Pivní Obzor

Černokostelecké vykulení

DOMÁCÍPůvodní pivo, kterého se v černokosteleckém pivovaru dříve vařilo ročně i přes 50000 hl. osobně už nepamatuji. První a zároveň i poslední můj kontakt s ještě fungujícím pivovarem proběhnul někdy v roce 1991, kdy na mojí sběratelskou prosbu o pivní etikety přišla odpověď s balíčkem starých etiket přímo od pana vedoucího kostelecké provozovny.

Pivovar v té době už vlastní pivo nevařil, proto už své etikety nepoužíval a jen ležácké sklepy ještě sloužili k dozrávání velkopopovického piva. Originálního piva z Kostelce se snad znovu dočkáme, i když nejdříve asi až v příští pětiletce.

Oprava schátralého pivovaru postupuje v režii pivovarských nadšenců kolem p.Starce a Vodochodského velmi zvolna, ale vzhledem k nemalým finančním investicím je to pochopitelné. Jejich sen o vlastním pivovaru ale určitě jednou dojde naplnění. První a zatím jen příležitostně fungující vlašťovkou je půvabná pivovarská hospůdka ve stylu 1.republiky, která okrášlená originálními starými pivovarskými cedulemi a původním historickým výčepem nadchne každého pivního staromilce.

Černokostelečtí pivovarníci také patří k fandům pivovarské historie a objekt pivovaru je i depozitářem pivovarského vybavení z různých koutů republiky, které by jinak obohatilo nějakou tu sběrnu druhotných surovin.

Na letošním vykulení ležáckých sudů aneb na pivní akci, která slibovala i možnou prohlídku pivovaru, jsem tedy nemohl chybět.

Menší a o to sympatičtější, kouřem a vůní pečeného masa provoněná pivní slavnost, jak už je v Kostelci zvykem, nabídla poměrně široký výběr piva na čepu. V hospůdce jsem zaznamenal světlou kácovskou desítku, 13% polotmavého Primátora a 11% světlou hanušovickou Holbu.

U venkovních výčepů pak byla na výběr další řada piv (nabídka se měnila podle vypitých sudů a tak došlo určitě i na další nezmíněné) od zmíněné Holby, přes světlého Krakonoše, tmavého 12% Bakaláře, velmi dobrého zvíkovského pšeničného, vynikajícího šťavnatého 12% piva z Kácova, po úplnou novinku - kvasnicového a velmi dobrého Rampušáka z Dobrušky, jehož stvořitel, hlinecký sládek p.Vedra byl na akci přítomen. Čepování do nenostalgického plastu nepřekvapilo, ale k zakoupení byli i sklenice. Nejsa zběratelem pivních sklenic, tak nevím jaké jsou současné cenové relace, ale i když jsem nákup udělal, tak 80,-Kč za 0,3 l. obyčejnou lisovanou sklínku s logem mně přišlo trochu příliš. Pivo bylo ale za ceny přijatelné takřka lidové.

Hlavní atrakcí byla samozřejmě parta posledních činných českých pivovarských bednářů z Plzně, která předváděla svoje umění a na prodej za cca 100,-Kč byli i prkénka s vypálenými znaky a logy starých pivovarů.

Do příjemně nostalgicky pojaté akce, která krom bednářů nabídla i jízdu automobilových veteránů moc nezapadl pouťový nafukovací hrad pro děti, který se ale ještě dal vzhledem k počtu přítomných ratolestí pochopit. Co už bylo trochu mimo chápání a co je trochu nepochopitelně poslední dobou součástí pivních akcí celkem běžně, je spojení pití piva a řízení motorových čtyřkolek. Řádění na motorových čtyřkolkách hned za stoly s popíjejícími bylo opravdu nápadem k nezaplacení. Nakonec snad naštěstí nikdo na svých zádech motorového oře nepocítil.

V historické kruhové budově žentouru sloužící ve dnech slavností jako krytá hudební scéna, mlýnského to zařízení na zvířecí pohon, které by dnes u ochránců zvířat schválením asi neprošlo, se nás na prohlídku sešla početná skupinka a s milou paní, která dokázala o pivovaru dlouze povídat jsme se vydali na průzkum. Z pivovaru se po ukončení vaření piva jako zázrakem nestalo pro naše spoluobčany naleziště železných kovů a tak je většina zařízení zachována, včetně třeba dnes už v pivovarech nepoužívaných štoků - rozměrných železných van na chlazení horké mladiny, které už v pivovarech dávno vystřídali moderní vířivé kádě. Dvounádobová letitým prachem pokrytá původní varna z 30. let 20.století bude znovu repasována a opět bude snad sloužit svému účelu o čemž svědčí už zrenovované blyštící se scezovací korýtko. Zařízení minipivovaru složené někde v pivovaře tak prý použito nebude a dojde k obnovení původního zařízení.

Rekonstrukcí tak prý projdou i zachovalé betonové spilky nebo opravovaný parní stroj. Trochu dobrodružná prohlídka prachem pokrytým pivovarem, které se kromě nás pivních nadšenců i majitelů přítomných veteránů zúčastnil i pivní příznivec a ochotnický herec, středočeský hejtman p.Bendl, skončila v temných ležáckých sklepích, kde odněkud dovezené dřevěné sudy a ocelové tančíky čekají na svou příležitost.

Je v tom černokosteleckém pivováře ještě práce jak na kostele a tak na první várku piva si ještě dlouho počkáme. Příjemná pivovarská hospůdka by se už ale po několika odkladech měla během podzimu trvale otevřít. Jestli si do ní na okraj městečka najdou místní pivaři cestu i ve všední dny a dají tak přednost zajímavým pivům před pivům z TV reklamy přítomných ve všech dalších místních podnicích, tak zůstává otázkou.

Letošní už tradiční vykulení bylo příjemnou a i nevšední pivní akcí, která se opravdu vydařila a díky výběru piva, zajímavému programu i místu konání se tak alespoň pro mne zařadila mezi ty na která se jen tak nezapomíná.