Pivní Obzor

S lounským pivem u zdroje

DOMÁCÍNebyl to onehdá ten nejlepší nápad, pouštět se do větších akcí za situace, kdy předpověď počasí nebyla pěknému výletu zrovna nakloněna.

Po exkurzi v lounském pivovaru jsme měli v plánu s kolegou ještě podniknout průzkum města, ale za situace, kdy nás začal zkrápět mírný déšť a mraky od západu nevěstili nic dobrého, se i na bojišti situace mění každým okamžikem a tak kolega nakonec obtěžkán lahvovým pivem dezertoval z probíhající bitvy motorákem směr Kralupy a já když už tuto cestu spískal, jsem se po krátkém váhání nakonec rozhodl setrvat a s optimismem, že to snad Louny mine, pokračovat dál a okusit i lounské čepované, když už ho přímo u pivního zdroje v pivovaru(vyjma kelímkové desítky) neměli. Vývěsních štítů značících lounské pivo je jen na hlavní ulici od pivovaru do centra města nepočítaně, ale potkat se s normální hospodou či restaurací je malým zázrakem. Jako i jinde v čechách a na severu především, to vypadá v Lounech na malé Las Vegas a velký počet nejrůznějších heren a kasin nahradil normální hospody.

Déšť kupodivu ustal a já zamířil kousek za město. Mám rád výletní restaurace a turistické chaty, které se dříve za starého rakouska a 1.republiky stavěli u různých přírodních zajímavostí nebo na vrcholcích kopců. I u Loun se jedna taková turistická chata nachází a já byl mile překvapen, že na rozdíl od mnohých jiných zaniklých, tato na Červeném vrchu funguje.

Malá turistická chata s rozhlednou vznikla v roce 1911 a po menší přestavbě kupodivu přečkala války i socialismus a stále nabízí občerstvení turistům. Malá hospůdka překvapivě se škodnou v lounského revíru - Rohozcem na čepu, byla zpola zaplněna skalními turisty, kteří i v tomto nevlídném počasí dali přednost sledování olympiády v odlehlé hospůdce před pohodlím obýváku. Příjemné sympatické místo s venkovním posezením, kde hospodská kromě čepování piva půjčuje i klíče od rozhledny, potěší každého turistu a staromilce. Vydrželo by se sedět i déle, ale tmavý obzor nad městem byl příčinou rychlého návratu.

Promočen jsem chtěl vzít za útočiště starobyle vypadající hospodou Baráčnická Rychta s lounským pivem, která se nachází v místních benátkách u starobylého mostu přes Ohři a podívat se, kde že to byla založena místní buňka KSČ, jak hlásá omšelá pamětní deska. Uvnitř se však konala svatba a na pěkné letní pivní zahradě by v tu chvíli nebylo nejpříjemnější posezení.

Cílovým místem se tedy stala restaurace U Somolů, která byla nakonec tím pravým místem k ochutnání místního piva.

Keramickými dlaždicemi obložený dům u úzkým průčelím na pěší zóně (ul. Pražská 80), se sice honosí historickým nápisem Plzeň, ale současnost je ve znamení severočeských piv. Na první pohled pěkný prototyp toho, jak by měla hezká česká hospoda vypadat. Příjemně dřevem obložený interiér odkazující na 1. republiku, obrázky a cedule na stěnách, aby se bylo při posezení i na co dívat. Vynadívat se ostatně nedalo ani na nebezpečně půvabnou slečnu, nejspíš letní brigádnici za výčepem. Pokud to byla stálá pracovní síla, tak je potom lounským pivařům co závidět.

Na čepu kromě 11% Zlatopramenu a desítky Březňáka samozřejmě lounské pivo, které mně zajímalo nejvíc. Lounská světlá dvanáctka je rozhodně chutným pitelným a doporučeníhodným pivem, které nepostrádá svůj osobitý charakter. Nezklamal rozhodně ani tmavý ležák, který naštěstí postrádal přílišnou sladkost, kterou osobně u tmavých piv moc nemusím.

Na co jsem byl zvědavý nejvíc, bylo místní pšeničné pivo, které je tady jako na jednom z mála míst na čepu (pokud tedy jeho výrobu už mezitím v pivovaru nevzdali) a do lahví se snad ani nestáčí. Oceňuji u českých pivovarů každou snahu a odvahu přijít s něčím novým, ale v tomto případě musím bohužel konstatovat že pokus úplně nevyšel. Rozumím argumentu a obavě pivovarských, že na echtovní pšeničné pivo není ještě český pivař připraven, ale zároveň nevím pro koho je tento pivní kočkopes určen. Pivař obeznámen s klasickým pšeničným pivem bavorského typu, bude určitě zklamán a pivař konzervativec nejspíš ochutná jednou a naposled. Lounské pšeničné není pivem na první napití. Na nakyslou chuť (lze jen hádat jesti je v pivu běžně, nebo to bylo dílem nízké výtoče), zároveň postrádající pro pšeničné pivo tak typickou osvěžující ovocnost, je potřeba si zvyknout a po zapití může časem možná i zachutnat, ale obávám se, že tento pivní pokus asi širší zájem pivařů nevyvolá.

Osušen, osvěžen a zároveň narozdíl od prchnuvšího kolegy bohatší o pár pivních zážitků, opouštím tento pohostinný podnik.

Louny jako město moc neznám a neznám ani jiné místní hospody, ale troufám si tvrdit že restaurace U Somolů patří díky pěknému prostředí, dobrému jídlu a výběru piva za rozumné ceny i půvabné obsluze (dva ochotné mladé muže nepočítám) k tomu nejlepšímu ve městě a pivař hledající nějaký místní pivní azyl by ji neměl rozhodně minout.

V Lounech s místním pivem zase tedy někdy příště, pokud se tedy časem lounské pivo nepřesune jen na pulty diskontů, nebo výroba nezamíří jak jinak než se vší tradicí a původní recepturou z města někam jinam.