Pivní Obzor

Západní pražský okruh

DOMÁCÍDen je začátkem listopadu stále kratší a tak už se nemá smysl pouštět do větších akcí. Předposlední letošní cyklovyjížďku před zazimováním jsem tedy podniknul v blízkém okolí Prahy, ve stínu přilétávajících letadel, které v krátkých pravidelných intervalech dosedávají na ruzyňském letišti.

Z konečné metra na Zličíně je to do pivovarského dvora v Chýni opravdu coby kamenem dohodil a tak prvním poledním zastavením byla pivovarská krčma, respektive venkovní sezení, které díky příjemnému venkovnímu klimatu i začátkem listopadu poskytlo azyl hned několika cyklonadšencům. Ocitl jsem se tu letos, tedy vlastně už loni, poněkolikáte a po ochutnání snad všeho co tento sympatický pivovárek nabízí, se čím dál více kloním nejčastěji k místní výborné plné a pitelné světlé desítce, která mi chuťově vyhovuje více než místní jedenáctka a dvanáctka a tím, že v 99,9% případů směřuji do Chýně kolmo, se i další, nebo zpáteční cesta stává zároveň snesitelnější.

V době vzniku pivovarského dvora jsem si říkal co je to za nápad otevřít pivovar s dražší restaurací v neznámé a šedivé obci Chýně, ale dnes po letech, kdy se okolí stalo jedním velkým satelitním městečkem, musím uznat, že to byl ze strany stavitelů pivovaru odvážný a prozíravý nápad. Poněkud dražší pivovarská restaurace s varnou, má dnes díky okolním novousedlíkům z typizovaných domků o zákaznictvo postaráno a pro místní pivaře, nebo kolegy cyklisty, vznikla později ještě sousední lidovější krčma. Na střední čechy a můj vkus až příliš rustikálně-selský interiér krčmy je trochu už na hranici kýče, ale díky stabilní nabídce 3-4 druhů nefiltrovaného piva a rozumným cenám, se zde zastavuji velmi rád. Tentokrát byl v roli číšníka rovnou sám pan majitel pivovaru, který ví co je ochota a slušnost, narozdíl od nepříjemného chlapíka patrně z druhé směny, na kterého jsem měl štěstí při předchozí návštěvě. Pro něj byla obsluha hostů evidentně utrpením, číšníka dělá patrně z donucení a dával to onehdá najevo víc než by bylo záhodno.

I když bych osobně přivítal lahvové pivo i v nějakém menším balení než je 1,5 litrová petka, tak i tentokrát jsem zakoupil místní rauchbier na cestu za velmi příznivých 45,-Kč. Toto snad jediné stabilně vařené kouřové pivo v čechách se v přímém srovnání s originální bavorskou produkcí rozhodně neztrácí a místní sládek pan Mikulica tak mimo jiné přispívá k tomu, proč se do Chýně rád vracím.

Do nějaké 16 hodiny, kdy na okolí padne tma, mnoho nezbývalo a tak jsem dopil lahodnou desítku u venkovní lavice naproti smutné cele několika zvířátek a vyrazil na okruh kopírující únětický potok s plánovaným cílem v Roztokách u Prahy, kde je dobrá frekvence městských elektrických slonů a žabotlamů směřujících do centra metropole.

V obci Hostoň jsem se znovu po letech podivil nad neutěšeným stavem místního starého pivovaru a vytlučeným oknem nahlédl do prostoru bývalé pivovarské hospody U Hraběcích, která musela být kdysi evidentně zajímavým místem. Škoda, že celý tento areál stále chátrá, protože blízkost Prahy i absence nějaké další místní dobré hospůdky si o nějaké znovuobnovení přímo říká. To v nedalekých Tuchoměřicích už starý pivovar využití našel, i když v tomto případě znamenala rekonstrukce bohužel demolici do základů a novostavbu bytového domu pouze se zachovalým originálním komínem. Nějaká běžná osvěžovna tu také chybí, tedy kromě poněkud dražší belgické restaurace v sýpce na horním okraji obce a jakési pochybné diskotéce a baru. Zatím jen kusé informace hovoří ale o tom, že by se zde už měl budovat u jednoho rodinného domu pivovárek a tak se třeba ještě dočkáme nějakého příjemného překvapení.

Mělkým údolím únětického potoka jsem dojel přes Statenice a Únětice, kde se dříve taktéž zdárně pivovařilo až do Tichého údolí u Roztok. Dříve i dnes vyhlášeném to výletním a rekreačním místě pražanů. Právě turistický rozmach dal vzniknou hned několika výletním restauracím a na konci 19.století vznikla i restaurace (později za 1.republiky byl postaven i malý hotel) s letní zahradou Maxmiliánka. Ještě před několika lety fungující restaurace je po požáru dnes opravdu smutným místem. Je s podivem, že se ani tady na tak v sezóně relativně frekventovaném a navštěvovaném místě ještě nenašel investor, který by pořád ještě opravitelnou budovu zrekonstruoval a dříve známému výletnímu místu vdechl nový život.

Hned vedle je tedy možno posedět v pěkné příjemné rustikální restauraci Koliba, která ale z pivního hlediska nijak nepřekvapí. Překvapení a nejen to pivní, se ale konalo o něco blíž Roztokám, kde vznikla nedávno na místě předchozího zahradního občerstvení tuze příjemná hospůdka Zvířátka, která byla pro mně úplně novým objevem. Zrovna se konala oslava Helloweenu a tak jsem si převlečen za cyklistu u taktéž namaskované, sympaticky vstřícné obsluhy objednal a popil něco z nabídky černohorského piva, které je zde v prakticky celé své šíři na čepu, včetně Kvasaru i borůvkového. Pro ratolesti, kterých díky oslavě nebylo zrovna málo byl k dispozici i celý sortiment černohorských limonád. Opravdu sympatická dřevěná útulná hospůdka, kde je radost posedět. To už ale padla tma, citelně se ochladilo a tak nevybaven teplým prádlem, musel jsem toto pěkné místo ač nerad opustit. Roztocká Zvířatka jsem ale rozhodně zařadil k místům, kam se opět rád vrátím.

 

http://www.pivovarskydvur.cz/

http://www.zviratka.eu

http://www.koliba-restaurace.cz