Pivní Obzor

Rychtářův rajon

DOMÁCÍV oblasti Vysočiny, respektive přilehlých Železných hor, je místní patriotismus přece jen o poznání silnější než třeba ve vykořeněných západních a severních čechách a tak se i činných pivovarů v celé oblasti zachoval do dneška větší počet.

Pivovar, který má ve svém okolí pozici velmi silnou a dalo by se říci až neotřesitelnou je hlinecký Rychtář. Vývěsní štít hlineckého pivovaru je ozdobou téměř každé venkovské hospody v širokém okolí a tak není sebemenším problémem otestovat dané místní pivo v okolí města měrou vrchovatou.

Nastal čas velikonoc a já se při plánované návštěvě rodičů a rodné hroudy, rozhodl po cestě zastavit na odpoledne právě v okolí Hlinska, kde jsem už několik let nebyl. V letošním velikonočně - prázdninovém slunečném počasí byla koneckonců nějaká ta (nejen) pivně poznávací cykloprojíždka téměř povinností.

V samotném Hlinsku je vcelku slušných hospod s Rychtářem na čepu povícero a já tentokrát upřednostnil, přesněji řečeno objevil restauraci U Svatého Huberta v místní části Betlém.

Původní a v rámci čech jedinečný soubor původních, povětšinou přízemních roubených domků poblíž centra města, které si kdysi postavili drobní řemeslníci, dodnes vytváří opravdu malebné místo a útulná hospůdka pochopitelně nemůže chybět. Dal jsem přednost čerstvému vzduchu na zahrádce hospody a jal se ochutnávat mimořádně dobrého, světlého 12% Rychtáře, který je na soutoči bůhvíproč se Staropramenem. Zůstalo jen u 1 piva, protože k uzoufání pomalá a nevstřícná obsluha nestíhající obsluhovat zaplněnou hospodu a zahrádku přemohla moji trpělivost a poté co jsem byl ovanut odérem spáleného oleje linoucího se z přilehlého okna kuchyně, jsem se už ani místní kuchyni testovat neodvážil. Příliš rozsáhlý jídelní lístek byl ostatně jasným signálem, že dominují mražené polotovary a na nějakou čerstvost surovin se moc nehraje. Pivo bylo ale ošetřeno dobře a tak je hospůdka na čistě pivní posezení určitě doporučeníhodná.

Lákadel bylo ten den ale vícero a tak jsem nelenil a vydal se zvesela na nedaleký Veselý kopec, který je od začátku 70.let domovem skanzenu lidových venkovských staveb přenesených z okolí. Malebné místo uprostřed pěkné přírody stojí za to navštívit, ale rozhodně mimo svátky typu velikonoc a vánoc. Mohlo mě to taky napadnout, že o velikonocích zde bude vše, jen né vytoužený klid. Lidí moře a stánkaři, kteří sem přijeli pravděpodobně přímo z Matějské pouti. Místní hospoda U Kováře Matěje není původní stavbou, ale navenek celkem zdařilou replikou roubené stavby s příjemným a toho dne totálně zaplněným venkovním posezením. Místní sympatické číšnice zjevně velký počet hostů nezaskočil a tak jsem bez čekání obdržel opět 12% světlého Rychtáře, jehož velmi dobrou chutí jsem se docela nakazil. Vzhledem k okolnímu babylonu, ale jen 2 malá piva a vzhůru svobodně dál do sousedních Svobodných Hamrů.

Nenápadné vesnice plné domků jejichž architekturu zásadně poznamenal hit 80. let - břízolit. Dvě stavby ale odolaly a to původní hamr, který dal vesnici jméno a který je sám skanzenem, tudíž veřejnosti přístupný. A druhá stavba? Překvapivě hospoda a rozhodně ne ledajaká. Žádná replika, ale původní roubená stavba ve které funguje hospoda v prakticky nezměněné podobě nepřetržitě od roku 1794! Jedním slovem krása, která už se v republice opravdu moc nevidí a která je pro mne horkým kandidátem na hospodský objev roku. Z lokálu útulnost doslova sálala, jenže bylo plno a tak jsem se uvelebil u těžkotonážního dubového stolu na dvorku. Na čepu kupodivu i v těchto končinách přítomný Prazdroj, ale dodání pěkného stylového, mosazného výčepu se počítá a tak se rozhodnutí majitelů dá pochopit. Hlinečtí pivovarnící zřejmě nabízejí jen obyčejný nerez výčep, který by se do této hospůdky nehodil a kupovat pípu za své? Proč? Plzenští rádi onen pěkný výčep dodají. Rychtář ale pochopitelně nemohl chybět a tak jsem velmi dobře opečovávanou dvanáctku vychutnal ve stínu přístřešku na dvorku. K pivu se dá zakousnout něco z domácí kuchyně a v nabídce je dnes už vyslověně rarita, domácí chleba z obnovené chlebové pece. Koho přemůže kouzlo daného místa,  může využít i cenově přijatelné ubytování pod střechou v pensionu.

Držíce se ale pravidla 1 piva, vyrazil jsem dál přes Trhovou Kamenici, střediskovou to obec na hlavním silničním tahu Havl.Brod -Pardubice, kde mě vstoupil do cesty další Rychtář u místního hotelu Slávie. V obci se dá s Rychtářem setkat podle cedulí hned ve 3 hospodách, ale dvě v tu chvíli nejevily známky činnosti a tak jsem spatříc venkovní lavice zamířil do omšelého hotelu, jehož restaurace jevila na první pohled veškeré znaky poctivého českého pajzlu. Fádní lokál doplněn nezbytnými výherními automaty, jakýsi hlučný televizní sportovní přenos, patřičně zakouřeno a k tomu trochu nejistá mladá výčepní. No po pravdě jsem měl oprávněné obavy o kvalitu podávaného piva. Nezvolil jsem z osobních důvodů Gambrinus, ale aby se to toho dne nemíchalo tak opět světlou dvanáctku Rychtáře a jaké že bylo pivo co se hospodské ošetřenosti týče? V daném prostředí k mému malému překvapení výborné kvality. A potom že rozhoduje první dojem.

Venkovní posezení před hospodou u silnice 1. třídy však romantikou neoplývalo a tak jsem opět po 1 pivu sestoupil ze Železných hor do oblasti kde už Rychtář soupeří v hospodách s havlíčkobrodským Rebelem.

Vesnice Bílek u Chotěboře je výchozím bodem všech výletníků a tuláků mířících od vlaku do  sevřeného, několikakilometrového údolí v těchto místech divoké říčky Doubravy. Původní stará hospoda se přestavuje na nějaký, zatím neidentifikovatelný objekt, ale hospůdka u železničního přejezdu stále slouží svému účelu. Já dal toho dne posledního Rychtáře tentokrát v desítkové verzi a na zahrádce krátce zavzpomínal na neveselé léto páně 94, kdy jsem opodál trávil za ostnatým drátem první měsíc (bez piva) své roční služby vlasti v někdejším největším českém muničním skladu.

Přemohla mně zvědavost a tak jsem to vzal ještě oklikou kolem Chotěboře, kde stranou města poblíž vlakového nádraží nevzniká nový velkosklad či supermarket jak by se z krabiciozní stavby mohlo na první pohled zdát, ale světe div se - pivovar !

Zpočátku udivující a trochu nereálný projekt nového českého pivovaru na zelené louce se kupodivu dočkal realizace a tak se co nevidět do tohoto hraničního území Rychtáře a Rebela, vklíní ještě pivo značky Chotěbor. I když se nabízí otázka proč stavět na zaplněném českém pivním trhu, potažmo na vcelku pivně pestré Vysočině nový průmyslový pivovar a nepostavit za stejné peníze raději 2-3 restaurační pivovary, tak věřím že bude mít nový pivovar úspěch. Škoda jen, že raději nedošlo k využití nějakého brownfieldu či rovnou bývalého pivovaru (třeba takový nedaleký Golčův Jeníkov s obnoveným Formanem) a přednost dostala nová krabicovitá hala, kterých zřejmě pořád není na periferiích měst málo.

To bylo ale už ten den pivně vše a tak zase někdy za nějaký čas v tomto kraji opět u točeného Rychtáře a nově i Chotěboře.

http://www.penzion-jonas.com (hamerská krčma)

http://hubert.hlinsko.cz/