Pivní Obzor

Staré dobré časy ?

HISTORIEV současnosti někdy nostalgicky vzpomínáme na staré dobré časy, ale zajímavé je, že na ""staré dobré časy" vzpomínali už před 80 lety, tedy v době ke které vzhlížíme dnes.

Článek vyšel v časopise Kvas v roce 1928 u příležitosti vydání nových slaďáckých a pivovarských humoresek Kde se pivo vaří....jistého Vladimíra Tůmy.

Šprýmy a taškařiny, jimiž naplněna jest Tůmova sbírka, odnášejí náz do dob, kdy řemeslo sladovnické mělo opravdu ještě zlaté dno a kdy pravdu děla píseň: "Kde se pivo vaří, tam se dobře daří". Bylo tehdy utěšeně pivovarů rozeseto po vlastech českých. Nejen v městech a městečkách, ale i na četných vesnicích, kde bylo sídlo velkostatku, našli jste pivovar. Byly to, pravda, většinou jenom ""krcálky"", ale přece měli v nich slušnou obživu nejen sládek, ale i třeba jenom nejnutnější chasa. A hlavně, byl-li někde chasník, ať již z jakékoli příčiny "" buksován"" a vydal-li se se zelenou dekou na cestu, mohl být jist, že, ať zavítal se sladovnickým pozdravem do kteréhokoli pivovaru, dostal ""fedruňk"" a měl-li knížku jakž takž v pořádku a bylo-li uprázdněné místo, také práci. Byli ovšem také řemeslové, kterým více hovělo"" tahat šrouby"" než dělat a kteří jako ""facírenti"" táhli od pivovaru k pivovaru, davše se zapřáhnouti do práce jen v případě nezbytné nutnosti. Ale za to nasbírali na svých vandech hojných znalostí lidí a poměrů, zažili lecos a mohli o tom vypravovat. Byli proto vítanými hosty v pivovarech, zvláště byli-li šprýmaři a dovedli-li své vypravování náležitě vyšpekovati. Že to byla namnoze sladovnická "" latina"", nikomu nevadilo. Rovněž se nikdo nad tím nepozastavoval, že to bývaly šprýmy drsné drsné a obhroublé. Šalanda není salon. Zvěsti o různých zvlášť podařených taškařicích šířily se od úst k ústům a leccos poznal autor za své chasnické doby také sám. A vše to svým čiperným perem věrně zachytil na pobavení těch, kteříz vlastní zkušenosti již nepoznali scény, kdy se celá šalanda hlučně rozhlaholila při vypravování některého vykutáleného řemesla. Malé pivovary, v nichž všeliké legrační příhody nejčastěji se odehrávaly, seschly na malý zlomek někdejšího počtu a dnešní chasa má jiné starosti než jen se bavit, je zaujata politikou, zvláště sociální, a pokud se ještě objeví ""řemeslo"", zpravidla se dovnitř pivovaru ani nedostane....

Ani druhé povídání není o tom, že by v letech první republiky bylo vše tak idilické. Imaginární rozhovor osazenstva jedné hospody byl uveřejněn v Pivovarském obzoru v roce 1936.

Povolný: Je-li na malém a středním pivovaře sládek na svém místě a jest trochu pravý odborník, hrdý na zdárný výsledek své úmorné práce a pivovar jeho jen trochu dobře a odborně vybaven a hlavně zásoben dobrou vodou, pak uvaří a vystaví pivo rovnající se v dobré jakosti pivu každému a z každého pivovaru. Ovšem, až někdy na t.zv. ""charakter"", výhradně místní, který jde velmi těžko přenášeti. Charakter ten bývá někdy velmi příjemný, někdy již méně, ale pravidelně skorem zůstává. Máme také příklady, jako třeba v Plzni samé kde byly do nedávna tři pivovary, všechny tři co nejlépe vybavené a tak, aby měly možnost jen pravý typ plzeňského vyráběti, ale přec - až snad na odstín barvy - nedocílily charakteru stejného, neboť každé to pivo bylo jiné celkové jakosti a chuť tamního piva z Měšťanského lišila se vždy svým charakterem od tamních piv, druhých.

Náhlý: Dobře, dobře, kolegáčku, abychom nezapomněli ještě na důležitou okolnost a vliv na dobrou a stálou jakost piva na malém a na velkém pivovaře. Na malém pivovaře a ovšem i středním ještě, má sládek jako vedoucí hlava celý den, ba celý rok výhradně všechno ve svých rukou, vše vidí a pozoruje, nic mu nemůže ujíti a také skoro neujde. Má oči, nos, hmat, jazyk, ba i uši všude. Vše spočívá na něm osobně a žádná maličkost mu neujde, aby nepozoroval a neuvedl vše v soulad ke kýženému výsledku a celku. Avšak na velkém pivovaře, i když jest vedoucí sládek dobrý odborník a zcela svědomitý, nemůže nikdy fyzicky vše obsáhnouti, u všeho státi a musí se mnohdy spolehnouti i na lidi nesvědomité, i takové, kteří mají sice třeba na vysvědčení samé jedničky, ale při tom jsou to úplní ignoranti a hlupáci, kteří nevidí, neslyší, necítí, ale hmatu rozumějí jen když zvedají korbel a jazyk jim slouží jen k polykání. Každopádně kde má podobný sládek na velkém pivovaře to štěstí, že tam zdědil neb dovedl si sehnati a vybrati dobré, čestné a spolehlivé síly, pak se mu pracuje mnohem lehčeji. Nemáte pitcí bratři ponětí, co se mnohdy na velkém závodě provádí za intriky vůči vedoucí hlavě, aby byla odstraněna. A jde to někdy tak snadno, vždyť pivo jest poživatina tak choulostivá, že různá někdy nepatrná jen přísada zlomyslně do výrobku neb nádob propašovaná pokazí nadobro i výrobek, který byl prvotřídní. Máme tisíce podobných případů i soudně projednaných a dokázaných, vždyť lidská zášť, zlomyslnost a jiné podobné chacharství nezná mezí. Jest pravdou, že podobné může se státi i na závodě malém, ale na to se brzy přijde a zločinec snadno odkryje.

Náhlý: Na kažení piva ve výčepech a hlavně u pánů ""Výhodů"" (tehdejší pojmenování hospodského, který využívá různé finanční výhody a bonusy od velkých pivovarů) jsou methody zase jiné a ještě jednodušší. To ovšem, když chce pan ""Výhoda"" pivo kaziti schválně. Někdy to ani nemusí být p.Výhoda a kazí jej také, ale to ne ze zlomyslnosti, nýbrž jen z lenosti a z neznalosti, jak se má s pivem řádně zacházeti. Když pan Výhoda chce, zkazí každé pivo za malou chvilku, aniž by ihned laikové na příčinu přišli. Dejme tomu, že hospodářsky uvědomělé občanstvo přeje si pivo z blízka neb vůbec místní. Panu Výhodovi to nepasuje, neboť ""výhody"" z velkého a vzdáleného pivovaru dělají vždycky o mnoho více, než ty ""výhody"" z pivovaru místního a pak hloupost lidská, když vidí u pana Výhody ty různé strakaté tabulky, myslí jako děti, že již těmi tabulkami jest ono pivo ze vzdáleného pivovaru lepší a bezvadné.

Tak to pan Výhoda nechce a nechce, aby to dobré místní pivo bylo dobré, ale konečně se ráčí uvolit, že vezme z toho místního malého pivovaru ""na prubu"" dvě až tři půlky piva. Povídám a netvrdím, že se k podobné manipulaci propujčují páni Výhodové všichni, ale stalo se to již častokrát. Tedy pan Výhoda pak ochotně hlásá, že jako ty místní břečky objednal a dnes točí. Před tím již, je-li to v zimě, nechá pivo na dvorku neb v síni pořádně namrznout a pak točí ovšem namrzlou, nezáživnou, nic též nepěnící vodu. V létě to udělá obráceně: Nechá pomáhati slunci a přidá k tomu i kuchyň, aby pivo pořádně zteplalo. Výsledek jest stejný, i kdyby to pak hnal okamžitě přes šnek s ledem. Pivo jest zase omáčka, pěna rychle a z plné divokosti volských ok opadne a pivo podle toho vyhlíží i chutná. Jiná methoda jest, že nepracuje se teplotou, nýbrž po narážení sudu načerpá pan Výhoda na sud trochu tlaků, pak ihned vypustí, což opakuje několikáté a pivo jest vskutku s............, bez pěny, bez kys.uhličité, také prázdné, zkrátka pan Výhoda má pravdu - je to břečka z místního malého pivovaru.