Pivní Obzor

Popíjení pod mostem

DOMÁCÍMěl jsem cestu na Vysočinu, volné odpoledne a tak jsem se po krátké úvaze rozhodl zajet po delší době na pivo pod most.

Žádná degustace u ohýnku ve společnosti sociálně slabších spoluobčanů a lahvového Braníka či Klasika se ale nekonala, neboť cílem se stal Velmez alias Velké Meziříčí pod nejvyšším českým dálničním mostem.

Z města, které bylo kdysi důležitou zastávkou cestujících na hlavní silnici mezi Prahou a Brnem, se po vybudování dálnice stalo poklidné místo v závětří, které je několik posledních let i zajímavým cílem pivním.

Pivo se samozřejmě dříve ve městě vařilo, místní malý zámecký pivovar hraběte Harracha odolával dlouhá léta dravým pivním nájezdníkům ze starého Brna, ale spád událostí po vítězném únoru byl poněkud těžšího kalibru proti kterému by nesvedl nic ani ten nejšikovnější pivovarník a tak varna nadobro vychladla v roce 1949.

Historická budova bývalého pivovaru se sgrafitovou fasádou stojí na východním okraji hlavního náměstí dodnes, ale neinformovaný kolemjdoucí by v ní pivovar určitě nehledal. Objekt sloužil dlouhá léta jako škola a dnes je z větší části prázdný. Jenom přízemí budovy je využito trochu nedůstojně jako bazar s oblečením, ale to ani nepřekvapí ve městě, kde i historicky hodnotná budova židovské synagogy slouží jako vietnamská tržnice. Po půl století pivovarské absence se ve městě znovu objevil malý pivovar, který pomyslně navázal na dřívější pivovarskou tradici a i v názvu piva se pietně vzpomenulo na majitele dřívějšího pivovaru, hraběte Harracha. Název piva si koneckonců zvolili sami obyvatelé města ve vypsané anketě před otevřením Malostránského pivovaru, který vzniknul na opačném západním okraji centra města v budovách starého mlýna.

Samotná restaurace s restauračním pivovarem sídlí v někdejší správní a obytné budově mlýna a v další části se nachází i kongresové centrum a hotel. Majitel celého objektu, místní podnikatel pan Jurek podniká mimo jiné i v zemědělství, vlastní několik rybníků a tak bylo zaměření kuchyně dopředu jasné.

Rybí restaurace nejsou v našich krajích zrovna moc obvyklé a tak tento podnik stojí za návštěvu i kdyby samotný pivovar chyběl. Potěší řada rybích pokrmů výhradně z domácího zdroje, žádní nesmyslní žraloci či chobotnice z mrazáku, ale jen domácí kapři, okouni, štiky, candáti a další obyvatelé blízkého vodstva. Za ochutnání stojí třeba výborná hutná rybí polévka za 22,-Kč, kterou většina zná v lehčí formě jen jako postní pokrm štědrého dne. Zajímavou pochutinou k pivu jsou i domácí rybí chipsy. Kuchyň má v této restauraci prostě něco do sebe.

Nebylo to ale jídlo co bylo hlavním důvodem mé návštěvy. Co jiného než očekávání dobrého piva by mě sem přivedlo a nutno říct že místní pivo tentokrát nadmíru příjemně překvapilo.

Už jsem tady před lety jednou byl a pivně neodcházel zklamán, i když i Harrach má jako jiné menší značky své lepší i horší chvilky. Naposledy jsem se s Harrachem setkal na brněnském lednovém Regiontouru, kde mě světlý ležák v kelímku vcelku chutnal, ale nijak zvlášť v konkurenci jiných piv neoslnil. Tentokrát překvapilo pivo, které jsem dopředu ani neočekával a to světlá desítka, která se dříve vařila jen pro restauraci na místním zimním stadionu (která má stejného majitele jako pivovar) a v samotné pivovarské restauraci chyběla.

Aktuálně se může pochlubit i třetím místem ve své kategori z nedávné pivní soutěže - Jarní ceny sládků a nutno říci právem. Jsem všemi deseti pro renesanci desítek jako piv u kterých se dá nějakou dobu bez nepříjemných následků posedět, pokud to nebude ředěné pivo na kterém pivovar šetří nejvíc, kteréžto v současnosti na českém trhu bohužel převládá (čest vyjímkám jako jsou desítky z Kácova, Kouta, Chýně a několika mála dalších), ale něco tak dobrého jako byl tentokrát Harrach. Tak lahodnou, čerstvou a příjemně vonící nefiltrovanou desítku s bohatou smetanovou pěnou jsem nepil dlouho, měl jsem docela problém se od ní odpoutat a okusit i světlou dvanáctku. Snad to nebyla jen nadstandardně podařená várka, ale nově nastavená trvalá laťka. Světlá dvanáctka už nebyla tak chuťově výrázná, ale pořád se jednalo o velmi slušný standard, který rozhodně potěší. Pivovar vaří i tmavý ležák a silnější speciál, ale tentokrát nebylo už nic jiného než ona desítka a dvanáctka na čepu. Škoda jen, že chybí stabilní možnost zakoupení lahvového piva, které v nabídce podle slov personálu občas bývá, ale tentokrát prý došla zásoba lahví.

Restaurace otevírající bránu denně od 11 hodin je sympaticky oddělena na kuřáckou a nekuřáckou část, ceny jsou s ohledem na kvalitu piva i jídel vcelku přiměřené (všechna piva jednotně 17,-Kč za 0,3l a 26,-Kč za půllitr), ale přes veškeré klady tento podnik na běžné pivní posezení moc není. Je to ideální místo na oběd či večeři, celý prostor působí na první pohled noblesnějším dojmem bez typické hospodské atmosféry a skalního pivaře příliš nenaláká, což na druhou stranu asi ani nebyl záměr majitele. Interiér je doplněn o rustikální a na můj vkus už poněkud kýčovité prvky typu slaměných přístřešků nad stoly a točícího se mlýnského kola s vodníkem uprostřed. U pivovaru tak chybí oddělený prostor, který by byl jen výčepem a pivnicí pro obyčejné sousedy z okolí, které ""lepší"" restaurace nenaláká a oni raději zůstavají u pivní konkurence což je škoda, protože současný Harrach by si zvýšenou pozornost místních pivařů určitě zasloužil. Alternativou pro místní pivařstvo tak zůstává jen čepovaná desítka Harrach na zmíněném zimáku, pokud to tedy stále ještě platí.

Na velkomeziříčskou Malou stranu za most se rozhodně vyplatí zajít a i přes různé, ne vždy kladné ohlasy na kvalitu místního piva, u mně tentokrát pivo v dobrém smyslu předčilo očekávání.