Pivní Obzor

Návštěva u Herolda

DOMÁCÍCo je malé, to je hezké a platí to i u pivovarů, kde právě v těch menších má klasická výroba piva lidštější rozměr.

Ne vždy technicky nejdokonalejší a nejmodernější zařízení v malém pivovaru má pořád ke klasickému poctivému řemeslu blíž, než sterilní a odtažitý chlad počítačem řízeného velkého pivovaru s manažerem výroby v čele, kde už se nazývání tvůrce piva sládkem zřejmě definitivně přežilo.

Jedním z těch v současnosti nejmenších českých průmyslových pivovarů je pivovar Herold v Březnici, i když nízkého lonského výstavu cca 7000 hl. piva bylo dosaženo především obchodní politikou předchozího majitele. Prodej piva byl zaměřen téměř výlučně na export, jehož slabiny se projevily při výrazném posílení koruny a pádu dolaru, čímž se stal Herold na americkém trhu drahým a tudíž špatně prodejným artiklem.

Původní zámecký pivovar hraběte Pálffyho patřil svého času spíše ke středně velkým a dobře vedeným podnikům, ale pozdější anabáze národních podniků, určení pivovaru na dožití bez nějakých větších investic, éry pod výzkumným ústavem (i když ten v podstatě zachránil pivovar před úplným uzavřením) a poté i častého střídání majitelů, to vše pivovaru moc neprospělo a na jeho stavu to je už na venkovní pohled znát.

Současní čeští majitelé (jeden ze spolumajitelů se jmenuje náhodou také Herold) ale nabrali s pivovarem nový vítr do plachet, jsou plni optimismu a snaží se rozumně navrátit pivo tam kam patří, to jest do svého regionu a nepříliš vzdálené Prahy. Export se samozřejmě podporuje dál a úspěšně se pomalu i dál rozvíjí (nově např. Anglie a Rusko), ale že jen na něm celý prodej piva stát nemůže je už po předchozích zkušenostech jasné.

V pivovaru jsem se několikrát v minulosti zastavil pro lahvové, vždy trochu smutněl nad omšelostí pěkné původní barokní sladovny a varny, ale uvnitř nikdy nebyl a až letos dlouho plánovaná exkurze konečně vyšla.

Na vrátnici se nás onen pátek ujal sám dlouholetý místní sládek pan Pinkava a naši první zastávkou se stala stále funkční humnová sladovna, která je situovaná v přízemí barokní stavby z 18. století. Sladuje se vždy až při venkovních nižších teplotách od podzimu do jara a cca 160 tun vyrobeného světlého sladu stačí pokrýt spotřebu pivovaru. Tmavé a nově i pšeničné slady se nakupují z obchodní sladovny v Litovli.

Srdce pivovaru - dvounádobová varna je taktéž už historickým kouskem a se svojí otevřenou, neobezděnou konstrukcí už jinde v čechách neviděným unikátem. Varna je i podobná té, kterou jsme stejný den před dojezdem do Březnice shlédli v blízkém Milíně, kde je až neuvěřitelně dobře zachovaná varní souprava bývalého pivovaru, který skončil činnost už za 2. světové války! V pozdějších letech se ve varně nevařilo pivo, ale ohřívala voda pro dobytek sousedního JZD a díky tomu zařízení neskončilo v rámci nějaké akce Z ve šrotu. Opravdová rarita, která by mohla být krásným pivovarským muzeem, jen se tak najít nějaký nadšený mecenáš.

Zpět ale do Březnice, kde jsme měli štěstí na zrovna probíhající várku, která sestává ze zmíněných sladů, vlastní studniční a nijak neupravované vody, žateckého chmele (odrůdy Sládek a další), chmelových extraktů a cukru. Vaří se aktuálně 4 dny v týdnu a objem várky je cca 120 hl. mladiny. Snad ještě nějaký ten rok varna vydrží, protože investice do nové by byla pro pivovar nejspíš dost velkým finančním soustem.

To už se ale pan sládek musel věnovat důležitějším povinnostem a do chladného provozu - otevřené spilky a ležáckého sklepa (kde došlo i na ochutnávku kvasničáku z plechového džbánu) jsme zavítali ve společnosti dalšího místního zaměstnance, který díky své mnohaleté praxi o pivu skutečně měl co říct.

Na lahvovně se pivo po stočení pasteruje v tunelovém pasteru, který je přeci jen o něco šetrnější k pivu než paster průtokový, ale i tak se jedná i u samotných pivovarníků o nejméně oblíbené zařízení. Zákazník i obchodník si zbytečně dlouhou trvanlivost piva ale žádá a tak se pivovarští musí chtě nechtě současnému trendu přizpůsobit.

U malé stáčečky sudů jsme měli štěstí na právě končící směnu a tak nám bylo ukázáno i závěrečné mytí zkušebního sudu se skleněným okénkem ve kterém byl pěkně vidět celý, automaticky dokonalý mycí cyklus.

Nějakou ochutnávací místnost - šalandu zatím v pivovaru pro návštěvníky nemají a tak jsme zakoupili lahvové vzorky a zastavili se na točené pivo v restauraci Na statku, která je součástí sousedního, bývalého hospodářského dvora, ve kterém se nacházel nejstarší původní zámecký pivovar.

V pivovaru se aktuálně vaří světlá výčepní desítka, světlá mírně chmelená sladová světlá dvanáctka a hlavně největší místní pivní klenoty - výborná tmavá třináctka a polotmavá čtrnáctka (žádná barviva, ale jen tmavé slady), právem patřící ve své kategorii k tomu nejlepšímu v čechách. Nelze opomenout ani čerstvou novinku v podobě znovuobnovení vaření pšeničného piva, které je v čechách jinak pořád raritou. Tady se průkopnicky začínalo s pšeničným pivem už před lety a i dnes se jedná narozdíl od různých českých spodně kvašených rádoby pšeničných piv opravdu o poctivé, svrchně kvašené pivo, pro které se vozí kvasnice přímo z jednoho nejmenovaného malého bavorského pivovaru.

Hodinka v sympatickém pivovaru a se sympatickými pivovarníky - fachmany uběhla a následoval už jen přesun do zmíněné restaurace Na statku, kde byla právě polední špička, kterou se snažila zvládat hezká, ale bohužel trochu pomalejší slečna servírka.

Usadili jsme se na venkovní terase a okusili kromě oběda něco málo z čepované produkce.

Restaurace má vzezřením a i stylem čepování piva do 0,4 l sklenic blíž ke kavárně než ke klasické české restauraci a mimo dobu obědů láká i díky dětskému hřišti spíše maminky s dětmi a podobnou klientelu, která přeci jen moc velkou výtoč piva nezajistí.

Běžný místní pivař, který by udělal pivovaru větší tržbu si do tohoto místa pravděpodobně zatím cestu nenašel a asi ani nikdy nenajde. Pivovaru zatím chybí ve městě nějaká pěkná, klasická pivovarská hospoda, kam by chodili na dobré, cenově dostupnější pivo místní pivaři. Díky obchodnímu snažení nových majitelů je nově ještě možnost zajít na čepovaného Herolda do jakéhosi podniku na místním hřišti. Stav, kdy bylo místní pivo v samotné Březnici dostupné prakticky jen v lahvové podobě se tak pomalu, ale jistě stává minulostí. Postupně přibývají nová místa s Heroldem na čepu a letošní roční plán na 12-13000 hektolitrů bude určitě naplněn, ne-li překonán.

Osobně přeji pivovarským úspěch v těžkém boji, protože velmi dobré pivo si větší pozornost rozhodně zaslouží.

Už jen v polovičním počtu jsme ještě zamířili dál nafotit pár starých pivovarů do Nepomuku a Zelené hory, ale ještě před tím jsme se zastavili v Blatné na naplánovanou prohlídku ovocného lihovaru, který se nachází od 80. let 20. století v bývalém zámeckém pivovaru, kde se pivo dovařilo kolem roku 1970.

Byl jsem osobně v podobném podniku poprvé a tak jsem se v odborných výrazech a mne doposud neznámých procesech pálení ovoce lehce ztratil, ale prohlídka s taktéž zkušeným a příjemným chlapíkem - lihovarníkem, byla nadmíru zajímavá. Došlo i na malou ochutnávku místních destilátů (i když normálně tvrdý alkohol téměř nepiji) a u ostatních i k nákupu lahvových vzorků v místní lihovarské prodejně.

Tanky na kvašení ovoce (jablek, hrušek, švestek, třešní, višní, mirabelek....) jsou umístěné nejen v původních pivovarských sklepech, ale co nás překvapilo nejvíc, i v tancích volně naskládaných venku kolem budov. Pokud nejsou zrovna tropy, tak prý venkovní teploty kvašení ovoce nevadí. Zkvašené ovoce se přečerpá do zásobníků, přes síto se oddělí pecky, které jsou pro svoji hořkost nežádoucí, destiluje se prý poctivě nadvakrát (některé lihovary prý destilují ekonomičtěji jednou naráz, takže urychlovací výrobní procesy nejsou evidentně jen záležitostí některých pivovarů) a přes počítadlo kontrolujících finančních úředníků míří výsledný destilát do skladu lihu, kde by delší pobyt přivodil člověku opilost už jen dýcháním silných lihových výparů. Ve výsledku se silný destilát (cca 70% alkoholu) ředí vodou na pitelných cca 40%.

Malé procento produkce se stáčí ručně do lahví a převážná část vyrobeného destilátu míří v cisternách kamsi do Švýcarska, kde se stáčí pod tamní značkou jako ""echt"" místní produkt. Globální obchod se tedy nevyhnul ani jihočeskému lihovaru, který dle slov průvodce patří co se ovocných destilátů týče k těm větším českým výrobcům. Zdatnou konkurencí jsou samozřejmě malé domácí pálenice, kterých v posledních letech vzniklo nezpočet, takže současná roční produkce je v Blatné nižší než bývala dříve.

Byla to informačně výživná odbočka od piva, ale i když to bylo zajímavé, pivovar je prostě pivovar !

http://www.pivovar-herold.cz/

http://www.nastatku.cz/

http://www.liquib.cz/