Pivní Obzor

Táborské pivní slavnosti

DOMÁCÍDo Tábora na pivní slavnosti jsem se v minulosti chystal několikrát, ale nevelká kapacita celé akce byla hlavní příčinou toho, že v okamžiku kdy jsem se odhodlal k činu, bylo vyprodáno.

V letošním roce došlo k rozšíření kapacity místa konání a ani já nic neponechal náhodě a tak jsem se mohl poprvé zúčastnit této vcelku respektované a pivně velmi zajímavé akce.

Nikde jsem předem nezaregistroval začátek konání akce a tak jsem se osudný pátek vylodil ve městě už krátce po poledni, abych vzápětí zjistil, že vše začíná až v 16 hodin.

Aspoň byl tedy koneckonců dostatek času na bližší průzkum malebných zákoutí tohoto historického města. Jedním z nejzajímavějších táborských míst je každopádně hrad Kotnov, přestavěný později na pivovar, který zanikl v roce 1981 a jehož novější část po rekonstrukci slouží už pár let jako luxusní restaurace a hotel Dvořák. Starší část pivovaru je nově a nutno říci skvostně opravena také, ale na nějaké malé oživení pivovarské tradice se bohužel zapomnělo, i když krásný areál ve stínu hradní věže a místní dominanty si o něco takového přímo říká. Nějaké využití aspoň staré sladovny se ale našlo a tak je v bývalém sladovnickém humně k vidění volně přístupná, zajímavá a stálá expozice táborského pokladu - několika tisícovek stříbrných mincí nalezených při nedávné rekonstrukci v nedalekém domě.

Křivolaké uličky starého města jsou domovem bezpočtu hospod a restaurací, ale veškeré místní výčepní zařízení je okupováno cizáckým pivem převážně z Plzně a Budějovic. Přítomnost těchto nepřátelských piv v dotyčných hospodách, by se Žižka nerozpakoval řešit s úplatnými hospodskými rychle a věcně sudlicí a halapartnou. Současným táboritům ale zjevně absence regionálního piva a jistá pivní monotónost nevadí, i když pravdou je, že například kroužkovaný Budvar v historické restauraci U Zlatého lva na hlavním náměstí, se da jedním okem akceptovat. V objektu na malém náměstíčku u onoho hlavního Žižkova náměstí, proběhl pokus oživit pivovarskou tradici a krátkou dobu v polovině 90. let tam fungoval malý (tuším, že z Brna přesunutý) pivovar HBH, jehož výrobky jsem také neokusil (jaké to pivo vlastně bylo?). Dnes se v oné budově nachází franšízová restaurace Švejk.

To už se ale malá ručička hodinek dotkla čtyřky a já přes vozovou hradbu pivovarských dodávek proniknul do útrob veledíla táborských nomenklaturních papalášů alias hotelu Palcát.

V překvapivě rozlehlých prostorách společenského sálu bylo rozeseto mnoho pivovarských stánků (Harach z Vel.Meziříčí, rakovnický Bakalář, Polička, Nová Paka, Budějovický Samson, Svijany, Strakonice, Holba, Bernard, Vyškov, Rebel, Lipan z Dražíče, Heineken, Černá Hora, Regent, Benešov, Primátor, Staropramen, Zvíkov, Strahov, Vratislavice, nebo stánek Sdružení přátel piva) jejichž veškerý nabízený pivní sortiment by zvládl ochutnat snad jen místní pivař, který by měl možnost přijít popíjet každý večer po celou dobu konání akce.

Já jako jednodenní návštěvník musel zákonitě vybírat. Trocha pivního zklamání přišla hned na úvod u třeboňského Regenta, který zaexperimentoval a přivezl žitné pivo, připravené ale českým spodním kvašením, kterému z toho důvodu do klasické originální chuti těchto typů svrchně kvašených rakouských či německých piv dosti scházelo. Vyloženě potom zklamala kvasnicová poněkud nakyslá a nedobrá světlá dvanáctka téže značky. Takovým pivem by se pivovar zvlášť na pivních slavnostech prezentovat rozhodně neměl. Ostatní malé dávky piv už byly v pořádku, ať už se jednalo o dobrá a zajímavá, i když často nijak vyjímečná piva jako např. Červený král z Vratislavic, budějovická měšťanská dvanáctka, poličská jedenáctka, strakonická dvanáctka, vyškovská dvanáctka, rakovnická dvanáctka a další. Toho večera mě potěšil asi nejvíc svijanský kvasničák a na pomyslné bedně nejvýše stanul s velkým odstupem chuťově extraligový mok z pražského Strahova.

Táborské pivní slavnosti nejsou ale jen o laických či odborných degustacích, ale pro početné davy místních a přespolních hlavně o společenské události a normální večerní zábavě. K tanci a poslechu zahrálo v průběhu odpoledne a podvečera několik různorodých seskupení, klasickou lidovkou počínaje, přes harmonikáře, po našlápější rockovější partu. Ze slavnostního ceremoniálu udílení pivních cen, jsem viděl trochu neprofesionálně jen úvodní část, zachytil dobřanskou upřímnou radost ze zasloužené ceny a díky dostavující se únavě z většího množství vypitých studijních vzorků a i díky blížícího se času odjezdu vlaku opustil pivní veselici v nejlepším. Celkových výsledků pivních soutěží si ale všimla většina hlavních deníků a i v pivovarech briskně a právem využili svoje ocenění v různých prohlášeních a tiskových zprávách, takže jsem nakonec nezůstal neinformován.

Táborské pivní slavnosti už mají po mnoha předchozích ročnících vybudované dobré jméno ať už mezi odborníky, tak i běžnou veřejností a nabízí nejen pestrý výběr piva, ale především normální večerní zábavu, což je jenom dobře. Snad by jen organizátoři mohli myslet víc i na mimotáborské návštěvníky jak prodloužením akce aspoň na 1 víkendový den, tak i lepším způsobem předprodeje vstupenek. V době internetu by se dal najít i lepší způsob předprodeje vstupenek, než pouhá a ne zrovna nejideálnější možnost si pro ně zajet předem do Tábora, nebo zasílat peníze za vstupenku předem v obálce.