Pivní Obzor

Pivovar Mahr´s Bamberk

ZAHRANIČNÍV závěrečném čtvrtém dějství našeho pivního pobytu v Bamberku, jsme po předchozím seznámení se s majitelem pivovaru Mahr´s, využili jeho pozvání k exkurzi.

 

Pivovar Mahr´s se svojí hospodou a zahradou na ulici Wundenburg je sám o sobě velmi sympatickým místem a pro mně osobně patří jak prostředím hospůdky, tak i výběrem piva k tomu nejlepšímu ve městě a tak nabídku návštěvy útrob pivovaru nešlo rozhodně odmítnout.

Pivovar, jehož založení se datuje do začátku 17. století, je od roku 1895 ve vlastnictví rodiny Michelů a současný mladý majitel Stephan Michel patří už do čtvrté generace.

Jak už bylo dříve řečeno, pivovarská hospoda se zahradou se stala naší přechodnou základnou, i když jsme navštívili i zahradní pivnici - Mahr´s keller v ulici Obere Stephansberg, hrázděnou to stavbu se zahradou pod kaštany, která patří taktéž k pěkným pivním místum v Bamberku.

O dřevem obložené, krásné a více než 100 let staré hospůdce v původní podobě, kde se čepuje místní Ungespundent a další piva samospádem z dřevěných soudků (objemově menších aby s nimi mohla manipulovat i paní výčepní), kde se výčepním okénkem podává pivo na chodbu pro krátké jedno pivo na stojáka a i o krásné zahradě stačí říci jediné a to to, že při návštěvě města je toto místo pro pivního nadšence povinnou zastávkou.

Nastalo tedy nedělní dopoledne a s ním i čas na návštěvu samotného pivovaru, který je zvenčí stále tou původní pěknou stavbou konce 19.století, ale v posledním desetiletí prošel co se zařízení týče téměř kompletní rekonstrukcí. Ještě jsme se stačili pozdravit a prohodit pár slov s českým kuchařem původem z Mostu, který už vládne místní kuchyni od začátku 90.let (češkou byla koneckonců i babička současného majitele pivovaru) a už jsme si to zamířili do srdce pivovaru - varny.

V současném Německu se na ekologii dbá více než kde jinde, hnutí zelených je zde velmi silné a tak i tento pivovar jde s duchem doby, počínaje drobnými opatřeními jako je nepoužívání nerecyklovatelných staniolových obalů na hrdlech lahví, až po výraznější úspory jako je energii šetřící tlaková varna, která byla instalována právě díky těmto ekologickým opatřením (více na webových stránkách pivovaru). Ochránce pivních tradic by mohl namítnout, že tlakový chmelovar není to pravé ořechové a bude mít v podstatě pravdu, ale v chuti místních piv se žádné negativní vedlejší účinky této moderní metody naštěstí neprojevují.

Místní běžná výčepní světlá piva (helles) i ležáky (lager) pravda spadají do šedého průměru, ale ostatní sortiment jako je Pils (v hospodě podávaný v nefiltrované verzi Zwickl), světlý Weissbier, sezonní tmavý, silnější a hutný Weissbock a konečně (pro mne asi nejlepší) jantarově zabarvený a velmi dobře pitelný Ungenspundent kellerbier, patří minimálně v rámci města (a že konkurence není rozhodně málo) k tomu nejlepšímu. Aby byl výčet sortimentu kompletní, tak je třeba zmínit i světlé lehké pivo a sezonní zimní Bock. V době naší návštěvy byl potom v nabídce ještě speciálně navařený tmavý ležák s názvem E.T.A. k výročí narození jakéhosi místního významného umělce.

Pivovar vaří na varně várky po cca 80 hl, které dají roční výstav aktuálně kolem 14000 hl. Vařilo se i podstatně více, ale pivní konkurence je daleko ostřejší než v Čechách a tak výstav piva v posledních letech poklesl. Za zmínku stojí i export piva například do USA, kde se už místní piva dostala jako jedna z nejlepších i do jakési knižní encyklopedie piva, jak hlásá expozice ve výlohách pivního obchodu. Používají se výhradně domácí suroviny jako je chmel ze známé chmelařské oblasti Hallertau a slad z místní sladovny.

Spilku nahradilo po rekonstrukci oddělení uzavřených, sterilních nerezových tanků, které jsou umístěné netradičně až v horním patře budovy (výše než varna samotná) a dozrávání piva potom probíhá v nových ležáckých tancích v protější nové budově, kde je umístěná i stáčírna a vedle ve skladu dokonce i vlastní destilační zařízení pro výrobu kořalek.

Zajímavostí je vedle stáčení Kegů i stáčení do klasických sudů, které už v Čechách dávno odvál čas (ale v malých bavorských pivovarech se ještě leckde běžně používají) a i do dřevěných sudů s nerezovou vložkou, které ale z důvodů vysoké pořizovací ceny (cca 450 euro za kus) slouží jen pro potřeby vlastní hospody.

A to bylo z prohlídky pivovaru vše. Přítomný Hans jakožto majitel pražské hospody Zlý Časy ještě vyměnil své prázdné 3 sudy za místní plné a my už se po rozloučení s pivovarem a majitelem pohodářem, odebrali na zpáteční cestu do Čech a v už omezené sestavě navštívili ještě po cestě jednu pivně velmi zajímavou vesnici - Buttenheim.

Vesnice asi 15 km jižně od Bamberku má svého známého rodáka - Leviho Strausse, který se tu narodil a do svých 18 let žil, aby pak odešel za lepším živobytím do USA, kde poté založil své džínsové, dnes světoznámé impérium. V Buttenheimu je i muzeum Leviho a jeho Levisek, ale nás zajímalo jiné a to místní pivo, potažmo hned vedle sebe se nacházející 2 pivovary. Známější a větší je pivovar St.Georgen, jehož Keller bier patří i dle hodnocení pivních znalců z celého světa k vůbec nejlepším pivům v Bavorsku.

Trefili jsme se ale do doby nedělního oběda, obě pivovarské restaurace a předzahrádky byly plné a obsluha u St.Georgen i zoufale pomalá a polední nápor nezvládající. Nepodařilo se mi zakoupit ani lahvové jako suvenýr, neb v restauraci ho neměli a pivovarský obchod stějně jako i kterýkoliv jiný obchod má v neděli v Bavorsku prostě nedělní klid.

Pivovar je ale zajímavý velmi a tak je to tudíž důvod k nějaké budoucí návštěvě.

Místo k sezení se nakonec přeci jen našlo na zahrádce sousední restaurace pivovaru Lowenbrau a tak došlo i na oběd a otestování místních piv ve verzi Weissebier a Ungespundent kellerbier. Obě piva mi chutnala a za pozornost stojí, i když co se originální chuti týče, tak Keller bier z Lowenbrau na souseda ze St.Georgen dost ztrácí.

Restaurace je provedením interiéru a i zaměřením kuchyně v mysliveckém duchu, na jídelníčku nechybí zvěřina typu divokého prasete nebo divokého zajíce a dokonce i pečených holoubat s čímž jsem se snad v Čechách ještě nesetkal. Na své si tedy přijde i gurmán. Tady jsem byl už s žádostí o lahvové pivo úspěšný a co nás z kolegou překvapilo v samotném lokále, byla absence jakékoliv výčepní stolice. Až po chvilce hledání, odkud že se to pivo vlastně čepuje, jsme objevili nenápadný kohout v rohu zdi na čepování Kellerbieru. Ostatní piva (hlavně Weissbier) jsou jako i jinde nalévána z lahví.

Ještě jsme se po obědě zajeli podívat na okraj vesnice na místní kellery - výletní lesní restaurace obou pivovarů, které jsou opět hned vedle sebe. Keller pivovaru St.Georgen byl ještě v brzkém popoledni zavřený, ale v sousedním a i mnohem hezčím kelleru pivovaru Lowenbrau by se posedět bývalo dalo. Nebyl už ale moc čas a na další piva po předcházejících náročných dnech popravdě už ani síla a tak bude nějaké bližší seznámení se z těmito zajímavými místy tématem nějakého budoucího výletu.

http://www.mahrs-braeu.de/

http://www.kellerbier.de/

http://www.loewenbraeu-buttenheim.de/