Pivní Obzor

Husy versus Kozlové

DOMÁCÍHitem posledních let jsou jednoznačně rozličné franšízové sítě nejrůznejších provozoven, služeb a koneckonců i restaurací.

I české pivovary se (pro mně osobně bohužel) shlédly v americkém Mcdonald stylu a tak řetězce hospod typu Švejk, nebo Potrefená Husa, vytvořené jako přes kopírák, jsou už vcelku zažitou součástí českých měst.

Výhodou takových podniků je určitě nastavení jistého standardu služeb, který pokud na některém místě zrovna vystřídá nějakou hernu, nebo nevábnou, postsocialisticky-raněkapitalistickou takyprovozovnu, může být rozhodně přínosem. Mínusem, hlavně co se hospod a restaurací týče, je celková unifikace a ubíjení lokálního, nebo rovnou i českého koloritu a různorodosti.

Jasným příkladem provozovny globálního typu, ve které se musí návštěvník štípnout, aby se přesvědčil, že se rázem neocitnul v typizovaném podniku v Londýně, Amsterdamu, či kterémkoli jiném evropském velkém městě, je restaurace Potrefená Husa. Ne nemám rozhodně nic proti podobným naleštěným designovým zařízením a design, který má smysl a účel mám rád. Své zákaznictvo, toužící po té troše malé české světovosti si už ostatně tyto restaurace dávno našly. Jen je s podivem, že je tento model uplatněn i přímo v pivovaru Staropramen u vlajkové pivovarské restaurace Na Verandách.

O podobě těchto hospod už asi opravdu nerozhodují pivovarští, ale najatí architekti, kteří splnili zadání profesně deformovaných reklamních kreativců, jejichž výsledkem snažení není pivovarská restaurace s alespoň minimální tradiční hospodsko-pivovarskou atmosférou, nýbrž tuctový a spíše někam na sídliště patřící, zaměnitelný hospodo-sportbar, nad kterým by sládek Paspa zaplakal.

Logiku, že by pivo mělo být přímo v pivovaru ne-li nejlevnější, tak alespoň na cenovém městském průměru (u normálních pivovarů to tak zatím ještě naštěstí většinou je) tu také nehledejme. Ceny místního průměrného piva, vyráběného tou nejlacinější a nejúspornější metodou, začínají na cca 30,-Kč a končí na 42,-Kč za půllitr kvasničáku, který je navíc po kocourkovsku do pivovaru dovážen z jiného cizího pivovaru. Komu by Starý pramen nestačil, může okusit echtovní belgickou Stellu z té nejlepší vltavské vody, nebo lehce předražený běžný import od belgických koncernově spřátelených bratrů a sester.

Silnější stránkou této restaurace je naopak překvapivě početná, rychlá a vcelku vstřícná obsluha a kupodivu celkem propracovaný jídelní lístek, který nepostrádá nápad.

Druhým smíchovským zastavením je o pár bloků severněji v Lidické ulici, na strategickém místě, přímo u zastávky tramvaje situovaná a novotou svítící restaurace Kozlovna, která je jednou z prvních provozoven další nově budované hospodské sítě Plzeňských pivovarů.

Interiér Kozlovny je důkazem, že narozdíl od tuctového interiéru Potrefené Husy, může mít moderní design vtip a může převzít něco i tradičně českého. Milé hravé detaily v podobě například stolů s kopýtky, lamp ve tvaru půllitrů, či světelných bodovek ve tvaru kozích hlav ukazují, že to jde a že mají plzeňští stratégové pro podobu svých značkových hospod přeci jen větší cit než konkurence.

Jak už to u hospod s tankovnou bývá, sortiment piva je ve znamení pouze jednoho světlého druhu piva, konkrétně tedy nepasterizovaného 11% světlého Kozla, doplněného klasickou tmavou desítkou. Na tankového Kozla jsem byl díky různým kladným ohlasům zvědavý (11% Kozla považuji za to lepší v rámci koncernu SAB), ale buď jsem měl ten den smůlu na ne zrovna nejlepší tank, nebo se chuť piva poněkud unifikovala, protože mě tentokrát svojí nevýraznou, neslaně nemastnou chutí moc nenadchnul.

Celkově působí nová Kozlovna sympaticky i díky ochotné slečně servírce a příznivým cenám piva (půllitr 26,-Kč a 16,-Kč za 0,3 l), které snad nejsou jen zaváděcí. Vařící polévku, evidentně ohřívanou narychlo v mikrovlnce, jim napoprvé odpouštím.

Sečteno podtrženo, Kozlovna je pěkná moderní hospoda, která není určena jen pro mladé cool osazenstvo, ale je běžným podnikem pro všechny generace a proto bude mít i díky svému výbornému umístění určitě úspěch.