Pivní Obzor

Novopacký pivovar

DOMÁCÍTísíce turistů mířících a spěchajících do Krkonoš, projedou každý rok hlavním tahem přes Novou Paku, aniž by mnozí z nich něco tušili o existenci tamního pivovaru a zastavili se v některé z hospod, či zakoupili při cestě něco z místní pivní lahvové produkce.

Novopacké pivo je ale podél cesty na cedulích a vývěsních štítech obchodů a restaurací vidět čím dál víc a tak těch co něco tuší, nebo rovnou místní pivo dobře zná, snad pomalu ale jistě přibývá.

Osobně se řadím do té skupiny, která novopacké pivo dobře zná a i samotný pivovar už jsem jednou navštívil. Přesto jsem si ale letos na dni otevřených dveří rád exkurzi do provozu pivovaru zopakoval.

Den otevřených dveří v novopackém pivovaru je poslední roky skutečně jen zpřístupněním pivovaru pro veřejnost spolu s malým občerstvením před bránou, narozdíl od velkoryse pojatých pivních slavností před lety za éry ředitele pana Váši, kdy byl dějištěm slávy nejen areál pivovaru, ale i sousední pivovarský rybník ve kterém se pivovar zrcadlí.

I přes už trochu chladnější sobotní říjnové dopoledne, se pár desítek návštěvníků sešlo, aby poznalo tajemství výroby místního velmi charakteristického piva.

Kdysi v roce 1872 byl moderní akciový pivovar vystavěn na okraji města v pokrokovém stylu a patřil v té době k těm středně velkým. Posléze za socialismu a plánování byl zařazen do kategorie na dožití s vyhlídkou uzavírky, aby byl po revoluci od začátku 90. let za zmíněného agilního ředitele Váši postupně zvelebován a z chátrajícího dožívajícího podniku ztrácejícího se v náletové zeleni, byl změněn na důstojně vypadající podnik. I stávající majitelé o pivovar příkladně pečují a kompletně opravené budovy, technologie a koneckonců hlavně přibývající místa s výčepem Kumburáka, Broučka či Kryštofa, jsou důkazem, že to s pivovarem myslí vážně a vlastnictví podniku pro ně není jen zdrojem rychlých peněz a dočasnou záležitostí do doby prodeje pivovaru někomu dalšímu.

Procházka pivovarem je zároveň o shlédnutí kompletní klasické české výroby piva. Sladové půdy s hromadami sladu, už prý s ohledem na bezpečnost a riziko požáru narozdíl od minulosti pro návštěvníky přístupné nejsou a tak exkurze začíná na stále fungujícím sladovnickém humně, kde dotyčný sladovník brázdí a obrací se svým maltomobilem pravidelné hromádky klíčícího ječmene nonstop svátek nesvátek.

Usušený a odleželý slad už je potom surovinou v sousední dvounádobové měděné varně, kde za pomocí vody z artézkých studní ležících za městem a žateckého chmele, vzniká jak jinak než dvourmutovým způsobem mladina. Místní zajímavostí je opravdu velmi pěkná návštěvnické hospůdka v prvorepublikovém stylu, přilehající přímo k varně, která hostí nejen objednané skupiny návštěvníků, ale je i místem konání pravidelných víkendových večerních posezení pro veřejnost. To už se ale přes vířivku, kde se nežádoucí kaly oddělí od mladiny, dostáváme do spilky, kde probíhá část nejdůležitější a to přeměna uvařené mladiny v pivo. V ležáckém sklepě jsme se bohužel (taktéž prý z nařízení pana ředitele) ochutnávky kvasničáku nedočkali a tak závěrem byla už jen stáčírna lahví a sudů.

Pivovar měl jako jeden z prvních v čechách k dispozici stáčecí linku na PET lahve a už dlouhé roky se kromě místního sortimentu stáčí do plastu i v cisternách z Prahy přivážený, diskontní Měšťan. Jaké jsou asi náklady na výrobu tohoto kdysi uznávaného moku, když po cestách Praha-Nová Paka a zpět, ještě posléze v supermarketech okupuje tu nejnižší cenovou kategorii. Dále se zde ještě stáčí kompletně 5 litrové soudky Staropramene. Lidská síla je v Podkrkonoší stále levnější než na Smíchově a tak se i toto pivní cestování zřejmě vyplatí. Zpět ale k pivu Novopackému.

Vyrábí se poměrně široká řada piv od světlé desítky Broučka, 11% světlého Kryštofa (který je mimo jiné hned v několika místních hospodách na čepu i v nefiltrovaném provedení), 12% Kumburáka, 13% světlého i tmavého Podkrkonošského speciálu a konečně i silnějšího Valdštejna se 7% alkoholu. Tím ale sortiment piva nekončí, za zmínku stojí i místní konopné pivo a nově i pivo zázvorové a skořicové. Poslední dvě jmenovaná jsou určena v lahvích převážně snad někam do Skandinávie a i když respektuji tamní chuťové zvyklosti a touhy, já si pivní chuť-nechuť zázvoru a skořice (zatím tedy pouze na základě jedné ochutnávky) neoblíbil a ani jedno z piv jsem nebyl schopen vypít celé.

Ostatní místní piva s charakteristickou a výraznou, jakousi térově-uhlovou příchutí mám rád, i když je asi potřeba se do oné chuti trochu propracovat a ne každý si tuto chuť oblíbí. Na otázku, kde se v místním pivu ta zvláštní, ne nepříjemná příchuť-pachuť bere, jsem odpověď nedostal ani od trochu zmatené paní či slečny průvodkyně (která nás přítomné bezelstně obeznámila například s tím, že novopacký pivovar jako jeden z mála v čechách prý používá spodní kvašení a třeba ve Velkých Popovicích se pivo tvoří kvašením svrchním.......), ani od místních pivařů, kterým kupodivu místní pivo chuťově ničím zvláštní nepřipadá. Že by měla s onou uhlově-kouřovou chutí něco společné i hromada uhlí složená postřižinsky na očích před místní kotelnou? Nevím. Odpověď na to, v jaké fázi výroby piva se ona zvláštní pachuť do piva dostane, by zajímala asi nejen mne.

Druhou místní zajímavostí je i tvorba 12% piva, které se až ve sklepě míchá z 11% a 13% zařízením zvaným Kozel (ten povětšinou slouží jen ke směšování stejného druhu piva z různých ležáckých tanků). Nejsem pivovarský technolog a tak nedokážu posoudit nakolik je tento systém obvyklý. Jako amatér jsem se s tímto způsobem nikde jinde zatím nesetkal a tak váhám nad tím, zda tento způsob míchání piva označit za běžnou věc či nekalost.

Výstav pivovaru se pohybuje ročně kolem slušných 50000 hl a opravdu velký objem piva (až 40%) z celkového množství míří na export např. do USA, SRN, Ukrajiny, Litvy, Skandinávie a do dalších míst.

Onu slavnostní sobotu fungoval ještě před pivovarskou branou malý stan s výčepem piva do kelímků a na chvíli byl otevřen i místní dřevěný pivní obchod s lahvovým pivem a celou řadou suvenýrů (například opravdu povedených retro pohlednic), který má jinak nepochopitelně o víkendech zavřeno.

I přes ony dvě místní záhady a lehce zmatenou průvodkyni, ve mně zůstal z celé návštěvy pivovaru dobrý pocit, protože v Nové Pace se, co se opečovávání pivovaru, vaření a šíření piva po okolí, evidentně snaží jak to jen jde, o čemž jsem se posléze přesvědčil ještě v místních hospůdkách v okolí. O tom ale někdy příště.

http://www.novopackepivo.cz