Pivní Obzor

Odpoledne U Fleků

DOMÁCÍPivovar s restaurací U Fleků se stal v porevolučních letech díky své unikátnosti jakožto jediný přeživší malý staropražský pivovar chtě nechtě turistickou atrakcí prvního řádu kam především i díky vysokým cenám zavítá český pivař spíš náhodou a do tamní restaurace se chodit odnaučil, narodíl od minulosti, kdy byla restaurace každodenním útočištěm okolních štamgastů, studentů, umělecké bohémy či obchodníků.

Historická místa kudy kráčely dějiny si ale pozornost a i trochu té podpory určitě zaslouží a tak i přes drobná místní negativa by si aspoň jednou za uherský rok měl pivař tradicionalista čas na návštěvu tohoto místa udělat. I já se držím pověstného uherského roku, zatím vždy jsem byl jen v samotné restauraci a až nyní jsem se dopracoval k tomu podniknout výpravu do útrob tohoto v mnoha ohledech unikátního pivovaru. Na naplánovanou schůzku sběratelů pivních zážitků nás nakonec i přes nepřízeň počasí a i ne úplně nejvhodnější dobu konání přeci jen několik dorazilo, takže jsme se mohli v doprovodu sympatického a vtipného pana průvodce vydat vstříct novému zážitku.

V současnosti nejstarší činný český pivovar má historii tak bohatou a pestrou, že psát o ní by bylo na knihu a ne na krátký článek a tak jen ve zkratce pár slov o tom jak z roku 1456 pochází první písemná zmínka, jak má pivovar za doby majitele pana Pštrosa ve znaku nad vchodem co jiného než pštrosa, který je později po nástupu majitele Františka Brtníka odsunut na štít sladovny a nahrazen medvědem brtníkem stojícím na hodinách, které jsou znakem pivovaru a ukazují čas nad vchodem do pivovaru dodnes. Nelze nezmínit ani rok 1843 kdy se začíná vařit namísto světlého piva tmavé pivo po bavorském způsobu, narozdíl od Plzně, kde toho času světlé pivo střídá původní tmavé. Rekonstrukci pivovaru na přelomu 19. a 20. století, kdy je celý areál přestavěn ve stylu romantizujícího historismu, vyzdoben pivními hesly a malbami od tehdejších malířů-štamgastů s Láďou Novákem v čele, který za svoji práci obdržel doživotní pivní rentu, rok 1971 kdy do pivovaru nastupuje mladý sládek Ivan Chramostil, který pivo vaří dodnes a stal se tak respektovaným a v současnosti zároveň nejdéle sloužícím sládkem v jednom pivovaru vůbec a to nejen v rámci České republiky, nebo koneckonců rok 1985, kdy už i soudruzi chápali jedinečnost pivovaru a odhodlali se i přes tehdejší jiné priority a zvyklosti (podobně unikátní staropražský pivovar U Svatého Tomáše na Malé Straně takové štěstí v 50.letech neměl a namísto rekonstrukce byl uzavřen) do malého pivovaru zainvestovat. V podobě po oné zatím poslední větší rekonstrukci se nachází pivovar i dnes.

I když je historický pivovar U Fleků často nehezky označován moderním slovem minipivovar a dnes se objemem výroby podobnému podniku i blíží, nebylo tomu tak vždycky, protože kapacita pivovaru čítající ročně přes 10000 hektolitrů piva byla za starého rakouska a koneckonců i za reálného socialismu v některých letech docilována a v přilehlých 8 sálech a letní zahradě restaurace se i vypila. Kdysi za starých časů tak flekovský pivovar výrobou předčil i kdejaký malý regionální pivovar, ale dnes se svojí roční produkcí max. 3000 hl piva patří k těm nejmenším. Opakem je samotný přilehlý restaurační komplex čítající 8 sálů včetně kabaretu s kapacitou 800 míst a zahrady se 400 místy, který je největším svého druhu v republice.

K novodobému rekordu v denní výtoči piva došlo prý v roce 1990, kdy se v den pražského koncertu kapely Rolling Stones ve fanoušky nabité restauraci vytočilo neuvěřitelných 10000 piv (tehdy půllitrů). Podobné vysoké výtoče piva už jsou dnes historiií vzhledem k cenové a obchodní politice rozkmotřené pětice spolumajitelů (potomků Václava Brtníka) kdy 0,4 l piva stojí 59,-Kč. Výčepní nabízí vedle piva hostům na uvítanou Becherovku (osobně jsem dodnes nepochopil proč?) a i přes jistou ochotu personálu převládá zbytečná odměřenost, kdy o 1 pivu na stojáka u výčepu rozhoduje souhlas vrchního číšníka. Jakýto rozdíl oproti pohodovému personálu v podobných historických pivovarech v bavorském Bamberku, kde se na nic takového nehraje a 1 pivo na stojáka i na ulici dostane příchozí ve vstupní chodbě - Mázhauzu u výčepního okénka od výčepního automaticky.

Prohlídku pivovaru jsme zahájili ve sklepní degustační místnosti u krátkého propagačního filmu a 2 velmi dobrých piv. Naposledy cca před rokem a půl jsem v tamním 13% pivu cítil lehkou nakyslost, ale tentokrát bylo vše v pořádku, pivo chuťově dobře vybalancované, spíše sladové bez nějaké větší hořkosti, ale rozhodně ne sladké! Nijak vyjímečný, ale přesto rozhodně potěšující a hlavně dobře pitelný příklad tmavého piva bavorského typu, kterým se právě Flekovský pivovar stal v čechách proslulým.

Vaří se klasicky z žateckého granulovaného chmele, městské vody a sladu (50% světlého plzeňského, 30% tmavého mnichovského, 15% karamelového a 5% praženého) už jen povětšinou jednou týdně na dvounádobové varně s várkou 60hl. pod gotickým trámovým malovaným stropem. Zajímavostí je, že se vlastně vaří dvanáctka, která se až odpařováním na štoku stane třináctkou. Podstatný rozdíl oproti moderním trendům, kdy se vaří naopak silnější piva aby se nakonec ředily na slabší. Kaly z uvařené mladiny se usazují na měděném štoku (jeden z posledních funkčních na světě) - obrovské to mělké měděné vaně pod otevřeným krovem se střešním párníkem a okny se žaluziemi, kvasnice požírají cukr v dubových kádích na spilce (z větší části nevyužité dubové kádě jsou už jen na dožití a budou nahrazeny v budoucnu nerezem) a pivo dozrává v nerezových ležáckých tancích (do roku 1985 v dřevěných sudech) odkud se poté hotové pivo vede přímo potrubím do výčepů restaurace, případně ručně stáčí do 5 l soudků a dárkových patentních lahví (obé neuvěřitelně předražené).

Po procházce pivovarem došlo i na prohlídku pivovarského muzea, které je situované ve staré sladovně, která dosloužila za 2.světové války a kde se vedle novodobějšího lískového hvozdu používal do roku 1935 souběžně i historický předchůdce - valach. V muzeu je k vidění mnoho různých starých pivovarských artefaktů částečně přenesených i ze zrušeného pivovaru v Holešovicích. Moje sympatie si získal pan průvodce (pro kterého jsou jinak prohlídky s návštěvníky téměř každodenní rutinou) i díky mnoha historkám, perličkám a zajímavostem kolem pivovaru. Nikdo z nás přítomných například netušil, že vedle turistů mnoha národností se stal pivovar i poutním místem chorvatských fotbalových fanoušků, kteří nemohou nenavštívit místo vzniku svého nejznámějšího klubu FC Hajduk Split, který byl dle pamětní desky založen právě U Fleků v roce 1911 partou popíjejících studentů inspirujících se proběhlým zápasem Sparta - Slavia.

To už bylo ale z prohlídky pivovaru vše. Osobně mi harmonika v hospodě vůbec nevadí, ale tady bylo v kombinaci s rozdováděným osazenstvem až přespříliš hlučno a tak jsme se v omezeném počtu odebrali na jedno pivo do nedalekého pivovaru U Valšů, kde to bohužel vedou ruští majitelé od desíti k pěti, sládek prý nedostal zaplaceno, tudíž pivo nevaří, zásoby vlastního piva jsou vyprodané a tak naši potřebu nakonec uspokojil 1 velmi dobrý, světlý 12% Rohozec za 30,-Kč. Budoucnost tohoto zvláštního pivovaru tak zůstává nejasná.

Zvěsti o výborné velikonoční třináctce se díky internetu šíří rychlostí světla a tak jsme už tedy jen ve dvou neodolali a zajeli přes řeku do strahovského pivovaru a dobře udělali. Vynikající a lahodné pivo jak už je na Strahově dobrým zvykem, jen ta flekovská cena (taktéž 59,-Kč za 0,4l) a i předchozí konzumace byla nakonec důvodem odtrhnutí se od onoho moku. U výčepu jsme krátce podebatovali s tamním sládkem - pohodářem panem Matuškou, který se nám pochlubil fotkami svého nového fortelného, regulerního pivovárku (s roční kapacitou cca 800 hl piva) u své chalupy v Broumech, kde už je první várka ve stadiu zrání a zatím bezejmenné pivo by se prý mělo čepovat mimo jiné i v obnovené pražské malostranské restauraci U Svatého Tomáše v Letenské ulici, kde aktuálně skončila přestavba bývalého pivovaru a části kláštera na luxusní hotel.