Pivní Obzor

Hospodské rozhovory

HISTORIEDalší z imaginárních rozhovorů spolustolovníků řeší, jak je to s údajnou nižší kvalitou piva z malého pivovaru oproti pivu z velkého, tak jak to pivařům tvrdili často tehdejší hospodští - výhodové, čepující za různé bonusy pivo z velkých pivovarů.

Povolný: Připomenul bych jenom z našeho stanoviska, že nejen teplé pivo ztrácí na jakosti, ale i přechlazené, a to nejen na své chuti, ale též i na svém vzhledu. Jednak řádně nepění, kalí se i ztrácí na své příjemné chuti. Dnes mnozí hostinští, hlavně ti, co mají chlazení umělé, hřeší jak na jakost piva, tak i na zdraví svých hostů, ba pak i na svůj příjem, neboť nechávají schladiti až na 1 - 2 stupně.

Lesmistr Prášil: Páni pitcí bratři sládci, abyste nezapomněli na ten oddíl, proč páni "" Výhodové"" (pojmenování hostinských čepujících pivo z velkého pivovaru za různé finanční a materiální výhody, pozn.) nepodporují místní menší pivovary a tak sami nejvíce zavírání malých pivovarů uspišují?

Náhlý: ano, ano, můžeme si o tom pohovořiti, i to jest zajímavé, protože často s logikou na ruby. Jest také zajímavé, že ve většině případech nepřímo, ba i přímo páni ""Výhodové"" poroučí a nutí své konsumenty, hosty, co tito musí bezpodmínečně píti. To není u žádného druhého tovaru a také ne u druhých překupníků, kteří vždy rádi a s ochotou prodávají zboží jaké si právě kupující přeje. Kloboučníkovi ani nenapadne, když chce někdo klobouk, aby mu vnucoval čepici, když chce někdo kávu, aby mu vnucoval čokoládu, když chce někdo postel, aby mu byla vnucována rakev atd. a každý kupující jde koupiti co a kam chce a podle toho musí býti řádně obsloužen. Při pivě tomu tak není, aspoň ne všude, neboť i když někde žádají místní hosté pivo z místního pivovaru přímo z povinnosti občanské a zdravé svépomoci, tu mnohý pan Výhoda řekne, ne - a nerozumní hosté, aby se nerozčilovali, lijí do sebe co ani nechtějí a to proto, že pan Výhoda z důvodů konkurenčních má u vzdáleně nějaké fabriky - výhody, z nichž vlastně hosté mají škodu, neboť někdo ty ""výhody"" musí zaplatiti. Na tuto bezhlavou uvědomělost zašlo u nás na sta a sta kdysi dobrých pivovarů.

Lékárník Prášek: Inu jo, pane starý, když ty malé pivovary prý nemají pivo tak dobré jako velké.

Náhlý: Pane lékárníku, jak dlouho pijete zdejší pivo od kolegy Povolného, a jak dlouho sem chodíte?

Lékárník Prášek: No, co jsem tady, bude to myslím již třicet roků.

Náhlý: A proč sem chodíte?

Lékárník Prášek: Protože tak dobré pivo jako z našeho pivovaru není na celém světě.

Povolný: To rád slyším, pane lékárníku a přece chcete pochybovati o dobré jakosti piva z malých a středních pivovarů. Neříkám, že mají všude výrobek bezvadný, ba někde snad bývalo i méně dobré, ale to jest časem i v těch největších a moderních pivofabrikách, vždyť pivo není mramor, nýbrž choulostivá poživatina, podéhající zkáze, tím víc, když se dostane do rukou, jímž by spíše patřilo kolečko na stavbě, než obsluhovati pivo a hosty. Ovšem, připomínám, že hlavně v posledních letech zásluhou hostinských organisací určité procento nevyhovujících Výhodů mizí a tak zavádí se do významné živnosti té určitý pořádek. Od takových některých Výhodů bylo skoro řemeslně a průznačným úmyslem roztrušováno a to paušálně, že malé, ba i střední pivovary nemohou nikdy uvařiti a vystavovati dobré pivo jako moderní velké. Však jsme o tom dnes již hovořili. Něco podobného a paušálně může ovšem tvrditi - promiňte, dámy, laskavě - jen osel neb vědomý lhář.

Lékárník Prášek: Výborně, pane starý, bohužel, ale když těch oslů jest stále mnoho. Vždyť náš pivovar jest také jen malý a pivo z něho nezaměním za žádné plzeňské. No, vážení pitcí bratři, jest to pravda nebo ne?

Všichni unisono: Ano, ano, takové pivčisko nenajdeme daleko široko - však náš pan starý jest ještě to staré řemeslo, žádný chemický technik, a proto k ústům zbraň---ááá --- to byl požiteček!

Povolný: Tak o tom, že malý pivovar nemůže uvařiti a vystaviti tak dobré pivo, jako velký a moderní. Správně to bylo pojmenováno oslovinou nebo lží. Kolipak myslíte, vážení pitcí bratři, že uvařil na počátku svého trvání Měšťanský pivovar v Plzni a to roku 1842 ? Toliko 3.657 hektolitrů. Tedy o mnoho méně než pivovar můj. Ale šel ve výstavu rychle dopředu. Roku 1880 vařil již 251.180 hl a r. 1913 již 1.004.756 hl. A víte, kdo tam to pivo první vařil? Prachobyčejný tehdy sládek, vyučený řádně řemeslu sladovnickému, Bavorák Josef Groll, který si s sebou přivezl několik vyučených chasníků, sladovníků a bednáře Almera. Jako podstaršího vzal si s sebou Jana Eislera. A podle výroku otce sládka Grolla byl tento prý z Bavorska největší grobián - ale řemeslo od piky. Tito mužové řemeslníci za pomocí různé naší chasy sladovnické dali brzy jednoduše pivovar dobře dohromady a ovšem, jak tehdy bylo všeobecné, všechno s ručním pohybem. Prvně se tam začalo v Čechách vařiti na spodní kvašení. Veškeré zařízení tehdy i když čisté a řádně provedené, bylo jak jinak nikde nebylo, zcela primitivní, ač již na počátku pořízen byl hvozd podle anglického systému a šrotovník poháněn žentourem. Jest pravdou, že ihned první pivo bylo nejen dobré jakosti, ale i vzhledem lišilo se zcela barvou od tehdejších možno říci všech zdejších piv. Mělo zlatoskvoucí barvu, krásnou bílou pěnu a lahodnou hořce nasládlou chuť. Zajisté, že v Čechách tehdy byly již větší pivovary dobře zavedené, s dobrým pivem a přece tento skoro maličký a jednoduše zařízený vařil piva znamenitá.

Lesmistr Prášil: Tak, tady jasně ta logika těch pánů Výhodů a jiných škůdců malých závodů jest postavena na ruby.

Povolný: No ovšem. Vždyť třeba teprve r. 1870, kdy sláva plzeňského piva byla na celém evropském kontinentu rozšířena, vyměňovaly se tam ve varnách ""maischovací"" kádě dřevěné za železné a první parní stroj o síle 15 koní ku strojnímu částečnému pohybu přišel do Měšťanského pivovaru roku 1857. Chlazení přirozeným ledem bylo až do roku 1885. Kdy zřízeno pak chlazení umělé.

Lékárník Prášek: A jak jest to, pane starý, s tím velkým pivovarem na Smíchově ?

Povolný: No, to jest pomalu podobné jako u Měšťanského pivovaru v Plzni, jenže smíchovský přišel již se svým vzrůstem do doby rychlejšího technického pokroku a také ve větším městě v Praze a pak později v městě sídle vlády kráčel výstavem rychlejším tempem ku předu. Tento šťastný pivovar, jehož akcie stouply až na Kč 53.000,- za kus a nejsou vůbec na trhu, vařil roku 1871 toliko 9.648 hl a podle toho bylo jeho technické zařízení. Byl to tehdy jeden z těch malých pivovarů a hodně jich bylo v Praze a v nejbližším okolí, které daleko více vystavovaly jak jmenovaný pivovar.

Náhlý: Přes to podařilo se tomuto šťastnému pivovaru zpolykati velikou část pivovarů v Praze a v nejbližším okolí. A číslice výstavu tohoto pivovaru ukazuje, že také povstal jen ze závodu malého a jistě tehdy jen primitivně zařízeného. Oni to sice ti páni Výhodové vědí také, aspoň chápati to mohou, ale když mnohým jest každá výmluva dobrá. Na něco to vždycky musejí svésti, jenom s tou pravdou bývají na štíru. A za to, že těm velikánům pomáhali páni Výhodové k velkému výstavu piva a malé ničili, obdrželi nyní patřičnou odměnu. Když jim to po mnoho roků náš ""Pivovarský Obzor"" psal a varoval, ještě našemu redaktoru často nadali. Zato byl špatným, že viděl dále než na špičku nosu právě tak, jako u těch pivovarských organisací, kde různí pidimužíci rádi se tlačí k ""pánům"". Jak pak podobným říkal Havlíček: Čím větší pytlík, tím více hloupostí do něho vleze, chytrý jak knedlík - rád se i pod fasuňkem s pány sveze !

(Převzato z časopisu Pivovarský Obzor, rok 1936)