Pivní Obzor

Výstava o vaření piva na Mělníce

DOMÁCÍMělník, město se zámkem tyčícím se na soutoku Labe s Vltavou, je dnes známé především vínem, které se pěstuje na místních nejrozsáhlejších českých vinicích. Byly ale doby, kdy bylo město narozdíl od současnosti zajímavé i pivně.

Historii a přehledu místního pivovarnictví se věnuje právě probíhající výstava pana Martina Klihavce, uskutečněná při letošním výročí 50 let od ukončení vaření piva na Mělníce. Koná se do konce října ve vestibulu Masarykova kulturního domu v ul. U Sadu 323 (hlavní ulice od autobusového nádraží směrem do centra). Malá, ale dobře zpracovaná výstava doplněná o spoustu fotek a dobových pohlednic, určitě stojí za shlédnutí. Mínusem je jen otevírací doba, která kopíruje pracovní dobu kulturního domu (pouze tedy pondělí až pátek od 8 do 17 hodin).

Mělník dnes není městem, které by stálo z pivního hlediska za pozornost. Prakticky všechny hospody a restaurace jsou ve znamení obligátního Staropramene (který měl dlouhá léta ve městě i svojí stáčírnu), Krušovic či případně plzeňského. Možná se nějaký ostrůvek s jiným pivem ve městě i najde, ale to už by bylo na hlubší průzkum. V první čtvrtině 20.století tomu bylo ale jinak a o pestrou skladbu piva ve městě se starali nejen okolní pivovary například z Liběchova či Dolních Beřkovic, ale především hned 2 pivovary přímo ve městě.

Místní pivovarnictví ovládal z větší míry rod Lobkoviců, který ve městě díky restituovanému zámku a vinařství znovu působí. Rozvětvený lobkovický rod patřil ještě před 2.světovou válkou v čechách k významným vlastníkům pivovarů. Bílinsko-Křimicko-Roudnická větev ovládala pivovary v Bílině (už v 70.letech zrušený pivovar je dnes rozpadajícím se opuštěným areálem pod místním zámkem). Roudnický pivovar zrušený ve stejné době je na tom podobně a i když britský vlastník objektu čas od času přichází se smělými plány na rekonstrukci a obnovení vaření piva, tak objekt u nádraží zatím podléhá zkáze. V Křimicích u Plzně ve zrušeném pivovaru pan Jaroslav Lobkovic krouhá zelí a tak jediným dnešním fungujícím pivovarem Lobkoviců je Vysoký Chlumec.

Mělničtí Lobkovicové pivo vařili také, ale po roce 1989 už jaksi nebylo co restituovat, protože po jejich pivovaru zrušeném v roce 1958 nezůstalo vůbec nic. Původní měšťanský pivovar se nacházel ve čtvrti Podolí pod starým městem. Nový pivovar postavený na zelené louce naproti starému pivovaru sloužícímu později jako sladovna (jejíž poslední pozůstatek - starý hvozd zmizel před pár lety) vystavoval ročně max. kolem 20000 hektolitrů piva a Lobkowicové jej koupili v roce 1931. Dnes se na místě pivovaru, který stával zhruba naproti fungující hospodě Koruna s krušovickým vývěsním štítem, nachází panelové sídliště.

Původní Lobkovický panský pivovar byl ve čtvrti Pšovka a fungoval do roku 1933, kdy byl už po spojení s měšťanským modernějším pivovarem jako zastaralejší zrušen a objekt byl poté prodán a přestavěn na chemický podnik, který v areálu funguje dodnes. Velikostně o něco menší pivovar s kapacitou do 12000 hl. piva ročně, vařil kromě běžných výčepních piv a ležáků i speciální 15% pivo Pšovan.

Jak chutnal lobkovický Pšovan se už nedozvíme, ale dobré lobkovické víno se v místních krásných zámeckých sklepeních ochutnat dá. Historie vaření piva na Mělníku je kromě  probíhající výstavy popsána vyčerpávajícím způsobem i v Encyklopedii pivovarů středních čech od Pavla Jákla.