Pivní Obzor

V hanácké metropoli

DOMÁCÍHanácká metropole Olomouc měla a stále i má díky poloze uprostřed úrodných lánů k potravinám a poživatinám velmi blízko. Olomoucké podniky produkovali nebo stále ještě produkují a zpracovávají mimo jiné třeba mléko, čokoládu, cukr, sůl, slad a pochopitelně i pivo.

U posledních dvou produktů lze hovořit už ale jen v minulém čase, nepočítáme-li 2 malé restaurační pivovárky.

Co se výroby nejdůležitější pivovarské suroviny - sladu týká, tak měla v minulosti Olomouc v republice hlavní slovo. Díky více než 15 exportním sladovnám ve městě samotném a mnoha dalších v okolí, bylo Olomoucko v 1. polovině 20.století centrem československého sladovnictví a olomoucký slad měl i ve světě zvuk jako málokterý jiný (velmi dobře a vyčerpávajícím způsobem popisuje dějiny sladoven v Olomouci nedávno vydaná kniha Michaela Viktoříka: Osudy olomouckých sladoven a sladovnických firem...).

Poslední tři fungující sladovny (Holice, Nové sady a Bělidla) byly zrušeny pro údajnou zastaralost v 90. letech, výroba sladu byla přesunuta jinam a tak kdysi nejznámější olomoucký produkt už patří bohužel jen historii. Ostatně historií je zároveň i olomoucké vaření piva ve velkém. Ve městě dříve existovali hned 2 pivovary, které vařili na svou dobu poměrně velké množství piva. Nový měšťanský pivovar, který vyrostl na Nové ulici na přelomu 19 a 20.století a nahradil tak městskou zástavbou sevřené historické pivovárky (jejichž budovy v Sokolské a Lafayetově ul. stojí dodnes) dovařil za hospodářské krize ve 30. letech a konečně větší pivovar Akciový, který vyrostl na periferii města v Holici a kde vychladla varna teprve nedávno koncem 90.let.

Značky piva Václav či Holan patrně neměly ten správný zvuk jak u místních pivařů, tak nejspíše ani u vedení Moravskoslezských pivovarů, výroba pomalu klesala, olomoucký pivovar dostal Černého petra a výrobní kapacitu hravě nahradil především blízký pivovar v Litovli. Tím jedna bohatá kapitola olomouckého vaření piva nadobro skončila a na dlouhou pivovarskou tradici se podařilo před několika lety navázat aspoň v malém množství až otevřením Svatováclavského restauračního pivovaru v Riegrově ulici a následně pak vznikem dalšího pivovárku Moritz v Nešverově ul.

Oba podniky jsem podruhé krátce navštívil koncem loňského roku a mým favoritem a tipem je jednoznačně Hostinec - pivovar Moritz.

Název podniku má být pravděpodobně odkazem na židovského stavitele a obchodníka Mořice(Moritze) Fischera, který stavěl s vídeňskými architekty v Olomouci celé uliční bloky domů, vlastnil mimo jiné i sladovnu, 3 hotely a přes 60 domů ve městě. Svoji expazni ale nakonec neustál, na začátku 20.století skončilo jeho impérium v konkurzu, on sám byl obžalován i s podvodu (odsouzen na 14 dnů...) a nakonec dožil ve Vídni. Na nároží jednoho jím postaveného domu je právě nenápadný vchod do pivovárku, který se hlásí k jeho jménu a já si po dvou návštěvách troufám tvrdit, že ho stejný osud jako onoho Mořice určitě nepotká.

Tento hospodský pivovárek si získal moje sympatie hned při první návštěvě, protože je přesnou ukázkou toho, jak by měla klasická a k tradici nejlepších hospodských časů se hlásící hospůdka vypadat. Nevelký nekuřácký podnik je laděný do příjemného retro stylu hospůdky alá doby Rakouské monarchie, interiér v tmavém dřevě je v 1 místnosti doplněný měděnou varnou a v létě je v provozu i velkovní zahrádka. Při první návštěvě mne místní pivo moc nepřesvědčilo, ale tentokrát byl ochutnaný sortiment (10%,11% a 12%) světlého nefiltrovaného piva (24 až 32,-Kč za 0,5l) velmi dobrý. Mám raději hořčí tmavá piva a tak byla příjemným překvapením i tamní tmavá třináctka. Palec nahoru patří i výborné kuchyni, která dává před různými mraženými polotovary přednost čerstvým surovinám a koneckonců i příjemné obsluze. Krátce po otevření jsem byl v lokále snad prvním a nějakou chvíli i jediným hostem, ale hodinu na to už nebylo prakticky volné místo a tak nevelká kapacita hospody a pravděpodobná nutnost rezervace ve večerních hodinách je snad jediným znatelným mínusem.

Opodál se nacházející, druhý místní restaurační pivovar ve mně budí naopak spíše rozpaky. Svatováclavský pivovar, který sídlí snad v nejužším domě ve městě, po několikaměsíční pauze pivo zase vaří a tak jsem se nemohl nezastavit.

Už logo Coca-cola na vývěsním štítu vedle pivovarského znaku, ve mně ale vzbudilo lehkou ostražitost. Interiér sestávající z úzké chodby se stoly, která ústí do samotného hlavního lokálu s varnou, postrádá domáckou útulnost a vlídnost Moritze. Stěny jsou vyzdobené pivovarskými motivy, ale ty jsou bohužel ztvárněné už trochu na hranici kýče a celý, do světlého dřeva laděný prostor tak připomíná spíše klon nějaké pizzerie-cukrárny než klasickou českou hospůdku. Neochotného a zoufale pomalého mladého číšníka nehodnotím, protože někdo jiný třeba z druhé směny může být zase třeba pravým opakem.

Síla zbyla po návštěvě Moritze už jen na ochutnávku světlého 12% nefiltrovaného, sladovějšího ležáku, který nebyl špatný, i když v rámci své kategorie spíše průměrný. Cenová úroveň je srovnatelná s Moritzem, ale zrovna dvanáctka se čepuje netypicky do 0,4l skla. Vyloženým zklamáním bylo nakyslé (a pravděpodobně spodně kvašené) pšeničné pivo, které bylo téměř nepitelné. Plátek citronu v něm však (jak je ostatně českým zlozvykem) nechyběl. Pšeničné pivo je pořád ještě novinkou a je vcelku pochopitelné, že ne každý sládek dokáže dobrý weisse bier připravit. Otázkou však zůstává, jestli by nakonec nebylo lepší zůstat u českého ležáku, než vytvářet takovéto nepitelné experimenty, které už jen umocní celkový zvláštní dojem z celého pivovárku. Nabízené višňové pivo jsem už neokusil, ale že bude obsahem sklenice i nějaká ta kompotovaná višeň se dá vcelku předpokládat. Svatováclavský pivovar má oproti svému konkurentovi jasnou výhodu ve frekventovanější a turističtější lokalitě v samém centru města, kde o náhodné kolemjdoucí návštěvníky určitě není nouze a na dobré návštěvnosti je to tudíž určitě znát. U mně to ale rozhodně vyhrává poněkud zapadlejší konkurence.

Nakonec je ale dobře, že jsou ve městě 2 tak rozdílné pivovárky. Nejenom zběhlý pivní turista, ale hlavně běžný místní pivař může mít srovnání a udělat si na místní nefiltrovaná piva i rozdílná prostředí vlastní názor.

Ve městě je, aspoň tedy na první zběžný dojem, kupodivu vícero pivně zajímavých míst, hospod s nějakým tím netuctovým pivem, ale o tom zase někdy příště po nějaké případné další návštěvě města.

 

http://www.hostinec-moritz.com

http://www.pivovaryolomoucka.estranky.cz (velmi dobré webové stránky o historii pivovarů na olomoucku)