Pivní Obzor

Budějovické slavnosti

DOMÁCÍNe že bych klasické větší pivní slavnosti předem běžně zatracovat, ale přeci jen dávám přednost akcím, kde člověk nemusí stát na pivo frontu a pivo samotné je podávané do skla a ne do plastového kelímku.

Proto mne i pivní slavnosti v Českých Budějovicích nikdy dříve k návštěvě nezlákaly a letošek původně neměl být vyjímkou. Až na poslední chvíli jsem se k výletu do Budějic rozhodnul spojivše cestu na jih i s exkurzí do českokrumlovského pivovaru.

Páteční podvečer tedy patřil krátké prohlídce centra města, kde jsem už také drahnou dobu nebyl a co okusit s pivní nabídky pro začátek jiného než pivo místní, čili Budvar. Nabízí se pochopitelně i produkce druhého Měšťanského pivovaru, ale najít pivo této značky někde na čepu v samém centru města rovná se velkému úspěchu. Já úspěšný v tomto případě nebyl.

Budvar se v posledních letech stal z jisté dřívější exkluzivity pivem, které je snadné sehnat na každém rohu a punc něčeho vyjímečného pro mne osobně dávno ztratil. Kroužkovaný 12% ležák Budvar jakožto jedno z mála opravdu kvasnicových piv, ale přeci jen punc jisté vyjímečnosti pořád má a tak jsem záměrně zvolil dva vyhlášené podniky v centru města, kde se tato pochutina nabízí a kde jsem ostatně nikdy nebyl.

Pivnice Budvarka v přízemí hotelu Malý pivovar je typickým podnikem řady budvarských hospod s klasickým interiérem, pohotovou a vstřícnou obslouhou (v době mé návštěvy) a tak posezení nad jedním výborným Kroužkem proběhlo bez sebemenších výhrad. Pivnice samotná si i přes umístění v dražším hotelu zachovává status běžného lidovějšího podniku a to je jen dobře. Dobře ošetřenému pivu se nedalo nic vytknout a tak jsem pozitivně naladěn podniknul přesun do druhého podniku, věhlasem přesahujícím hranice města.

Restaurace Masné Krámy v Krajinské ul. vznikla v roce 1953 v objektu bývalé masné tržnice, stávající interiér vzešel z nedávné kompletní rekonstrukce a investoři zjevně nevěděli čím by měla restaurace vlastně být. Zda podnikem klasického rázu, moderním trendy designovým podnikem, či sportbarem se sportovními přenosy na plazmové televizi. Restaurace má tak od všeho něco, design je moderní a interiér udělán z kvalitních  materiálů, ale jistý chlad a odtažitost je z celého lokálu cítit. Dlouhá a impozantní hlavní chodba jako hlavní loď pivního chrámu celkové útulnosti moc nepřidá, ale jisté soukromí poskytují salonky po stranách ve výklencích -  původních řeznických krámcích. Obsluha byla v době mé návštěvy pravým opakem předchozí konkurence a i při poloprázdném lokále trvalo notnou chvíli než se znuděně působící mladý číšník přišel optat na objednávku. Nakonec tedy na mém stole spočinul opět kroužkovaný Budvar čepovaný z tanků umístěných v prosklené vytríně za výčepem a ve vlastním originálním půllitru hospody. Pivo (0,5 l za ještě přijatelných 31,-Kč) opět bez chyby, ale z celkového prostředí jsem měl spíš trochu rozpačitý dojem.

To už ale nadešel čas přesunout se pár set metrů na místní výstaviště, které je jak se ukázalo na akce typu pivních slavností dobře stavěné. Stromy lemovaná alej byla zaplněna v části u pavilonu Z i stánky středně velkých pivovarů (namátkou Svijany, Holba, Strakonice, Černá Hora, Regent) nebo i skromně se krčícího a nenápadného výčepu Koutského piva. Letošní ročník slavností byl co se pestrosti pivních značek týče velmi dobře obsazen a venkovní nabídku doplňovali stánky umístěné uvnitř pavilonu, namátkou např. pivovarů Rohozec, Bakalář, železnorudského Belvederu, bavorského Faltera z Regenu, budějovického Měšťanského pivovaru, hradeckého obchodu Pivoňka, kde byl na čepu nefiltrovaný Car z Bělče nad Orlicí či lahvové belgické speciály a v neposlední řadě i stánek projektu Pivní cesty.eu, kde se v páteční večer čepovalo pivo z plzeňského pivovárku Purkmistr (pivo stejné značky bylo dokonce k prodeji v běžných NRW lahvích), nabízelo něco z lahvové bavorské produkce  a v nabídce byl i sortiment slovenského pivovaru Kaltenecker, rozlévaný do malých degustačních kelímků.

Nabídka piva byla tedy více než bohatá a možná až moc na úkor výtoče jednotlivých značek. Vše se za jeden večer pochopitelně ochutnat nedá a tak i u mne vyvstala otázka, co vlastně při takové nabídce ochutnat.

Rovnou jsem vyřadil venkovní stánky, protože prakticky u všech se tvořila nekolikametrová fronta a zůstal tak uvnitř pavilonu, kde jsem po hledání nějakého půllitru vyloudil sklenici na zálohu od pana Strnada u stánku Belvederu. Něco tak samozřejmého jako je pivní sklenice nebylo nikde na zálohu k dispozici a smutným faktem bylo to, že naprosté většině návštěvníků ani absence sklenic zjevně nevadila a spokojila se z čepováním piva do kelímků. Tomuto našemu východoevropskému modelu se musel přizpůsobit i zúčastněný bavorský pivovar Falter, který tak nabízel pivo ve svých, prý jen pro tuto akci speciálně vyrobených kelímcích. K zavedení běžných standardů čepování do skla, které je na západ od našich hranic naprostou samozřejmostí u nás není ze strany pořadatelů podobných akcí evidentně ochota a vůle. Jednoduší je pochopitelně hledat důvody proč to nejde a nakoupení několika set sklenic (které vydrží i více než 1 akci) a zřízení pár myček sklenic je pro organizátora takovéto akce zřejmě v Čechách neřešitelný problém. Pražský Český pivní festival či několik málo menších akcí kde dokazují že to jde, budiž světlou vyjímkou.

Postupně jsem tedy okusil jak nabízený Export či Weissebier od Faltera, 11% Belveder, tak třeba 12% Bakaláře, nefiltrovaného Cara a ve všech případech jsem byl s kvalitou piva vcelku spokojen.

Cca 20 minut jsem postál s Vaškem Fialou u jeho stánku Pivních cest, kde nabízel kolemjdoucím k ochutnání v Čechách nepříliš známé speciály bavorského typu, např. Rauchbier, Weizenbock či Märzen, paradoxně ne z nepříliš vzdáleného domova těchto piv - Bavorska, ale ze vzdálené slovenské Rožňavy. Pivu chybělo vzhledem k podmínkám a rozléváním z PET lahví odpovídající vychlazení, ale degustační vzorky v deckových kelímcích se dali zvládnout i takto teplejší. Cena cca 85,-Kč za 1,5 l petku piva Kaltenecker připadala mnoha lidem vysoká, ale nákupní cena z pivovaru prý není z nejnižších a dopravné se také počítá.

Byla to i zajímavá zkušenost pohledu z druhé strany výčepu s běžnými pivaři, kteří se odhodlali tuto pivní exotiku po chvilce přesvědčování a nutné pivní osvěty ochutnat a ve většině případů se z podobnými typy piv setkali vůbec poprvé. Utvrdilo mě to jen v tom, že skupina pivně "vzdělaných" a informovaných pivařů je v čechách opravdu jen velmi úzká. Boj s českým pivním konzervatismem určitě není marný, ale bude ještě dlouhý a bude zároveň vyžadovat trpělivou práci pivních misionářů právě typu Vaška Fialy a jemu podobných, kteří osobním přístupem na podobných akcích přetvářejí dotyčné ke změně zaběhnuté pivní víry.

Večer ale pokročil, z reproduktorů se začala rozjíždět diskotéka, která co do hudební stránky nebyla mým šálkem čaje, únava z přehršle vzorků byla už čím dál patrnější a tak jsem zmizel v nejlepším. Budějovické slavnosti mne docela překvapily relativně vysokou páteční účastí danou i pěkným počasím (v sobotu už to bylo vlivem deště prý o poznání slabší) a i přes zmíněná negativa poskytly příjemně strávený večer.

http://www.malypivovar.cz/restaurace

http://www.masne-kramy.cz/