Pivní Obzor

Výlet do Horního Falce

ZAHRANIČNÍO poklidném příhraničním bavorském Horním Falci už tady několikrát řeč byla, ale zajímavých pivovarských míst se v dané oblasti nabízí bezpočet a tak se i tentokrát vedle znovu navštívených míst jednalo o průzkum míst dosud neprobádaných.

Výchozí základnou se stal už z minulosti osvědčený pohraniční Cheb a já se tak v příznivém májovém počasí vydal na celodenní pivní pouť.

Prvním zastavením onoho dne se stalo hned první městečko za hranicí Waldsassen. Nejznámnější místní pamětihodnost - místní klášter s ceněnou rozsáhlou knihovnou jsem si tentokrát prohlížel jen s odstupem zpoza stolu předzahrádky pivovarské restaurace na náměstí. Pivovar samotný se nachází v Stadion strasse na okraji městečka při cestě do místních hlubokých lesů. Do pivovaru se vyplatí zastavit pro lahvové pivo, ale já dal tentokrát přednost právě čepovanému osvěžení na náměstí. V pivovaru Ziegler (Cihlář) s ročním výstavem cca 12000 hektolitrů se vaří vícero druhů piva, ale kromě sezónního silného Bocku se nese místní sortiment v běžném všednodenním bavorském složení - pils, helles, dunkel a weissebier. Místní světlé i tmavé pivo jsem v minulosti ochutnal a dobré, leč nikterak vyjímečné a spíše průměrné pivo mě nijak zvlášť neoslnilo a tak jsem si tentokrát vychutnal vcelku osvěžující Weisse bier, který je z místní cihlářské nabídky asi nejlepší.

Cílů bylo ale ten den několik a tak jsem se moc nezdržel a pokračoval dál. Minul jsem další pivovarské městečko Mitterteich a zamířil východněji oblastí rybníků a lesů do zapadlého okresního městečka Tirschenreuth. Vcelku fádní, ospalé malé město je hlavně domovem rybářů obhospodařujících desítky rybníků v okolí, ale je i sídlem malého pivovaru Schels v Regensburger strasse 21. Už jsem se tu dříve jednou krátce zastavoval a místní pivo nesehnal a tento den to bohužel nebylo jiné. V rámci Bavorska vskutku ojedinělý jev, kdy pivovar nemá ani svůj obchod a ani hospodu, byl důvodem, proč jsem místní pivo nesehnal ani tentokrát a navíc logo místního piva na vývěsních štítech hospod nikde nezahlédl. Ve dvou navštívených getränke obchodech místní pivo také chybělo. Pivovar očividně funguje, ale to kde své pivo nabízí tak pro mne nadále zůstává záhadou.

Příjemnou zvlněnou a poklidnou krajinou jsem tedy poté docestoval až do nedalekého městečka, přesněji řečeno větší vesnice Plössberg. Slabých 5 kilometrů temným lesem od české hranice vzdálený městys usazený na malém pahorku, byl dříve sídlem hned dvou pivovárků vedle sebe. V jednom už je jen jakýsi pivní sklad, ale sousední malý rodinný pivovar Riedl stále funguje. Nějakých 1000 hektolitrů piva ročně se hravě prodá v místní hospodě a pivovarském obchodě. Na pohled obyčejná hospůdka měla v době mé návštěvy zavřeno a tak jsem zavítal do obchůdku na malém pivovarském dvorku, kde se nabízí krom místního piva i pivo z jiných, okolních pivovarů. Hlavně weissebier, který se tu nevaří. Na místní pivo jsem byl dopředu upřímně natěšen protože v oblastním knižním pivním průvodci chválou nešetřili, ale po pozdějším odegustování lahvového Zoiglu i Märzenu jsem byl lehce zklamán. Ne, rozhodně to nebylo špatné pivo, naopak, ale čekal jsem předem ovlivněn zmíněným hodnocením průvodce o něco víc. Pravda, dobře ošetřené točené pivo v pivovarské hospůdce by bylo pravděpodobně větším zážitkem.

S lahvovou zátěží a s vidinou točeného piva jsem se vydal do 10 kilometrů vzdáleného městečka Falkenberg. Malé městečko skryté v údolí je malebnost sama, malý komunální pivovárek pod hradem už jsem si tu dříve jednou fotil, leč pivo tenkrát neochutnal. Místní domácí Zoigl se nabízí jak už je daným zvykem jen v určité dny. Tenkrát jsem se s výčepem tohoto piva o den minul, ale tentokrát bylo zamířeno na jistotu, šesticípá hvězda jako znamení čepování Zoigl piva byla z okna vyvěšena a tak jsem s jedním nefiltrovaným pivem usednul u ve větru poněkud nestabilní lavice před hostincem Kramer Wolf, kde se zhruba jeden víkend v měsíci pivo z místního komunálního pivovárku nabízí. Zoigl výčepy většinou o víkendech praskají ve švech, ale tentokrát byl pátek, většina pivachtivých ještě v práci a ve výčepu posedávalo jen pár postarších pivařů. Piva chutného a hutného jak je u tohoto typu piva zvykem (alkoholově odpovídajíc zhruba naší dvanáctce), jsem si dopřál ve dvou vyhotoveních a i když si vcelku pochutnal, musel jsem nakonec uznat, že v blízkém Mitterteichu i Windischeschenbachu mi onehdá tento typ domácího piva chutnal přeci jen o něco víc. Právě druhé, krkolomně se zvoucí městečko bylo ten den pro mne posledním cílem.

 Údolím říčky, které kromě zákoutí přírodních skýtá i příjemnou výletní restauraci jsem doputoval právě do Windischeschenbachu, kde místní pivaři mají opravdu s čeho vybírat. Zdařilá a pestrá pivní produkce malého regionálního pivovaru Würth, komunálního pivovárku a koneckonců i malého domácího pivovaru Wolframstub´n, který byl tentokrát právě cílem mého zastavení.

Malý pivovárek na břehu potoka pod hlavní ulicí byl založen teprve v roce 1994, ale hrdě se hlásí k místní tradici Zoigl piv a na stejném principu jako blízký archaický komunální pivovar i funguje. Pivovarský výčep otevírá svojí bránu vždy podle stanoveného kalendáře pouze 1 víkend v měsíci a mě tentokrát v pozdějším pátečním odpoledni přivítala totálně zaplněná hospůdka i s venkovním posezením. Jeden malý volný stolek v zákoutí u prosklené stěny do malé varny se ale našel a já tak mohl v klidu okusit dvojí provedení místního nefiltrovaného domácího Zoiglu, půllitr za bratru 1,60 euro.

V živé, hučící hospodě bylo příjemno, ale z důvodu blížícího se odjezdu vlaku jsem se s tímto místem zase na rok rozloučil a s konstatováním, že tento den bylo místní pivo nejlepší, vydal se k návratu z jednodenní emigrace zpět do vlasti, do přechodné základny v pivně zoufale fádním Chebu.

 http://www.zoiglbrauerei.de/

http://www.ziegler-brau.com

http://www.zoigl-kramer-wolf.de/