místních hospod.