Pivní Obzor

Výlet do Bamberku - den druhý

ZAHRANIČNÍDruhý den pivního putování Bamberkem pro mne začal až v pravé poledne, kdy byla předem domluvená prohlídka pivovaru Kloster.

Nebylo mi toho rána po prvním náročném dni v Bamberku co se fyzična a stavu žaludku týče nejlíp a tak jsem v pivovaru Keesmann odmítnul jako pozdní snídani pivo a místo weissbieru dopoledne popil weisselimonade.

První pivo proběhlo tedy až ve zmíněné poledne na Obere Muhlbrucke strasse v pivovaru Kloster.

Historický pivovar Kloster je opravdu velmi pěkné místo, které dokonale klame svým zevnějškem. Zvenčí nevelká budova ukrývá opravdu velký počet míst k sezení -prostornou tradiční restauraci, sezení na malém dvorku, hezkou letní terasu nad řekou, další restauraci na bývalém sladovnickém humně a konečně i rozlehlý sál v prostoru původní sýpky či sladové půdy.

A právě v tomto prostoru jsme s průvodcem zahájili prohlídku tohoto sympatického pivovárku, ve kterém ač se to navenek nezdá, vládne moderna.

V sousedství staré dvojnádobové měděné varny je její mladší nerezová sestra, pivo se chladí na běžné vířivé kádi, spilka je v podobě nerezových uzavřených tanků a podobné tanky slouží i k dokvašování piva v malém ležáckém sklepě. Snad jen ta stará a v čechách už dávno zapomenutá malá stáčečka klasických sudů (předchůdců KEGů), které se tady a i jinde v Bavorsku stále poměrně běžně v malých pivovarech používají, je malým závanem minulosti v tomto moderním provozu. Výroba piva probíhá i přes poměrně moderní a nové zařízení samozřejmě klasickým způsobem. Pivovar má kapacitu do cca 4000 hektolitrů piva ročně, které se vypijí přímo v místě a část produkce míří stočená v patentních lahví i do místních nápojových obchodů.

Po prohlídce pivovaru pochopitelně následovalo i posezení na malém dvorku u místních velmi dobrých piv. Já sebral sílu jen na chutný Braun bier, ale kolegové si pochvalovali i tmavé, spíše hořčí pivo Schwarzla a ti největší odvážlivci, kteří chtěli mít pokryté celé místní pivní portfolio i silný Maibock.

Tady se posléze naše skupina rozdělila na nás co jsme chtěli vidět i místní katedrálu a hlavně velmi pěkné pivní muzeum v bývalém klášterním pivovaru Michaelsberg a zbývající část, která usoudila, že památky a muzea jsou jen zdržujícím prvkem na pivní pouti a vykročila do kopce směr pivovar Greifenklau.

Tam jsme ostatně nakonec dorazili také, ale až po návštěvě kláštera, který nenabízí jen krásnou vyhlídku na město, ale hlavně rozlehlé pivní muzeum v objektu bývalého pivovaru zrušeného v roce 1969, kde je za vstupné 3 eura k vidění nejen úvodní film o bavorském pivu, ale především velké množství různých exponátů, původního vybavení pivovaru, starých smaltovaných cedulí, pivovarského zařízení, starých lahví, sklenic a dalších různých artefaktů.

Největším kladem pivovaru Greifenklau je prostorná letní zahrada s pěkným výhledem na kopec Altenburg. Místní piva patří spíše do místního průměru, Keller bier mi vcelku chutnal i když nebyl co do chuti nějak moc zajímavý či výrazný a pšeničné pivo jedni označili za nepitelné a druhým kupodivu chutnalo.

K hlavním lákadlům toho dne ale patřili místní kellery, alias krásné zahradní restaurace, které by pro svoji příjemnou atmosféru neměl žádný návštěvník města vynechat.

Prvním kellerem byla zahrada Wilde Rose s kapacitou nějakých 1500 venkovních míst k sezení a krytou restaurací, kde vedle kuchyně nechybí ani vlastní destilační zařízení na výrobu šnapsů. Zahrada dříve patřila k sousednímu stejnojmennému pivovaru, který dovařil v roce 1971, ale pivo značky Wilde Rose je na čepu stále. Na otázku kde se v současnosti vaří, však nedokázala odpovědět ani obsluha, sestávající ze sličné mladé slečny obsluhující kohoutek s pšeničným pivem a chlapíka u druhého výčepu točícího sklepní pivo - Kellerbier do kameninových džbánů přímo ze soudku. V této zahradní restauraci (kde nás nejvíce zaujal stůl štamgastů ze soudkem uprostřed a záhadná mísa na WC sloužící nespíše k uspokojení nutné potřeby orální, odborníky nazívaná blítkem) nabízejí i jednoduchou kuchyni složenou z různých obložených mís a klobás. Osobně moc nedoporučuji místní zelí, které je ostatně i jinde podivně nasládlé bez chuti, oproti dobrému kyselému zelí českému.

To už ale nastal čas na přesun o kousek dál, kde se ve stejné ulici Obere Stephanberg (kde kromě fungujícího pivovaru Heller vařili pivo do 70-80. let 20. století ještě pivovary Wilde Rose a Lowenbrau) nachází další pěkná restaurace Mahr´s keller se zahradou patřící samozřejmě pivovaru Mahr´s.

Opět pěkné místo k posezení, nacházející se v zadní části starobylé hrázděné restaurace. Na čepu je pochopitelně moc dobrý, nefiltrovaný Ungespundetes keller bier podávaný v kamenině a další piva z onoho pivovaru rozlévaná z lahví.

V dálce ale zahřmělo, začalo pršet a tak jsme vzali útokem třetí zahradní restauraci Spezial keller o pár kroků dál na návrší nad pivovarem Heller, kde se přeci jen odolává dešti lépe pod korunou některého z letitých stromů a nebo rovnou v útrobách krásné hospůdky, která funguje v původní tradiční podobě už také minimálně 100 let.

Na čepu Keller bier z pivovaru Spezial rozlévaný opět samospádem se sudu do kameninových džbánků a další sortiment piv také jako jinde v lahvích.

Na této pěkné zahradě s krásným výhledem na historické centrum města se ale s nástupem noci začala blížit zavírací hodina a tak se stala závěrečným bodem pivního putování přechodná základna v hospůdce pivovaru Mahr´s v ulici Wundenburg.

Stát s pivem jako místní skalní štamgasti v chodbě za výčepním okénkem u přístupové cesty na WC se části výpravy nejprve moc nechtělo, ale nakonec z tohoto nepříliš pohodlného popíjení vznikly nejzábavnější okamžiky dne.

Naše početná a silně hlučící skupina, navíc hovořící jakýmsi neznámým slovanským jazykem, nemohla pochopitelně zůstat nepovšimnuta a tak došlo postupně na mezinárodní družbu s přítomným mladým sympatickým majitelem pivovaru, kterého jsem nejprve tipoval na nějakého chlapíka z provozu. Díky tomu, že měl prý babičku a snad i bývalou přítelkyni češku, tak náš jazyk jasně identifikoval. Nejvtipnější a nejparadoxnější okamžik nastal, když účastník výpravy Standa, který pro svou zjevnou silnou podnapilost nejprve nedostal u výčepu od výčepního pivo (zřejmě aby se mu něco před pivovarem nestalo a pivovar poté někdo nezažaloval) nakonec díky asi nejlepší znalosti němčiny pomohl dohodnout přímo s majitelem pivovaru první české čepování piva tohoto pivovaru v pražské hospodě Zlý časy. Majitel pivovaru Stephan Michel nám všem ještě na závěr přinesl zdarma jako pozornost v půllitrech a i lahvích na cestu tmavý Weizenbock (na jehož úplné dopití už jsem tedy nenašel sílu), který nebyl ten den ani v hospodě v běžné nabídce. Tomu říkám pohostinnost a nejstylovější domlouvání obchodu s pivem.

Do toho se ještě zjevil a nějakou dobu s námi popil jakýsi chlapík z Mnichova, který má Česko tak rád, že se česky učí a opravdu česky dobře mluvil a další mladá místní slečna, která česky mluvila taktéž díky tomu, že jezdí do Čech za babičkou. A v pivovarské hospodě navíc vaří už 13 let kuchař původem z Mostu. No zajímavý a zábavný závěr večera to tedy byl a potom, že jsme malá země, kterou nikdo nezná a nikoho nezajímá.

 

http://www.wilde-rose-keller.de/

http://www.mahrsbraeu-keller.de/

http://www.spezial-keller.de

http://www.brauereimuseum.de/

http://www.klosterbraeu.de