Pivní Obzor

Český pivní festival podruhé

DOMÁCÍRok se s rokem sešel a pražská akce, jejíž ambicí je stát se českým Oktoberfestem, právě žije svým druhým ročníkem.

Nejsem právě častým návštěvníkem a příznivcem velkých pivních festivalů a slavností, kde je sice v nabídce povícero pivních značek, ale negativa v podobě tlačenic, front a čepování piva do kelímku převažují. Z těchto důvodů mně návštěva velkých pivních akcí nikdy moc nelákala.

Český pivní festival se svojí neskrývanou inspirací v mnichovské megaakci chce být jiným než ostatní, což v reálu i potvrzuje a po trochu rozpačitém prvním ročníku letos doznal několika zásadnějších změn, nutno říci k lepšímu.

Vloni se vyšší vstupné zásadní měrou podepsalo na nižší návštěvnosti a tak je letos vstupné nulové, což je na návštěvnosti a hlavně celkové atmosféře na první pohled znát.

Vydal jsem se z časových důvodů až v pondělí, kdy byl i přes všednodenní večer areál s opravdu velkokapacitními stany slušně zaplněn.

Akce měla na prvotním místě na okraji holešovického výstaviště a Stromovky možná hezčí lokaci, ale ani s periferií v podobě Letňan to nakonec není vůbec špatné. Konečná metra C na dohled plus pár kroků a rozlehlé louky místního letiště, které mohou posloužit mimo jiné třeba k procházce a chvilkové přestávce v pití piva jsou v bezprostřední blízkosti areálu jakbysmet.

Prvním příjemným momentem byla i absence nějaké arogantní ochranky u vstupu, areál je v podstatě volně otevřený pro všechny včetně pejskařů či cyklistů a na uvolněné atmosféře je to znát. Místo jednoho hlavního podia, jehož hudební produkce vloni stejně lidi ze stanů příliš nelákala vstávat od půllitrů, je letos hudební podium součástí každého stanu a kapely různých stylů se starají o celkovou dobrou a večer i vcelku rozjetou zábavu.

Pořadatelé akce vsadili jako snad první průkopníci v čechách (v rámci podobně velké akce) na standard, který je běžný na podobných akcích západně od našich hranic a toho já si na ČPF cením nejvíc. Oproti inspirativnímu Oktoberfestu (kde se tradičně čepuje pivo jen z 5 velkých místních pivovarů) potom český festival jasně vítězí v o poznání pestřejším výběru piva. Žádné brodění se v horách plastových kelímků či fronty u jednotlivých výčepů na pivo, ale čepování do poctivých půllitrů (kupodivu bez zálohy), díky stanům je většina míst krytých před nevyzpytatelnou matkou přírodou a i s ochotnou, početnou obsluhou v pěkných krojích, které mladým slečnám sluší a padnou jako ulité.

Systém kovových tolarů, které je nutné kupovat v minimálním množství 5 kusů (a jsou nevratné) je snad jediným mínusem celé akce. Uhlídat tak početný personál při hotovostní platbě by byl ale problém a tak je tento krok pořadatelů s tolary vcelku pochopitelný, stejně jako jednotná cena piva 40,-Kč, která může mnohé odradit, ale ve srovnání s naprostou většinou českých velkých hudebních festivalů, které jsou zamořeny jediným pivem - převážně 10% Gambrinusem v kelímku za ne o moc nižší peníz, se dá cena piva na ČPF zvládnout, protože u většiny výčepů převládá jednoznačně pivní kvalita.

Z velkých pivních hráčů letos chybí pivovary skupiny Staropramen a Heineken. Nadnárodní pivní skupina s Prazdrojem v čele okupuje jen jeden ze 6 stanů (Budvar má vlastní menší stan u budějovického řeznictví), který má snad nejhezčí výčep v podobě švejkovské hospůdky, detašovaného to přechodného pracoviště restaurace Švejk z Nepomuku a ostatní výčepy jsou tak ve znamení piv z menších a i těch nejmenších pivovarů a pivovárků. Vybere si i ten největší pivní fajnšmekr, ale co je největším kladem akce - s pivní rozmanitostí je na místě seznamován i běžný návštěvník a právě v pivní osvětě pro řady pivně zatím ""nevzdělaných"" příchozích má festival největší přínos. O existenci pivovárků jako je třeba Žamberk, Kocour, Harrach a mnohých dalších se tady mnoho lidí dozví evidentně vůbec poprvé.

Ochutnat vše po půllitrech by vydalo za týdenní permanentní účast a tak jsem (i když se hodlám ještě jeden večer na ČPF podívat) pivně využil jen onen balíček 5 tolarů a musím konstatovat, že ochutnaná piva tentokrát neměla chybu. Loni byl nedostatkem i chybějící rozpis čepovaných piv, ale to se už letos také podařilo napravit a zalaminovaný, pivu odolný nápojový i jídelní lístek byl volně na stolech a denní pivní nabídka minipivovarů ve stanu č.6 napsaná na tabuli.

Ve stanu pivovarů K-Brewery (kde probíhá i prezentace nového ztvárnění log jednotlivých pivovarů) jsem z bohaté nabídky nakonec upřednostnil 11% světlý Klášter, který mne příjemnou sladovou chutí velmi mile překvapil a dřívější podivné pachutě v tomto pivu jsou už snad definitivně minulostí. I v dalších stanech by bylo rozhodně z čeho vybírat, ale já zakotvil ve stanu č.6 , kde byl sázkou na jistotu stabilně chutný 11% Konrád a z denní, měnící se nabídky těch nejmenších varen potom osvědčená vynikající 12ka z Koutu na Šumavě a poslední 2 vzorky z pivovárku Kocour, světlá 12ka a Pale ale (to především), které patří taktéž k typu piv od kterých je problém se odtrhnout.

Chlapci na podiu se svými rockovými fláky byli dobrou kulisou k popíjení, stejně jako dámská kapela s pop songy ve stanu dalším, kde se víru tance oddávala dobrá třetina osazenstva stanu.

I pondělí může být očividně pro někoho pátek. Já se jakožto stále ještě pracující odebral se soumrakem k domovu, ale nutkání navštívit ještě jednou tuto velmi povedenou akci je čím dál víc akutnější.

ČPF je pivní zábavou v tom nejlepším slova smyslu, nasadil kvalitativní standard oproti podobným akcím opravdu vysoko a letos se podle mého skromného názoru povedl. Tentokrát rozhodně palce nahoru.