Pivní Obzor

Hospodské rozhovory

HISTORIEV Pivovarském Obzoru, časopise vydavaném svazem malých a nezávislých pivovarů, vycházeli ve 30.letech 20.století mimo jiné pomyslné rozhovory hospodských společníků, kteří komentovali tehdejší dění. Přes 70 let staré průpovídky tehdejších pivařů se kupodivu v mnohém shodnou i s dnešními názory.

Pan starý Antonín Náhlý s Václavem Povolným

Náhlý: Dnes je vše sešněrováno do tolika hospodářských a politických poměrů, že se již každému řádnému člověku skoro všechno podnikání znechutilo. Ale k věci: Za mého mládí bylo v té tehdy malé a uzavřené Praze ještě hodně přes třicet pivovarů. Velká část z nich vařila hlavně více jen pro své výčepy. Ale byly zde i pivovary větší, jako U Primasů na Václavském náměstí, kde dnes vévodí Šekový palác. Tento pivovar vaříval až na šedesát tisíc hl roční výroby. Majetníky všech těch pivovarů bývaly většinou staré patricijské rodiny, patřící mezi nejpřednější pražskou měšťanskou elitu.

Uzenář Tlustý: A opravdu, to mne velmi zajímá, vždyť moje vznešená sedmá svátost Apolinka jest rozená z jednoho takového pivovaru.

Restauratér Šťoura: Pane továrníku, nejuzenějšího uzeného, hned jsem si to myslel, že máte jakousi příjemnou sympatii k pivovarnictví, když jsem pozoroval vaší příbuzenskou lásku a spojitost s plným korbelem. To jste, myslím, ani tu svoji něžnou Apolinku neobjímal tak vzrušeně jako ten náš plný korbel vznešené chmeloviny. Proto volám na oslavu té pivovarské vaší vzácné Apolinky a ještě větší pivní chuti vašeho ssacího ústrojí: K ústům zbraň !! Táák - pane továrníku, viďte, to je štof coo ?  Víte to staročeské poctivé pivo, žádnou pivní fotografii dostanete jen a jen v pivovarech malých a středních.

Náhlý: Pravdu máte, pane Šťouro, a abyste věděl proč, tak jen proto, že takový malosládek denně v pivovaře za vším jde, všechno vidí a cítí a pak také, poněvadž nemůže konkurovat kapitálem a různým uplácením, musí konkurovat jen a jen dobrou, ba výbornou jakostí. Že se najde také někde malosládek, nerozumějící svému povolání, nechť z příčiny jakékoliv a dle toho pak špatnější výsledek, jest samozřejmo, ale bohudík s podobnými neshledáváme se v praxi tak často.

Uzenář Tlustý: Brávo, pane starý, to vám potvrzuji, a vždyť také my starší pražáci litujeme velmi, že nám ty všechny malé pivovary s jejich výčepy poměrně tak rychle zmizely. To byl opravdu štof, i když jsme na jas tak nekoukali. Také jsme přece nebyli tak hloupými, jak jsou dnes někteří sváteční pijáci, abychom pili očima a ne ústy a chutnali jsme plně jazykem.

Náhlý: Tak, tak, zcela správně, vždyť (dnes již ne) právě plzeňské pivo mělo svoji nespornou charakteristiku v tom, že bylo vždycky zaprášené a nikdo se nad tím nepozastavil. Pravý piják si z podobného prášku či odborně řečeno šlajérku, ničeho nedělá.

Restauratér Šťoura: No jo, pane starý, ono se to někde ssadí že ano, i když lidské útrobí od úst až dolů jest také filtrem, ale obráceným s obrácenou činností i výsledkem.

Doktor Bolavý: Tak to, vážení pitcí bratři, vidíte, on ten Šťoura nedá ničemu pokoj, ze všeho si střílí, chtěl by dokonce samou přírodu i její vznešené uspořádání na lidském těle předělávati a snad obraceti. V příští schůzi ho oběsíme a bude pokoj !

Náhlý: Tak ho oběste, ale nyní, ač já to vše o pražských pivovarech dobře vím, vždyť jsem se tam vyučil a pak v několika těch verštatech anšiboval. Ale bude to zajímavější, když to bude vypravovati nepříslušník našeho stavu.

Uzenář Tlustý: Pardon, pane starý, nevylučujte uzenáře z vašeho pivovarského stavu. Uzenář a sládek, to jsou vlastně taková Siamská dvojčata. Vy to víte dobře, třeba v Praze u Fleků a i u sv. Tomáše. Co se tam jen toho našeho krásného uzenářského zboží zkonsumuje. Patří to k pivu, jako pivo k uzenině a pod. výrobkům. A to bylo vždy i dříve u všech těch malých pivovarů a hlavně v Praze, a málo kde, aby nebyl v bezprostřední blízkosti pivovaru uzenář, neb aspoň párkař v průjezdu. Pak prosím zdvořile, když bylo ve středověku třeba, tu nesporně na hradbách a hlavně také při vpádu Švédů do Prahy, byli to zase sladovníci a chasa řeznicko-uzenářská, která po čertech do nepřátel bušila.

Restauratér Šťoura: Jo, jo, vážení pitcí bratři, já tehdy také u toho byl a pamatuji ještě, jak pak ti uzenáři z těch padlých Švédů nadělali párků. Bylo toho asi tak na milion metráků.

Uzenář Tlustý: No počkejte, pane Šťouro, až vás v Praze dostaneme, do párků vás sice nedáme, to by si na vás lidé vylámali všechny zuby, ale chytneme vás, svlékneme do naha, celého namočíme v théru a obalíme v husím peří a pak pustíme na ulici. Za to vám ručím, že do smrti si nebudete z nikoho střílet.

Ale k věci: Krátce vyjmenuji jen jména pivovarů v Praze ještě za mého mládí, které vařily neb které ještě jakž takž stály. Tak pivovar U modré štiky - U křížovníků - U Halánků - U Vořechovských - U Dobřanských - U Sladkých - U Koulů - U Nedvídků - U Šturmů - U Kleebatu - U zlaté štiky - U Epšteinů - U Petráčků - U žaludky zvaný U Klouzarů - U zeleného stromu - U Čečelických - U Reismanů - U tří mušketýrů - U Oštěpů - U Celestynu - U Laiblů - U Švagerů - U Ráků - U Táfů - U Myslíků - Zlatý lev - Na Strahově - U Fleků - U Šenfloků - U sv.Tomáše - U Rozvařilů - Černý pivovar - U Sedlerů - U černého orla - U Podušků - U Palmů - U Šálků - U Bachorů - U Bucků - U Dědků - U Píseckých - U Bílé labutě - U Březinů - U Štajgrů - U Primasů - U Durychů - Na Kuklíku - U Virlů - U Vodolanských - U bílé kobyly - U Radišů - U Pařízků - Libušinka - U Hermannů - U Glaubiců - U Karabinských - U Splavinů atd. - Pivovarů těch, i jmen dnes již neznámých, bylo jen v té tehdy malé Praze 53, za našeho mládí v provozu ještě asi 35. Pak to s nimi letělo s kopce v počtu. Před válkou již zřízením pivovaru v Braníku a pak asanací v pražských ulicích, kdy majitelé dobře zpeněžili stavební místa, hlavně po převratě, ale dnes mnozí z nich nemají ani pivovar, ani peníze !

Náhlý: Dobře jste to, pane továrníku, přednesl a já dodám: kolik tam máme pivovarů dnes a to ve Velké Praze, kdež bylo kdysi v tom obvodu jistě na celé jedno sto pivovarů a jsou to dnes: Akcionářský pivovar na Smíchově, První pražský měšťanský pivovar v Praze VII, Praha-Braník, Praha-Vinohrady, Praha-Nusle, Praha-Krč, Občanský akciový Smíchov, Práče, U Fleků, U sv.Tomáš, - a konec. Z tohoto malého počtu jest ještě některý na přelomu k likvidaci. To jest jistě obrovský hřbitov na tak kilometrově malém prostoru a naznačující o divné hospodářské mentalitě občanstva, ale také o malé odolnosti malosládků. Socialismus, hlavně internacionální, zvítězil !

Okupoval sám velkokapitál, malé podniky a živnosti svými zařízeními, paragrafy, ba i terorem zničil a dosud ničí. Nadělal však miliony nezaměstnaných, miliony žebráků, pod střechou i na ulici a stvořil zdanění všeho a zdražení v takových výších, jak tomu nikdy nebylo. O nějaké lásce k poctivé práci nemůže býti ani řeči. A při tom všem se ukázalo, že vše, co ti soc. spasitelé hlásili, bylo a jest největším podvodem na celém světě a morální vraždou spokojenosti každého jednotlivce.

Pokračování příště.

(Pivovarský obzor 1936)