Pivní Obzor

Cesta z města

DOMÁCÍMám rád filmy režiséra Tomáše Vorla a poetická venkov si idealizující Cesta z města mi už dříve byla inspirací k výletu do končin kde se film natáčel. Letos jsem si rád zopakoval výlet do poněkud opuštěného kraje na rozhraní plzeňského a karlovarského kraje, kde se i lišky cítí trochu osaměle.

Půvabný Rabštejn nad Střelou je ztracenou vartou, tak jako ostatně všechna městečka a vesnice široko daleko. Se svými asi 20 trvale hlášenými obyvateli (zbytek obyvatel domů tvoří lufťáci, zejména pražáci) je nejmenším městem ve střední evropě a i díky tomu, že se do něj přes svoji krásu davy turistů nehrnou, neuživí se a tudíž nefunguje už řadu let ani někdejší prvorepubliková hospoda s pensionem na náměstíčků. Utrmácený poutník tak musí chtě nechtě vzít za vděk točeným Kozlem v jediné místní občerstvovně-hospůdce u historického mostu, přímo naproti starému pivovaru, který dovařil své poslední pivo začátkem 20. století a v přestavěné podobě slouží jako rekreační objekt.

Co se hospod a zajímavého piva týče to není lepší prakticky nikde v okolních vesnicích, protože se po odsunu německých obyvatel celý kraj velmi vylidnil a dnes je doménou hlavně chalupářů nebo odkladištěm nepřizpůsobivých spoluobčanů z větších měst. Potkat se s fungující hospodou, navíc se zajímavým pivem, patří do kategorie zázraků.

Lepší to není ani ve Valči, malém městěčku na okraji doupovského vojenského prostoru, které se může pochlubit obdivuhodnou koncentrací pamětihodností na tak malém prostoru. Zapomenuté místo na svoje znovuobjevení teprve čeká, ale pokud se podaří za pár let otevřít místní zámek s krásným parkem pro veřejnost, bude Valeč lákat mnoho návštěvníků a vzniknou i třeba nějaké nové hospůdky namísto současného jediného pajzlu se Staropramenem. Jediná slibně vypadající pěkná budova jakési vinárny, která by mohla nabízet i pivo, byla v době mé návštěvy uzavřená a tak jestli je v nabídce i něco pivně zajímavého se mi zjistit nepodařilo.

Předválečná doba, kdy žilo v městečku několikanásobně víc obyvatel, fungoval pivovar jehož budova dosud pod farou stojí a hospod bylo povícero, je už dávno pryč. Snad jen zmíněný časem otevřený zámek by mohl být probuzením pro toto zapomenuté krásné místo.

To v nedaleké Chyši pod majestátním kopcem Vladařem, kde to bylo po dlouhá desetiletí podobné, chátrající zámek zavřený a nějakého turistu aby pohledal, je už posledních pár let situace mnohem veselejší. Může za to samozřejmě pan Lažanský a jeho opravdu skvostně opravený zámek a posléze i znovuobnovený pivovar.

Někteří místní pivaři zatím stále ještě preferují fádní hospodu s ještě fádnějším desítkovým Gambrinusem, která je situovaná na náměstíčku vedle ohyzdných, mezi historické domy arogantně vsazených socialistických bytovek.

Zámecký pivovar (přesněji řečeno sladovna, z pivovaru zbylo jen pár zdí) je ale opraven a co je hlavní, místní pivo od šikovného mladého sládka je opravdovou lahůdkou.

Někdejší sladovnické humno dnes hostí velkou restauraci s mědí obloženou varnou, kde za zvuku hlasitých nejnovějších diskotékových hitů pouštěných místní mladou obsluhou, je možné místní piva ochutnat nebo zakoupit v PET lahvích či patentních lahvích (pokud tedy zrovna jsou v nabídce). Ceny piva a hlavně jídel převyšují běžný venkovský průměr, ale dají se ještě akceptovat. Hlavně u místního piva platí, že u skutečné kvality není vyšší cena problém. 

Druhou variantou k posezení je i sousední polosuterénní pivnice s plátnem na sportovní přenosy. Restaurace a i pivnice jsou pěkná místa, která stojí kromě výtečného piva navštívit už jen pro to, že v okruhu dobrých 40 kilometrů není lepší alternativa. Vše ale zatím působí poměrně strohým a lehce studeným přísným dojmem a místo jako takové postrádá útulnou pravou hospodskou atmosféru. V letních měsících je možností i posezení u venkovních stolů před pivovarem.

Piva Prokop se vaří stabilně 3 druhy a to světlá výborná osvěžující jedenáctka, krásně do granátova zabarvená nebezpečně pitelná šťavnatá dvanáctka, která patří na čelní místa českého pivního žebříčku a konečně tmavá nepřeslazená a nedobarvovaná vyvážená dvanáctka se střední chmelovou a lehce praženou chutí. Mimo to potom místní sládek připravuje sem tam i silnější speciály nebo dokonce i pšeničné pivo.

Pivovar v Chyši rozhodně za návštěvu stojí, protože vynikajícího Prokopa v čepované podobě není prakticky možné jinde ochutnat a jak už bylo řečeno v okolním opuštěném kraji není lepší volby.

Samotná Chyše je kupodivu i relativně dobře dostupná vlakem, přesněji řečeno kodrcavým motorákem řady 810, odborníky nazývaném Šukafon. To je ale doporučení jen pro opravdové pravověrné a odolné železniční romantiky.

http://www.chyse.com