Pivní Obzor

Hrobaři čsl. malých a středních pivovarů mezi sebou

HISTORIEDva články převzaté z Pivovarského obzoru (rok 1936) ukazují, že v době hospodářské krize a nelítostné pivovarské konkurence z dané situace těžili hlavně hostinští a přicházeli s mnohdy až přehnanými požadavky.

Hrobaři čsl. malých a středních pivovarů mezi sebou

Již jsme jednou poukázali na boj jednoho pivovaru z východních Čech, hlavně s pivovarem na Smíchově. Boj ten se stupňuje do ""krve""- prolití. Páni vjeli si pořádně do vlasů, nenasytnost jejich nezná mezí a jistě se jednou rozejdou za nebratrského prokletí. Hřbitovní kosti malých pivovarů a tisíce ožebračených pivovarských příslušníků vznáší nad tou vzácnou společností moderních hrobařů menších živností v čele s plzeňským inkoustem zaslouženou kletbu - která se jistě vyplní, neboť na každého dojde- i na ty, kteří tak nenávidějí tu naši organizaci.

České slovo v čísle ze dne 17. září píše:

Spor o cenu smíchovského piva.

Platí či neplatí zákon o dani z piva. Je smíchovské speciální či jen obyčejné pivo?

Některé zájmové organisace hostinských obrátily se na centrální úřady se žádostí, aby mohli hostinští zvýšit ceny piva všude tam, kde změnili dodavatele a tím se zvýšila režie. U nás od r.1930 ceny piva jsou ustáleny, neboť zákon č.168 ze dne 27. listopadu 1930 o dani z piva pamatoval také na ochranu spotřebitelů a v paragrafu 20 výslovně určil, že pivovary a sklady piva nesmějí ode dne účinnosti tohoto zákona až na další požadovati při prodeji piva vyšší ceny, než jaké požadovaly do dne 1.října 1930.

Rovněž nesmějí hostinští a výčepníci a jiní prodavači piva požadovati ode dne účinnosti zákona až na další při prodeji piva v drobném vyšší ceny, než jaké byly podávány do dne 1.října 1930. Vyjímky z tohoto zákazu povoluje na odůvodněnou žádost, po slyšení veřejných zájmových korporací, ministr pro zásobování lidu (nyní ministr vnitra) v dohodě s ministrem obchodu a ministrem zemědělství. Pivovary a sklady piva, hostinští a výčepníci a jiní prodavači piva jsou povinni předložiti okresním úřadům k jejich vyzvání veškeré doklady o požadovaných cenách piva.

Organisace hostinských proti tomuto opatření namítají, že zákonodárce měl na mysli pouze stav před 1.říjnem 1930 a že nemínil učiniti závěru tam, kde změnil hostinský dodavatele a když tím se mu zvýšila i režie, zejména, když dodavatel dodává pivo z velikých vzdáleností.

Proti tomuto stanovisku hostinských organisací staví se velmi rozhodně zástupci některých okrsků Ochranného svazu pivovarů v Čechách a také některé okresní úřady.

Okresní úřady všude tam, kde hostinští samovolně zvýšili ceny piva v drobném prodeji, zakročili a hostinské trestaly pokutou. Zástupci některých okrsků ochranného svazu pivovarů také uvádějí, že hostinští, kteří změnili dodavatele a kupují pivo ze vzdálenějšího pivovaru nemají vyšší režii, neboť dodávající pivovar hradí dopravné ze svého nebo sám obstarává dopravu ve vlastní režii.

Zejména pivovary ve východních Čechách staví se proti zdražení piva v drobném a velmi ostře se vyslovují proti konkurenci Smíchovského pivovaru, který dodává do této části Čech pivo. Hostinští, čepující smíchovské pivo, zvyšují ceny, prohlašujíce, že jednak prý jde o pivo speciální, jehož cenu si mohou určiti a jednak, že změnili dodavatele, čimž přestala účinnost zákona číslo 168.

Jest zajímavé, že Ústřední svaz pivovarů v Praze má jiný názor nežli některé jeho okrsky. Ústřední svaz podal zemskému úřadu dobrozdání v tom smyslu, že prý zákon č.168 ze dne 27. listopadu 1930 jest neplatný. Naproti tomu ministerstvo spravedlnosti a vnitra trvá na stanovisku, že zákon je v platnosti a že v každém případě, kdy jde u hostinského o zvýšení cen piva (proti stavu, který byl dne 1.října 1930), musí hostinský žádati příslušné úřady za svolení, jak zákon č.168 nařizuje. Smíchovský pivovar, který je nejvíce ve věci dotčen, neboť nejvíce snaží se proniknouti do vzdálenějších krajů a poskytuje hostinským určité výhody, prohlašuje, že jeho výrobek nutno považovati za pivo speciální právě tak jako pivo plzeňské a že tedy proto hostinští, čepující smíchovské pivo, jsou oprávněni, aby toto prodávali dráže. Skutečně také v krajinách vzdálenějších od Prahy prodává se pivo smíchovské jako pivo speciální až o 40 haléřů dráže na 1 litru.

Jest jistě velmi záhadné podle jakého vynálezu učinili smíchovští páni z praobyčejné běžné desítky značku""speciální"", neboť speciální pivo jest ono, které se prodává pod tímto označením, nebo které odpovídá mladince o více než 12°.

Nepochybujeme, že nepřípustná taktika ta líbí se mnohým pánům hostinským, ale pak podle této mohl by každý, jen několik kilometrů vzdálenější pivovar zváti svoji desítku ""speciální"" a páni hostinští by ji mohli prodávati za vyšší cenu. Nu a tak to pan zákonodárce asi nemyslel.

Je to rozumný požadavek?

Měšťanské společenstvo hostinských a výčepníků v Praze domáhá se pro své členstvo u pivovarů různých výhod, mezi jiným také za každých 20 hl odebraného piva 1 hl piva zdarma za úhradu ztrát vzniklých při narážení a dotáčení sudů. Kdo by měl pak nahrazovati pivovarům jejich ztráty při výrobě piva a jeho plnění do sudů ?

Či pivovar nemusí zaplatit z onoho množství piva, které hostinský při narážení a dotáčení ztratí, daň z piva ? Jestliže pražské pivovary něco podobného někdy svým odběratelům poskytovaly, pak jistě měly tuto ztrátu započtenou mezi svými výrobními náklady, právě tak , jak s touto ztrátou musí také každý hostinský počítat a počítá. Jak nemožný je tento požadavek nejlépe jest patrno z názorného příkladu: Pivovar s výstavem 100 tisíc hl měl by poskytnouti svým odběratelům cekem 5000 hl zdarma.

To znamenáslevu kolem 900 tisíc Kč. Pivovar s výstavem 20 tisíc hl měl by rozdati piva asi za 190 tisíc Kč. Vydělají vůbec pivovary tyto částky ? Jest možné, aby v některém jiném oboru upírali odběratelé svým dodavatelům právo na přiměřený, občanský zisk ?

Chápeme těžké postavení hostinstva, ale není na místě, hledá-li sanaci svého hospodářství jen a jen u pivovarů. Pivovary nemají na růžích ustláno jak jest viděti ze vzrůstajících dluhů pivovarů a zavírání jich. Pivovary vyplatí milionové částky za suroviny a jiné techn. potřeby a nedostanou od žádného svého dodavatele ani za haléř ničeho zadarmo něbo nějaké výhody podobného druhu jak hostinští stále v pivovarech požadují.

Naopak obilní společnosti místo slevy musí ještě připláceti za každý q ječmene Kč 9,-. To jest to skouto ! Jistě by bylo účelnější, kdyby hostinstvo svoji vahou domáhalo se úlevy daňové a poplatkové, neboť zde jest nejvíce zatěžováno. Energie v tom směru vybíjená mohla by hostinstvu přinésti kladné výsledky a byla by jistě celou veřejností podporována, neboť by směřovala k odstranění příkoří, jistě nespravedlivých. Požadavky však, které každé dítě na prvý pohled musí označiti za nesplnitelné, nelze nikdy dojíti k cíli.

Od pivovarů nelze požadovati ani haléře, naopak všichni pivovarníci musí zavésti do obchodu pivem pořádek, prodávati jen za hotové, bez každých srážek a locco pivovar.

Že v Praze hostinští dávají přes ulici místo čtvrtlitru (schnit) skoro půllitr, to jest jen jejich věcí, mohou to dávati i zdarma, ale to nechť si hledají jiné blázny než sládky, kteří jim to budou hraditi. A co vytočí z jednoho hektolitru, nechť povídají malým dětem a ne sládkům, ale vždy nad sto a ne pod sto. Kdo to z nich jinak neumí, nehodí se na hostinského. Pivovarů jest stále dosti na prodej, nechť si tedy, hlavně páni navrhovatelé pivovary koupí a ukáží jak lze laciněji pivo vyráběti.