Pivní Obzor

Den Ježka

DOMÁCÍPrvní lásku si člověk pamatuje na celý život a o pivu to vlastně platí taky. Pro mně tím úplně prvním pivem, které jsem kdy celé vypil a bohužel se z něho tehdy na konci 80. let i lehce opil byl Jihlavský Ježek. Léta už jsem mu nevěrný a už mně i párkrát zklamal, ale přátelský a blízký vztah zůstává a dokážu mu i lecos odpustit.

Proto jsem na letošním Dni Ježka, který se navíc konal po několikaleté pauze nemohl rozhodně chybět.

Uspořádat pivní slavnost netradičně v pátek se ukázalo jako vcelku prozíravý tah. Páteční odpoledne už je stejně pro většinu národa poloviční víkend a ti kteří odjíždějí za pěkného počasí raději na chalupy, jsou ještě ve městě.

Masivní propagace v okolí i očekávání křestu nového piva přilákalo davy návštěvníků a už kolem 15. hodiny je areál pivovaru a pivovarské zahrady k radosti pivovarníků z velké části zaplněn. Organizace se navíc zhostila třebíčská promo agentura D.A.N, která pořádá i tamní pivní slavnosti, má s přípravou podobných akcí letité zkušenosti a na celkově dobře zvládnuté organizaci to bylo znát. Oproti poslednímu ročníku pivních slavností jihlavského pivovaru, konaných někdy v roce 2004 (nebo to byl rok 2005?), kde dlouho po začátku převládal personál nad návštěvníky a celkový dojem byl hodně rozpačitý, se letošek i díky objednávce krásného počasí jednoznačně vydařil.

Na pódiu v zahradě kralovalo country a druhé pódium na dvoře bylo zasvědceno hlavnímu programu, soutěžím, kapelám, či Zdeňku Knedlovi alias Železnému Zekonovi, který žvýkáním žiletek nebo i díky dalším odvážným kouskům opravdu všem dokázal že si svojí přezdívku nezvolil náhodou. Především však slavnostnímu naražení sudu s novým Ježkem, kterého se zhostil sám pan ředitel Kylberger za asistence moderátorů Genzera a Suchánka i dalších zástupců firmy a politiků z regionu.

Na čepu bylo v celém areálu pivo za jednotnou cenu 15,-Kč za 0,3 l a 20,-Kč za 0,5l a i vstupné 50,-Kč bylo fajn.

Asi nejlepší a i nejprodávanější pivo dne - kvasnicový 11% Ježek, dále pak klasická filtrovaná jedenáctka, 10% pivo, speciální pivo (nebylo nikde uvedeno jaké, ale tipoval bych světlou čtrnáctku), tmavé pivo bohužel vařené ne z tmavých sladů, ale barvené nějakým speciálním německým přípravkem (s argumentem, že to tak prý dělají všichni) jehož název začínající na A jsem zapomněl a v lahvích nealkoholické pivo Borec Free.

A jaký nový Ježek je? Vůbec ne špatný, i když nějaké vyložené překvapení se nekoná. Avizovaný návrat receptury do 80. let je spíše marketingovým a prodejním tahem. CK tanky nikdo bourat nebude, studniční voda se měnit za vodovodní městskou jako v osmdesátkách také nebude a tak jediný zásadní a potěšitelný rozdíl je návrat vaření piva na stupňovitost a opuštění systému HGB (tedy kromě výroby levných marketových piv). Ještě nedávné vaření kmenového 16% piva, které bylo ředěno na celý koncový sortiment, je tak snad už definitivně minulostí.

Sympatické je také vyjádření vedení pivovaru o větší orientaci na okolní region. Výroba cisternového no name piva prodávaného do Belgie za mrzký peníz, která navyšovala v minulých letech rapidně celkový roční výstav asi ani nějaké závratné zisky pivovaru nepřinášela, skončila letos s odchodem belgických vlastníků a kromě vlastního sortimentu tak v pivovaru zůstává vaření levných privátních značek, které putují v lahvích především do Maďarska a v cisternách (asi 300hl. týdně) do Polska.

Co by to bylo za den otevřených dveří bez prohlídky pivovaru. Naše skupinka má štěstí na pana pivovarníka - důchodce s dlouholetou praxí v jihlavském pivovaru a do uzavírky roku 1962 i v blízkém třešťském.

Opět se mi po několikáté potvrzuje, že důchodce - celoživotní pivovarník, který navíc už jako nezávislá osoba může mluvit o všem naprosto otevřeně, je po pivovaru tím nejlepším průvodcem.

Zevrubný výklad výroby piva zaměřený i na tu nejširší laickou veřejnost začíná samozřejmě kde jinde než na nerezové čtyřnádobové varně, která funguje od roku 1986 a je dílem hradeckých závodů vítězného února. Vaří se z chmelových granulí, moravského sladu a vlastní vody z artézských studní. Vlastní pivovarská sladovna už nefunguje někdy od 80.let.

Při zmíněné přestavbě vznikla i vířivá káď, která nahradila už nevyhovující otevřené chladící štoky. Osobně mám několikaměsíční odstávku pivovaru v paměti a vím, že Ježka na delší dobu v regionu nahradil tehdy jihomoravsko národněpodnikově spřízněný prostějovský Ječmínek, břeclavský Podlužan, nebo kroměřížské Podzámecké. Kde je jim dnes všem konec.

Přežil z nich jen Ježek, i když s pivovarem to bylo v polovině 90. let hodně nahnuté. Opravdu nechybělo mnoho a tehdy zadlužený pivovar by byl dnes už pouhou historií. V místním tisku probíhající, emotivně laděná zachraňující kampaň pana ředitele i v tak nepatriotistickém městě, kterým bývalá německá, novými a historické kořeny nemajícími obyvateli dosídlená Jihlava je, nakonec na srdce pivařů docela zapůsobila. Hlavní zásluhu na záchraně pivovaru měl ale dnes už v pivovaru nečinný rakušan Karl Schwarz. Majitel pivovaru v rakouském Zwettlu napumpoval do pivovaru tehdy závratných cca 300 milionů korun a především díky němu můžeme dnes jihlavské pivo stále popíjet.

Šedivé sešlé budovy se dočkaly opravy, vyrostla sice trochu kýčovitá pivovarská restaurace (dnes už po přestavbě vypadá jinak), která byla ale rozhodně lepší alternativou než původní skladiště, namísto smetiště a odkladiště nepotřebného haraburdí byla obnovena krásná pivní zahrada s výčepním altánem, jakou se mohou v čechách pochlubit málokde, bohužel ale došlo i na zrušení spilek a ležáckých sklepů a namísto toho na výstavbu CK tanků. Pivovar se tak znovu stal po celkové rekonstrukci důstojně vypadajícím podnikem. Díky různým lidovým fámám o pivu dováženém z Rakouska a klasickému místního nepatriotismu (kdy se ve městě na úkor Ježka prosadilo i díky své obchodní kapříkovské politice pivo z místního plzeňského velkoskladu nebo Krušovic), však pivovar obchodně asi nenaplnil očekávání a pan Schwarz z pivovaru odešel. Sklad piva ze Zwettlu, které si svého času vedlo v regionu překvapivě docela úspěšně, však v bývalé sodovkárně u hlavního nádraží na dlouho ještě zůstal.

Zpět ale k prohlídce pivovaru. Přes oddělení zmíněných CK tanků scházíme hlouběji do sklepa, kde je namísto ležáckých tanků trochu kuriozně umístěna stáčírna sudů a závěr patří prohlídce stáčírny lahví.

Bylo to nakonec poetické příjemné odpoledne. Pivní sklenici jsem sice zahlédl pouze ze vzdálenosti 10 metrů v ruce pana ředitele při křtu piva a tak nemožnost zakoupení nebo čepování piva do skla na zálohu, trochu pokazila jinak celkově příznivý dojem. Plastové kelímky určené prostému lidu, jsou ale bohužel záležitostí celé naší rozvíjející se republiky. Na velmi dobře navštívené akci byla zarážející i absence nějakého stánku s pivními suvenýry nebo třeba lahvovým pivem. Kupujících i sběratelů by se ten den našlo jistě více než dost.

Přeji tedy novému Ježkovi a místním pivovarníkům úspěšné dobývání dříve ztracených pozic, i když vím, že konkrétně v Jihlavě to nebude rozhodně lehký boj.