Pivní Obzor

Cesta za nejlepším pivem

DOMÁCÍOvlivněn trochu velkohubým a až příliž samochvalným reklamním sloganem starobrněnského pivovaru, který velkou část pivařského národa vybízí spíše k ironickým poznámkám, vydal jsem se jednu zářijovou sobotu na průzkum přímo k pivnímu zdroji zjistit, jestli na tom známém sloganu není alespoň špetka pravdy.

Kdy se taky jindy vydat přímo do pivovaru, než na den otevřených dveří.

O tom, že má pivovar nejen v okolí Mendlova náměstí silnou neoddiskutovatelnou pozici, svědčila socialisticky dlouhá fronta návštěvníků, tvořící se ještě před oficiálním začátkem akce a otevřením pivovarské brány. Netrpělivým návštěvníkům stepujícím před branou pivovaru ještě před oficiální zahajovací 14 hodinou, sloužil 1 pojízdný výčep a nemalá část starobrněnského tvrdého jádra se pečlivě pivně připravovala v zaplněné pivovarské restauraci, která byla před lety spolu s pěknou pivovarskou zahradou obnovena a rekonstruována v původních prostorách.

Prostorná pivovarská restaurace se svým tradičním stylem, zmíněnou rozlehlou zahradou-terasou s venkovním výčepem pod vysloužilým kloboukem varní pánve, kompletním sortimentem místního piva na čepu (kvasničák nebyl bohužel trochu nepochopitelně v den slavností v restauraci zrovna k mání) či v lahvovém provedení, je důstojným podnikem, který sousednímu pivovaru rozhodně nedělá ostudu. Klasické solidní restauraci-pivnici s pivem za běžné ceny, kazil celkový příznivý dojem jen výkon místního výčepního. Postarší chlapík u kterého by člověk čekal letitou praxi a jistý fortel, bohužel pivo cmrndal kolmo do sklenice z výšky cca 30 cm a tím pádem výsledné rozbité a napůl odstáté pivo nebylo něčím, co by se dalo nazvat výborné či alespoň nadprůměrné.

14 hodina ale odbyla, nadržený dav se vlil do pivovarského dvora a já zakoupil lístek na prohlídku pivovaru, která byla evidentně nejen pro mne jedním z hlavních důvodů návštěvy.

Brněnský pivovar je stejně jako velká většina podobně velkých pivovarů, plně automatizován, všude vládne nerez, chvályhodná sterilní čistota, duch pivovarského řemesla se už ale dávno vytratil. Pivní slavnosti byly i premiérovým představením čerstvě dokončené hypermoderní varny (jedné z nejmodernějších v Evropě), která budí respekt, svým ročním výkonem až 1 milion hektolitrů piva hravě zvládne vařit nejen domovské a licenční značky, ale zároveň je dimenzovaná tak, aby plně nahradila časem i celou výrobu k uzavírce se bohužel neodvratně blížícího pivovaru ve Znojmě.

Brýdové páry z varního procesu jsou efektivně využity v dalším provozu, brněnský pivovar už zdálky nevoní a tak známá lehce opojná vůně vařícího se piva už nikdy nebude spolehlivě lokalizovat pivovar a těšit či trápit okolní obyvatelstvo.

Pivovar se drží českomoravských surovin a podle slov jinak trochu křečovitého a ne moc sdílného pana průvodce sladovníka, vaří brněnští své ležáky na stupňovitost (tedy kromě slabších výčepních piv, která jsou jako už skoro všude ředěna ze silnějších) a kvašení probíhá v CK tancích dvojfázově, přičemž CK tanky už plně nahradily i otevřenou spilku, což se dá ale vzhledem k poloze uvnitř smogem často zmítaného centra města vcelku pochopit. Ze spodních kónusů vysokých, počítačem řízených tanků se pivo upouštět opravdu nedá a tak ochutnávání kvasničáku přímo z tanků v takovémto moderním provozu je taky minulostí. Jestli má pivovar ještě nějaké klasické ležácké tanky, kde by se dal plecháček kvasničáku načepovat, nám účastníkům prohlídky náš průvodce už neodtajnil.

Vyskládané hory rozličných pivních bas prozradily, že pivovar jak známo vaří nejen svá ""nejlepší piva na moravě"", ale i pochopitelně jak jinak, než podle přesných receptur slovenského Zlatého Bažanta a Hostana původem ze Znojma, který je ""dobrý jako tenkrát"". Snad to ""tenkrát" nemá připomínat doby reálného socialismu, kdy v domovském regionu zlidovělo pořekadlo: Znojemský Hostan je hnusný....... Konec ale ironie, současný lahvový světlý 11% Hostan mně naopak příjemně překvapil a ze současného brněnského sortimentu piv ho řadím paradoxně nejvýše.

Běžná produkce výčepních piv a ležáků se nijak nevymyká českému standardu piv, která mají ambice oslovit půl republiky. Ležáky, ať už jedenáctka či dvanáctka rozhodně osvěží, neurazí, ale ani nějak nenadchnou a jako dobří poslové pivní všednodennosti nechtějí ani nemohu být něčím vyjímeční. Starobrněnské pivo si razí mimo prakticky už monopolizovanou jižní moravu (taktika nezdravě velkorysích finančních bonusů pro majitele restaurací samozřejmě slaví svůj úspěch), čím dál více i cestu za hranice naší domoviny, ať už například do Rakouska, tak i v poměrně velkém množství do Skandinávie (především Švédska), kde se až trochu překvapivě zařadilo mezi nejvíce importovaná piva.

Za pozornost stojí, ani ne tak pro mne nijak zvlášť chuťově vyjímečný silnější 14% speciál Baron Trenck, jako spíše místní zajímavý speciálek Červený drak s přísadou bylin, který se hlavně díky počáteční mohutné reklamní expanzi ve stabilní nabídce pivovaru udržel a jehož stvořitel, zkušený místní sládek pan Petr Hauskrecht zaslouží upřímný obdiv za to, že i přes svázanost konvencemi velké pivní společnosti, dokáže být inovativní o čemž svědčí speciálně pro slavnosti uvařené pšeničné pivo. Na pivovarské slavnosti, které jsou často více než pivní přehlídkou hudebním festivalem a kde by si většina pivovarů vystačila mimo obvyklý sortiment maximálně s nefiltrovaným pivem, dokázal přijít se speciální várkou piva pšeničného. Je velká škoda, že to byl nejpíše jen jednorázový počin a opravdu velmi dobré muškátové pšeničné pivo, které neváhám označit za jedno z nejlepších svého druhu, které jsem měl možnost z produkce českých pivovarů a pivovárků ochutnat, nemá šanci být u velkého pivovaru součástí běžného stabilního sortimentu.

Můj pravidelný povzdech nad absencí kultivovanějšího a věřím že snad někdy v budoucnu normálního čepování piva do pivních sklenic a všudypřítomností kelímků se opakoval i zde. Horní pivovarský dvůr s pódiem, kde začali ladit své nástroje chlapíci s kapely Čechomor, se stal během chvíle totálně neprostupným a tak jsem na přeci jen volnějším pivovarském dvoře dolním, popil několik málo piv z plastiku a jal se vstříct dalším nástráhám moravského velkoměsta.

Příjemné slabé 2 hodinky v pivovaru uběhly, udělal jsem malou tržbu i pěknému pivovarskému obchůdku, pivo nakonec špatné rozhodně nebylo, i když na to nejlepší na moravě jsem ani tentokrát nenatrefil.

http://www.pivovarskabrno.cz