Pivní Obzor

Žatecký pivovar

DOMÁCÍPivovar v Žatci nepořádá zrovna často nějaké vlastní pivní slavnosti a tak nabídka exkurze do pivovaru v rámci letošní Dočesné, na které jsem mimochodem osobně také ještě nikdy předtím nebyl, rozhodla o cestě do chmelařské metropole.

Vcelku rozsáhlou pivní nabídku Dočesné jsem nakonec díky tropickému počasí okusil jen velmi decentně, i když na několik třetinek došlo. Žatecké kvasnicové, chyšský polotmavý Prokop, nebo pšeničný Paulaner prezentovaný bůhvíproč jako Oktoberfest bier (české obsluze na stánku zapomněla nějaká dobrá duše vysvětlit, že pšeničné pivo je přeci jen něco jiného než klasický kvasnicový ležák) rozhodně svojí velmi dobrou chutí potěšili. Překvapením a zároveň opravdu výborným pivem byla hlavně kvasnicová Burianova jedenáctka z Vratislavic, vařená prý dle odlišné receptury než klasický 11% Konrád. Pan výčepní moc sdílný ale nebyl a tak jsem se o tomto zajímavém počinu vaření piva pro klub přátel Vlasty Buriana, bohužel moc nedozvěděl. Slunce pálilo opravdu nekompromisně a tak dostala přednost plánovaná prohlídka pivovaru, která se nabízela za 150,-Kč včetně pěkného dárkového košíku čtyř žateckých piv.

Trochu chudě vypadající pivovarská prodejna s výčepem (prakticky žádné suvenýry či sklenice) se sice honosí nonstop provozem, ale nekompromisní mladá paní výčepní už po 12 hodině v basách naskládané lahvové pivo po jednotlivých kusech neprodává a tak bereme zavděk kelímkovým 11% pivem. Ani přímo v pivovaru se bohužel sklenice nevedou. To už se ale tvoří skupinka exkurzechtivých a našimi průvodci jsou hned dva sympatičtí chlapíci z pivovaru.

V pivovaru už sladovna desítky let nefunguje, slad se nakupuje z Benátek nad Jizerou a Mšena, tudíž prohlídku začínáme na klasické nově zrekonstruované čtyřnádobové měděné varně postavené v roce 1946, která byla vyrobena ještě dříve, během válečných let byla ukryta a tím přečkala zrekvírování a přetavení v nějakou potřebnou munici.

Vaří se samozřejmě dekokčně na stupňovitost z vlastní studniční vody, středočeského sladu, žateckých chmelových granulí a německého chmelového extraktu.

Ačkoli z venkovního pohledu pivovar na první pohled vypadá díky zchátralosti budov na dávno zastavený podnik, technologie pivovaru je prakticky kompletně zrenovovaná a současný britský majitel to po desetiletích socialistické neúdržby a porevolučním majiteli - praktikujícím tuneláři, konečně myslí s pivovarem vážně a do pivovaru opravdu investuje.

Nová je tedy i spilka (v jakém neutěšeném stavu byla dříve, je možné pozorovat na vedlejších starých odděleních), pivovar má vlastní nové kvasničné hospodářství, vířivou káď, novou filtraci i opravený ležácký sklep. Exkurzi zakončujeme klasicky na stáčírně sudů a lahví.

Původně měšťanský pivovar patřil už před více než 100 lety se svým ročním výstavem přes 90000 hektolitrů piva k největším tehdejším pivovarům v čechách (desátý největší pivovar z celkových 625 v roce 1902). Krátce po 2.světové válce sice zanikl místní velký konkurent - vývozní dreherův pivovar Urstoff, avšak odsun většiny původních německých obyvatel z města a okolí, absence pivařů (dosídlenci z různých končin východní Evropy tehdy nepatřili k pravidelným pijákův piva), zánik velkého množství hospod a tradičních odbytišť, to vše celkové situaci pivovaru neprospělo. Koncem 70.let pivovar nahrazoval i kapacity rušeného starého velkého mosteckého pivovaru, roční výstav piva stoupal v duchu budovatelských rekordů až na více než 120000 hektolitrů, ale překračování kapacity pivovaru a zkracování doby ležení kvalitě a pověsti piva zrovna nepřidalo. Porevolučnímu majiteli pak pivovar sloužil jen jako zdroj rychlých peněz, bez sebemenší snahy o nějaké nutné opravy a rekonstrukce. Používání sladů z podřadných krmných ječmenů a dalších úsporných opatření, nulová propagace, to vše mělo za následek propad výstavu piva až na tristních 7000 hl. a přiblížení se k úplnému zániku vaření piva v Žatci. Areál pivovaru byl už připravován na změnu ve skladiště. Situace se obrátila k lepšímu až s novým britským majitelem, který do pivovaru investuje, třetinu výstavu piva ze současných cca 30000 hl. exportuje (zatím především do Británie, ale chystají se i další trhy) a znovu dobývá i okolní region. Pivovar je v hospodách ve městě i okolí se svým pivem vcelku hojně zastoupen a nejhorší období už je tak definitivně pryč. Vaří se stabilně světlá desítka, která je v rámci své kategorie opravdu pitelným nevodovým pivem, světlá jedenáctka Premium, která svojí osobitou chutí s nádechem lesních plodů (jahod?) dokáže příjemně překvapit, velmi dobrá světlá dvanáctka Export a tmavá jedenáctka Lučan s příjemnou střední hořkostí.

Nutno zmínit i Baronku, značku zakoupenou od zaniklého pivovaru v Litoměřicích, která má svoji lehce odlišnou recepturu v sypání sladu či chmelení a rozšiřuje odbyt piva u konzumentů nostalgicky vzpomínajících na staré litoměřické pivo.

Žatecký pivovar patří dnes narozdíl od minulosti k nejmenším českým průmyslovým pivovarům, má však dobře nakročeno i k většímu exportu, časem dojde třeba i k plánované výstavbě pivovarské restaurace a snad i k opravám pivovarských budov stojících na místě dragounských kasáren v cípu starého města a tyčících se majestátně na ostrohu nad zaniklým předměstím s okurkovým trhem.

Žatecké pivo tedy budoucnost má a z české pivní mapy rozhodně nezmizí.

Kromě bohužel ne moc aktualizovaných českých stránek http://www.zateckypivovar.cz  jsou zajímavé i britské stránky pivovaru http://www.zatec-brewery.com