Pivní Obzor

Pivovarská stezka

DOMÁCÍDo Oslavansko-Rosického uhelného revíru nebo pod stíny chladících věží firmy JED, čili jaderky v Dukovanech, by se vydal před lety na výlet asi opravdu jen málokdo. Časy se ale mění, horníci už vykutali co se vykutat dalo, na dalešickou přehradu poprvé v její historii vypluli výletní parníky, i ten JED se už tváří přátelštěji a tak je tento dříve zapomenutý a opomíjený kout republiky turisty nově čím dál víc vyhledáván.

Nemalý podíl na propagaci regionu mají samozřejmě i zatím dva nově vzniklé pivovárky a to v Oslavanech a Dalešicích.

V Oslavanech, kde jsem se na zatím poslední moravské pivní anabázi vyskytl úplně poprvé v životě, se zrovna konala pouť. Přeplněným ulicím městečka a klasickému pouťovému blázinci jsem se takticky vyhnul odbočením u místní supersamoobsluhy a neomylně zamířil k nepřehlédnutelnému zámku, který poskytuje azyl kromě hornického muzea i malému pivovárku.

Tentokrát jsem dal rozhodně přednost točenému pivu před točícím se kolotočům. Oáza klidu na zámeckém nádvoří s venkovním, ještě pouťově rozšířeným posezením před pivovárkem ukrytým v jednom křídle zámku, byla místem kde jsem ochutnal výbornou nefiltrovanou dvanáctku Templáře, která svojí perfektní vyvážeností a plností patří rozhodně k tomu nejlepšímu v rámci naší pivní vlasti.

Za rohem se nacházející opravdu pěkná zámecko pivovarská restaurace, která svým povedeným stylovým prostředím do areálu zámku zapadá, je rozhodně podnikem, který pivovar i město dobře reprezentuje. Prostředí různých zámeckých restaurací velmi často balancuje na hranici, nebo za hranicí snobismu a kýče, ale v oslavanské zámecké restauraci, se nebude cítit nesvůj ani pivař ani rodinka s dětmi.

Došlo tedy i na degustaci kvasnicové třináctky, se stejným závěrem jako u Templáře a i desítky Novice, který sice nebyl za tak bezkonkurenční cenu jako jmenovec z Tesca, ale srovnávat jejich chutě, by bylo jako porovnávat Bundesligu se Slavojem Kotěhůlky. Ceny jsou trochu vyšší než v běžné hospodě, ale díky pěknému prostředí a kvalitě piva plně akceptovatelné. Sympatické slečny servírky, které dobře stíhaly obsluhovat i v poledním shonu, jen završili příznivý dojem.

Dobře naladěn a lehce opivněn jsem tedy zamířil na jihomoravské poměry překvapivě docela kopcovitou krajinou do Dalešic. Nevyužil jsem tedy přesnou trasu propagované Pivovarské cyklostezky spojující 2 pivovary, vedené nefalšovanou jihomoravskou divočinou, ale severozápadní azimut jsem určil dobře a tak za slabé 2 hodiny už projíždím jako Francin se svým strojem Laurin a Klement, starou známou pivovarskou bránou na pivovarský dvůr. Maryška mě sice nečeká, ale jinak se v areálu pivovaru i za výčepem pivovarské hospody pohybuje hezkých Maryšek opravdu hodně.

Poslední prohlídka místního pivovarského muzea mi bohužel utekla o 15 minut a tak zaujímám místo ve tvořící se frontě u nového venkovního výčepu, kde světlou nefiltrovanou jedenáctku čepuje neuvěřitelně jižansky pomalá, nejspíš brigádnická obsluha, která navíc umění čepování piva teprve objevuje. Na další pivo už tedy raději mířím do lůna očekávaně plné hospody, kde mi naopak pivo usměvavá výčepní podává dřív než se stačím rozhlédnout. Místní pivo má, nebo snad už definitivně jen mělo svoje dny, ale tentokrát narozdíl od jedné předchozí podzimní návštěvy mi jak světlá jedenáctka, tak i světlá Májová dvanáctka chutná. Tmavý Fledermaus nebyl vyloženě špatný, ale mně nějak svojí průměrně nevýraznou chutí tentokrát moc neoslovil. V přímém porovnání s oslavanským vyloženě lahodným pivem, však dalešická piva pořád ztrácí. 12% klasický polotmavý Kouřový králík, který svým názvem chtě nechtě navozuje očekávání kouřového pivního speciálu, ten den v nabídce chyběl.

V pivovaru, který mám pro svou lehce nostalgickou atmosféru opravdu rád, se toho od loňska moc nezměnilo, až na nový hotel, který do areálu vcelku nerušivě zapadá. Svoji cenovou politikou (990,-Kč za jednolůžák a 1490,-Kč za dvoulůžko) se bohužel v Dalešicích se svým hotelem zařadili do skupiny zbytečně předražených hotelů, u kterých několikadenní pobyt vychází dráž než na Jadranu a namísto podpory domácí turistiky, tak majitelé spolehlivě posílají potenciální hosty dál na jih.

Den se tedy naplnil a nadegustováno bylo protentokrát opravdu více než dost, takže za rok opět naviděnou. Tentokrát už po skutečné značené pivovarské stezce a třeba i po energetické stezce spojující dvě místní elektrárny.

http://pivovar.oslavany.info

http://www.pivovar-dalesice.cz