Pivní Obzor

Vánoční pivní trh

DOMÁCÍVánoční pivní trh se díky dvěma předchozím, vcelku podařeným a příjemným ročníkům už zapsal do povědomí té informovanější poučenější 4% pivařské menšiny, jako dobrá pivně poznávací akce a tak i já byl letos pln očekávání, jaké to tentokrát bude.

Jako příznivec spíše obyčejnějších a lidovějších pivních akcí, jsem při oznámení místa konání v pětihvězdičkovém pražském hotelu Mandarin lehce znejistěl, ale nakonec vlastně proč ne. Možnost okusit opět něco ze speciálních až exotických piv a zvědavost podívat se do míst, kam se jako běžný smrtelník opravdu běžně nedostanu, nakonec zvítězila a tak jsem se stal účastníkem jedné pivní seance. Rozdělení celé akce na časově omezené seance jsem nejprve považoval za ne příliš štastné řešení, ale přímo na místě se to ukázalo býti prozíravé. Těm pár desítkám návštěvníků sobotní večerní a spíše komorní seance, luxusní hotel slibovaný komfort určitě nabídl, ale kam by se vměstnalo avizovaných až 300, nebo i více lidí, už zůstává záhadou. Při omezené možnosti si pivo na chvíli někam odložit či se rovnou na chvíli někam posadit, jsem trochu nostalgicky zavzpomínal na obyčejné dřevěné lavice a stoly trhů na výstavišti. I celkový koncept akce se změnil z opravdového trhu se stánky a výčepy jednotlivých pivovarů a prodejců, v prezentační akci pořadatele Honzy Kočky a zvýšené vstupné oproti předchozím ročníkům ve spojení s místem konání, spolehlivě odradilo nemalou část potenciálních návštěvníků.

Výši vstupného jsem znalý pražských reálií (kdy se 150,-Kč rovná běžnému lístku na koncert či do kina) osobně vůbec neřešil a krátce po 18 hodině už směnil něco peněz za pár pivních lístků u sympatické slečny u vstupu. Minul jsem 2 tvořící se fronty u výčepů českých piv, kde bohužel chybělo jakékoliv označení či informace o právě čepovaných pivech a zamířil do hlavního sálu, kde mi na okamžik klesla brada. Ne ovšem nad vcelku očekávanou nabídkou piva, ale nad nabídkou jídel, které opravdu zaštiťující hotelová kuchyně neponechala náhodě a která by svojí pestrostí neudělala ostudu i na nějaké ryze gastronomické přehlídce. To vše navíc za zlomek cen, které jsou v podobném luxusním podniku standardem. S jídlem se prohýbajícími stoly sousedící a poněkud chudě vypadající výčep Pivovarského domu, kde bylo k mání jen kopřivové a tuším že kávové pivo jsem vynechal a zamířil úhlopříčně k nabídce piva z mnou oblíbeného Bavorska. Velmi dobrý výběr franckého lahvového piva a piva z pivovaru Schneider Weisse v cenách 30-40,-Kč příjemně překvapil a tak jsem malý nákup udělal. Schlenkerla weizen i další zakoupený Schlammelsdorfer ungspund´s bier jsou sázkou na jistotu, na místě vypitý jantarový Festbier z Merkendorfu, byť trochu zteplalý, taktéž zachutnal. Weizenbock Aventinus z Kelheimu znám a tak jsem ho záměrně vynechal, stejně jako i v německu nesehnatelný Eisbock ze stejného pivovaru. Třetinkový zabiják s cca 12% alkoholu opravdu není tím, co bych osobně preferoval, stejně jako podobně silná piva ze skotského punkového pivovaru M.Dickie and J.Watt. Za 50,-Kč jsem zakoupil jen opravdu výborný Rip Tide Stout mající "" pouhých "" 8% alkoholu. U těchto alkoholových pivních siláků, zvláště od 1. ročníků vánočního pivního trhu, který se po mnoha silných pivních vzorcích u mého organismu neobešel bez nepříjemných následků, jsem opatrnější, sebepoškozující degustace takto silných piv si raději odpouštím a svým játrům dopřávám o nějaký ten pátek zdárné činnosti navíc. Proto jsem minul i nabídku norských (nebo snad dánských?) speciálů, které už navíc přesáhli i finanční hranici toho, co jsem do piva ochoten investovat.

Fronta na utajená česká piva pominula a tak jsem postupně okusil 13% tmavého Herolda, novinku Stout z Náchoda, lehce bizarní a vůbec ne špatné vavřínové bobkovolistové pivo z Broumova, tmavého Bernarda a nakonec i extra hořkou IPU z Varnsdorfu. Tím jsem, nepočítaje tedy obligátní velkopopovický Master a originální vánoční pivo krušovické z Velkého Března, prakticky vyčerpal nabídku točených piv a pomalu se odebral k domovu. Díky převažující přítomnosti opravdu silných piv, se v tomto případě nedá moc použít ani klasické heslo, že v malých dávkách neškodí alkohol či pivo v jakémkoli množství a tak jsem byl letos v ochutnávání o dost opatrnější než v předchozích letech.

Letošní vánoční pivní trh, i přes celkovou atmosféru připomínající opulentní banket či vánoční večírek nějaké to nadnárodní společnosti a i organizační mouchy, které by se u třetího ročníku už přeci jen mohlo podařit vychytat, byl nakonec příjemnou akcí a smysl má už jen proto, že podobných akcí by se dalo v čechách napočítat maximálně na prstech jedné ruky pyrotechnika. Škoda jen, že se v podstatě vytratil původní smysl pivního trhu jakožto akce, která může oslovit i náhodné kolemjdoucí běžné návštěvníky vánočních trhů, představí jim dobré nevšední pivo a třeba i rozšíří jejich pivní rozhled. Letošní vánoční pivní trh se spíše vydal na cestu k elitářské akci jen pro uzavřené a pivně poučené skupiny čtenářů pivních internetových stránek.